Reklama

Co se týče dětí, vlastním tři kousky a na nějakou radikální změnu výchovy je už asi pozdě. Po celou dobu jsem se snažila vyvarovat toho, co mně nebylo příjemné v mém dětství. Můj otec byl velice přísný a liboval si v trestech, moje maminka byla ohromně hodná a mě vždycky hrozně mrzelo, když se na mě zlobila. Na jednu stranu to táta vyřídil hned na místě a nehleděl, kam a čím ta rána padne, a na druhou stranu, až na jeden případ, to bylo prostě vyřízené a hotovo. Maminka se nedokázala dlouho zlobit, ale mě to mrzelo ještě dlouho potom. Řekla bych, že ta druhá varianta byla účinnější.

Svoje děti se snažím vychovávat podle receptu mé maminky. Má to i ten dopad, že si manžel myslí, že jsem na děti příliš měkká, a dokonce mi jednou vyčetl, že on má být ten hrozný, kdo je uhodí, a já si to usnadňuji tím, že jsem s nimi většinou zadobře. Na všechny děti se snažím mít stejný metr a být ke všem stejně spravedlivá. S nejstarší dcerou snad nikdy nebyly problémy, ale s těmi mladšími jsem si to vychutnala. Mladší dcera vyslechla mé připomínky, hodila psí pohled týraného zvířátka, a jen jsem se otočila, tak se stejně zachovala po svém, ale po trestu tělesném to dopadlo stejně. Synek má při mých výčitkách a radách pohled nechápajícího, ukřivděného duševně postiženého. To mám potom pocit naprosté bezmoci, nehledě na to, že mu nevadil jakýkoliv zákaz oblíbených činností. Jen jsem se utěšovala, že z toho vyroste. Vyrostl. V současné době je z něj obhájce lidských práv s výřečností Cicera a stále se ještě vyvíjí.

V současné době si mladší dcera zkouší život na vlastní triko. Po maturitě se rozhodla, že je dospělá a zkusí si to po svém. Odstěhovala se k příteli a tváří se sveřepě samostatně. Po prázdninách má jít dál do školy, tak nevím, jestli ze své samostatnosti nesleví. Mrzí mě, že už nechce být mou malou holčičkou, ale je to její život. Jen doufám, že si ten svůj čumáček někde nenatluče.

Zkrátka při stejné výchově, tři různé výsledky. Jen jsem ráda, že ač tak rozdílní, jedno mají společné. Jsou to hodné děti i se všemi svými výstřelky. Nemyslím si, že jsme je vychovali špatně, a jen se děsím toho, že by na ně mohl mít vliv někdo jiný a zlákal je na „druhou stranu“. Teď už to je jen na nich.

Vikina007

Milá Vikino, není to jednoduché, viď? I moje dcera odešla krátce po maturitě žít si svůj život. Už je to třetí rok a musím říct, že zatím se jí daří. Občas přijde domů na nějakou dobrou baštu, kterou jí moc ráda a ochotně uvařím, ale jinak si jede po svém. Úplně chápu Tvé pocity, jak Tě mrzí, že už nechce být tou malou holčičkou... Ale je to věčný a přirozený koloběh. My matky sice uroníme slzičku, ale v podstatě víme, že to tak má být a je to tak v pořádku.

Díky za Tvůj příspěvek.....

Dnes se bavíme na téma Výchova... jaké máte zkušenosti, názory... náš e-mail redakce@zena-in.cz čeká na Vaše příspěvky... A samozřejmě, že na všechny se těším i já. Pište, pište, pište...

Slunečné pondělí všem přeje