Reklama

 

Přečtěte si zážitek naší čtenářky, která prožila opravdu hektické ráno, před prvním vysvědčením své dcerky...

Milá redakce, posílám vám zážitek z dnešního rána...
 
...Tak a je to tady! Poslední školní den a s ním i poslední „stresové" ráno. Jako správná maminka jsem si nařídila budíka tak, aby jsme ráno měly s dcerou dost času zabalit kytičku do papíru, pečlivě usušit konce stonků, aby se nepromočil papír, a uvázat mašličku. Desky na vysvědčení jsem pro jistotu dala ke dveřím, abychom je náhodou nezapomněly.

Jenže ráno proběhlo úplně jinak, než jsem si večer naplánovala. Nezazvonil mi budík v rádiu, jelikož jsem dceři fénovala večer vlásky a zapomněla ho vrátit zpět do zásuvky...
 
Když jsem ráno procitla, zjistila jsem, že za 20 minut rozdávají vysvědčení a moje dcera je ještě ve spokojeném spánku.

Vyskočila jsem rychle z postele a utíkala ji vzbudit. Chudák dítě, než stačila otevřít oči, už měla na sobě šatičky a v ruce kartáček na zuby. Stála tam a jen šmrdlala kartáčkem sem a tam. Já mezitím odběhla.

Když slyšela nějaké nezvyklé zvuky z kuchyně, šla se podívat, co se to tam děje. Nevím, co jí asi probíhalo hlavičkou při pohledu na vlastní maminku, jak zápasí s „osušováním“ stonků kytičky a „zabalením“ do papíru. Ve spěchu jsem při sušení nalomila stonek, hlavou mi letělo, že je to v pytli, jelikož dvě květiny se nedávají, zahudrovala jsem si něco pro sebe, ale zbytek zlomené a druhou květinu jsem dala zpět do vázy a řekla si, „nevadí – jedna stačí!“ Jen honem honem, ať to stíháme.

Jak jsem tak brala tu jednu květinu a zbytek vracela, lístky o sebe zavadily a váza se převrhla, voda vypleskla na podlahu. Šaty jsem měla rázem mokré („Nevadí, než tam dojedu, tak to uschne v autě.“), ale hlavně že kytku jsem udržela! V tom už má dcera vstoupila do mé „přípravy“ s otázkou, jestli nepotřebuju pomoct.

Odpověděla jsem, že ne, že už je stejně všechno v... tady, že je důležité, aby jsme už vyrazily.

Dcera otevřela dveře a pro jistotu je podržela, abych mohla bezpečně projít. Běžela jsem pro boty, ale ty byly u dveří... Když mi podjely mé mokré nohy a ucítila jsem, jak se můj zadek zastavil na zemi, uvědomila jsem si jednu věc, obal!!!

Ten debilní obal na vysvědčení, který tam při své průhlednosti nebyl vůbec vidět! Zhroucená jsem vše posbírala a strašně se dceři omlouvala, že jsem to takhle všechno zmastila. Ona se však usmála a řekla, že takhle krásné a srandovní ráno ještě nezažila.

Přišly jsme sice se zpožděním, ale na vysvědčení to nebylo znát! Samé jedničky mě potěšily a radost v očích dítěte z prvního vysvědčení je k nezaplacení!!!

Přeji všem maminkám, aby měly z vysvědčení také radost, i když občas je to horší, ale nic tak strašného na vysvědčení jako mé ráno být nemůže.
 
A co vy - přihodilo se vám dnes něco nečekaného?