Nobelova cena - nejvyšší možné uznání na poli uměleckém, politickém i vědním. Věděly jste, že její první ženskou držitelkou byla Češka? Bertha von Suttner se narodila v Praze! Vzácnou cenu obdržela za založení tribunálu v Haagu.

Bertha KinskyBaronka Bertha Sophia Felicita von Suttner rozená hraběnka Kinsky z Chynic a Tetova (1843-1914) tohle vznešené jméno nepatří nikomu jinému, než první ženě, která obdržela Nobelovu cenu. Dostala ji v roce v roce 1905 za mír. Pro nás je ale nejzajímavější, že se Bertha narodila v Praze! Pojďte si přečíst o jejím nevšedním životním dobrodružství...

Pláč V Jámě

Domem číslo 697 v pražské ulici V Jámě se rozezněl dětský křik. „Je to holčička!“ slyší zpocená a unavená hraběnka Žofie Vilemína Kinská-Körnerová. Pláče štěstím i smutkem, její muž a otec malé Berthy, polní maršál František Josef Kinský nedávno zemřel. Bertha se tak narodí do polovičaté rodiny a počátek jejího života to značně ovlivní.

Vztahy mezi Berthinou maminkou a rodinou Kinských nebyly moc růžové, tak v Praze nežili dlouho a odstěhovali se do Brna, kde žili u otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga. Teprve zde nalezla rodinné štěstí a klid. Mohla se začít věnovat studiu jazyků, které ji bavilo (uměla česky, německy, francouzsky, anglicky a italsky), humanistických věd a umění, hlavně pak zpěvu a hudbě vůbec.

Odešly z Čech

Když bylo Berthtě 15 let, odstěhovala se s matkou k tetě do Vídně. Tady se pod vlivem sestřenice Elvíry vrhla do studia literatury a filozofie.

Z otcových peněz žili s matkou do roku 1873, pak si Betha musela najít nějakou práci. Stala se vychovatelkou v rodině průmyslníka Karla von Suttnera, kde vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům.

Láska proti všem

Betha se zamilovala do Arthura, nejmladšího syna Suttnerů. Proti jejich vztahu byla rodina Berthy i Arthura. Dokonce došlo i k zlatému „vyhazovu“ - Bertha dostala v roce 1875 doporučení a na krátký čas odcestovala do Paříže, kde pracovala jako asistentka Alfreda Nobela - tato drobná epizoda zapříčinila celoživotní korespondenční přátelství mezi Nobelem a Berthou i jejím nastávajícím manželem. A, už jsem to provalil. Ano, Bertha se vrátila do Vídně a v roce 1876 se s Arthurem tajně vzali, načež utekli do Gruzie, kam je pozvala Berthina přítelkyně, kněžna Jekaterina Dadiana z Mingrelie. Peníze? Ty získávali, jak se dalo, psali články do novin, vyučovali v šlechtických rodinách...

Válka a lazarety

Když vypukla rusko-turecká válka, starali se Bertha i Arthur o raněné v lazaretech. Tady Bertha pochopila, jak je válka zbytečná a jaké lidem přináší utrpení. Pro její povahu spravedlivé bojovnici z toho celého vyvstalo jediné: „Proti tomu se musí něco dělat!“

Když se v roce 1885 (to bylo Berthtě 42 let) vrátila s manželem zpátky do Rakouska, konečně se usmířila s rodinou a mohla žít v rodinném zámku Hammersdorf.

Další stěhování a mírový román

V Rakousku ale nevydrželi dlouho, už v roce 1888 se přestěhovali do Paříže, kde byli vlídně přijati jako uznávaní publicisté a literáti (vždyť měli za sebou pod svými jmény i pseudonymy mnoho článků, knih, divadelních her i překladů - například největší památky gruzínské literatury, eposu Šota Rustaveliho: Muž v tygří kůži) literární a intelektuální smetánkou. Bertha se pilně vrhla do práce na románu Odzbrojte!, který v roce 1889 vydala. Tato kniha byla v boji za světový mír tak zásadní, že ji kritici srovnávali s Biblí. Takto pogratuloval k vydání knihy Berthtě Alfred Nobel: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo. Praví se, že existuje 2000 různých jazyků - je to o 1999 víc, než je nutné - překlad Vaší vynikající knihy by ovšem neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.... Váš jednou provždy a ještě víc Alfred Nobel.“

Kniha vyvolala velký ohlas a z Berthy se rázem stala jedna z nejdůležitějších postav mírového hnutí ve světě, postavila se do čela výborů mírových organizací, jezdila na mezinárodní kongresy a silně se zasadila o založení mezinárodního smírčího soudu v Haagu v roce 1899. Krom toho hájila i ženská práva a práva menšin.

Mezi lety 1892-1910 vydávala pacifistický časopis Odzbrojte.

Od smrti do smrti si neodpočinula

10. prosince roku 1902 zemřel Berthtě manžel. Smutek léčila prací pro mír a byla ve své době považována za nejproslulejší obránkyni humanistických idejí před 1. světovou válkou. Co všechno stihla? Výčet by byl nejspíš na celý román. Stála v čele mnoha mírových společností, byla například doživotní prezidentkou Rakouské společnosti přátel míru. Snažila se založit její českou odnož (za pomoci svých přátel a následovníků, jakými byl i Tomáš Garique Masaryk), která by uklidnila napětí mezi Čechy a Němci, ale německá strana celou věc smetla ze stolu. Setkávala se s politickými vůdci světa, kterým se snažila předat své pacifistické ideje (Theodorem Roosveltem, Františkem Josefem I. a dalšími). Přátelila se s velkými literáty, jakými byli u nás Svatopluk Čech či Jaroslav Vrchlický.

10. prosince 1905 obdržela Bertha von Suttner jako první žena na světě Nobelovu cenu za mír. Převzala ji 18. dubna 1906. A když už jsme u té Nobelovky, z dopisů mezi Berthou a Alfredem Nobelem je zřejmé, že to byla právě ona, kdo v Nobelovi podporoval myšlenku, založit nadační fond, který by udílel tyto ceny. Snad byla pro Nobela jistým vzorem pacifistického myšlení.

Vídeň. Je 21. červen 1914 a Bertha po krátké těžké nemoci v 71 letech umírá. Život zasvětila boji, jejími zbraněmi nebyly kulky a střelný prach, leč bystrý intelekt, touha po míru, pero a papír. Vzhledem k jejími vlivu na Masaryka si troufám říct, že bez ní, bychom dnes sotva měli svou vlastní zem.

Čtěte také...

Reklama