Když jsem dorazila do Tunisu, kam jsem si vyjela s CK Fischer, v podstatě hned na letišti mne zaujali místní muži. Fešáci! Jsou zlehounka čokoládoví a většina z nich má krásné oči. A zde je nutné podotknout, že většina se těma svýma očima taky kouká pěkně smyslně.

Na první pohled poznáte, že bílé ženy se jim líbí a pokud jste navíc majitelkou blonďaté hřívy, máte mužskou pozornost v Tunisu zcela jistě zaručenu.

Jitka – jedna součást naší kamarádské trojice – by mohla vyprávět. Kamkoli vešla, kdekoli se mihla, byla středem pozornosti. Bohužel, ona pozornost byla někdy i v poněkud nepříjemnějším ražení. Většina Tunisanů je velmi slušná a galantní, ale i mezi nimi se občas najde takový, jenž jaksi nezná míru. Při návštěvě Mediny v Hammametu jsme se s Květou dokonce nedobrovolně proměnily v ženské bodyguardy a plácaly přes všetečné ruce ty méně vychované příslušníky mužského pohlaví.

Já osobně jsem si užívala pozornosti tak nějak přiměřeně a povětšinou velmi příjemně. Zaměstnanci hotelu byli všichni do jednoho velmi slušní a ochotní a nikdy by si nedovolili zajít někam, kde končí hranice slušnosti.

Když jsem zjistila tuto potěšující skutečnost, rozhodla jsem se využít rozšířených hotelových služeb a navštívila jsem masérské studio. V duchu jsem se viděla, kterak labužnicky ležím na stole a mé tělo projíždějí sem a tam nějaké opravdu chlapské ruce, jejichž majitel měří nejméně dva metry a jeho ramena mají takovou šíři, že bych se do nich zachumlala a schovala jako nic.

Tak to byl ale opravdu jen sen. Realita se nakonec ukázala zcela jiná. Ve chvíli, kdy jsem zaplatila příslušný obnos a recepční zavolala maséra, aby si mě přišel vyzvednout, jsem byla postavena nohama pěkně na zem. Místo nějakého namachrovaného nadsamce, pod jehož rukama bych roztála jako loňský sníh, přišel mužíček, který vypadal, že právě vysvlékl žokejský dres. Jeho 160 cm a váha tak 40 kilo i s železnou postelí ve mně důvěru zrovna nevzbuzovalo. Zvláště v kombinaci se skutečností, že já nejsem zrovna nějaká křehká květinka.

„Co si se mnou to chůdě asi počne?“ přemítala jsem starostlivě, když jsem se skládala na masérský stůl. Ovšem drobeček mě opravdu překvapil. Masíroval mě pevně, důrazně i jemně a bylo poznat, že je ve své profesi opravdový machr. Občas mi položil kontrolní otázku: „It´s good?“ Přiznám se otevřeně, že jsem se vždy zmohla jen na přiškrcené: „Yes.“

Za pár dní mi ale bylo souzeno potkat opravdového chlapa. Pořádného samce! Byl černý jako uhel, což v mém případě není vůbec nic na závadu. Co ale bylo podstatně závadnější, byla skutečnost, že to byl pravděpodobně nějaký sexuální, lovící nadrženec. V životě jsem nezažila, aby na to šel někdo tak rychle! Žádné řečičky, sladké ňuchání do ouška a uplácení sklenkami sektu…. Kdepak. Černouškovi stačilo pouhopouhých cca 15 vteřin, aby poznal, že jsem ta, na kterou čekal celý život a kterou dosud marně hledal :o). Potkali jsem se u výtahu, kde mě sjel lačným pohledem… po nástupu se zeptal, odkud jsem a jak se jmenuji, sám mi o sobě poskytl tyto informace též…a již jsme byli ve druhém patře, kde jsme vystupovali. A hned následovalo jeho urputné a neoblomné pozvání na pokoj.

„Ten tedy neztrácí čas,“ napadlo mě a v hlavě mi bleskurychle probleskla představa vášnivé noci a černého objetí. Hned v zápětí byly ale tyto lákavé představy přebity varovným signalizačním zařízením, které jako o život blikalo: AIDS, AIDS! A zbaběle jsem prchla do svého pokoje.

Chudák černoušek si této noci nic neužil. A trpěl pravděpodobně i druhý den a večer. Jeho lov byl i nadále zřejmě neúspěšný, neboť o půlnoci mě probudily rány na dveře a úpěnlivé volání: „Hallooooo, Hallooooo…..“ Řeknu vám, ležela jasem jako zcepenělá a ani jsem nemukla.

Naštěstí ho to přestalo po chvíli bavit a odtáhl do svého pokoje lízat si své bolavé a nepochopené ego.

A tak jsem se sama a dobrovolně vzdala možnosti zjistit, jestli ho mají černoši opravdu sametového.

 

A jak jsem tom vy a vaše prázdninové lásky? Pojďme si dnes o nich povídat. O těch krásných letních, táborových či dovolenkových vzplanutích. O slzavých loučeních, nesplněných slibech… o nocích, kdy jsme nemohly spát, protože jsme v hlavě měly jen toho jednoho jediného…

Pište mi na náš redakční e-mail redakce@zena-in.cz své vzpomínky a zážitky. Krásně si při pátku společně zavzpomínáme…..

 

Na vaše příběhy se těší dnešní editorka  

 

A pokud jste se rozhodli vycestovat do Tuniska, určitě neprohloupíte, když tak učiníte s CK Fischer. Jejich služby jsou totiž skutečně vynikající a máte zaručeno, že o vás bude skutečně dobře postaráno.
Více na www.fischer.cz

Reklama