„Na dobrém počátku všechno záleží."

Tak tohle neřekl nikdo jiný než Učitel národů Jan Ámos Komenský. A určitě to lze vztáhnout právě na začátek školní docházky. Vždyť vstup do první třídy je pro dítě významným dnem v jeho životě a hodně na něm závisí, jak se bude vztah dítěte ke škole a vzdělání utvářet a formovat.

I když mezi námi děvčaty (teď budu trochu vyvracet to, co jsem právě napsala), já sama si vůbec na první den ve škole nepamatuji a celá první třída mi splývá do jedné jediné vzpomínky, a sice, jak jsem mastila do písanky vlnovky a čárky a jak mi to strašně nešlo. No ale o to tu teď nejde.

Budoucí prvňáček dostal od Ježíška aktovku, absolvoval i jakési první „přijímačky“ – tedy zápis a těší se. Tedy těší, pokud ho rodiče nebo kdokoli z jeho okolí školou (ani paní učitelkou!) nestrašili! Rodiče by měli mít čistou hlavu a otevřené srdce.

A dítě? Co by mělo umět?

Obouvat se a  zouvat, zašněrovat  boty. Oblékat se, svlékat a skládat své věci. Mělo by mít základní hygienické návyky.
Mělo by znát svoji adresu a nejkratší a nejbezpečnější cestu do školy.
A co ještě? Správně držet tužku, správně sedět při psaní, poznat barvy, počítat aspoň do pěti, nebát se samo mluvit.


Budoucí práci ve škole svému dítěti hodně ulehčíte, když si s ním budete často povídat, číst a vyprávět.
Vést ho k tomu, aby nekřičelo, nepředvádělo se (třeba před návštěvou) a neskákalo dospělým do řeči.
Mělo by si samo umět uklízet své hračky, umět hlasitě pozdravit, poprosit a poděkovat.
Televizi sledovat jen minimálně (a raději jen dětské pořady).
Mít dostatek pohybu na čerstvém vzduchu.

Zdá se vám, že mentoruji? A víte, kolik  dětí, které takové nejsou, kolem nás běhá? A jak to musí být pro učitelku v první třídě obtížné, když se jich takových sejde většina? Kdo nezkusil, nemůže soudit. Tady by bylo na místě smeknout pomyslný klobouk před všemi dobrými elementaristkami!

My se pak pokusme vytvořit svému dítěti správný režim dne a snažme se mu věnovat co nejvíce svého volného času. Doma by pak mělo mít vhodný pracovní kout, místo pro uložení všech školních věcí.

Nepodceňujme dítě, ale ani nepřeceňujme!

Pochvalme ho, pokud se mu něco podaří. Povzbuďme, když mu něco hned nepůjde.

Dejme mu najevo svou lásku!

Radujme se nad prvními jedničkami (i když  na začátku to bývají jen razítka zvířátek)

Nezapomeňte, že právě vy, můžete významnou měrou ovlivnit to, zda bude pro vaše dítě škola příjemným a podnětným místem nebo naopak místem neúspěchu a trvalého stresu.

Já vím, hodně také záleží na osobnosti paní učitelky. Já jsem měla to  štěstí, že moje tři děti měly v první třídě skvělé učitelky (ne najednou, postupně, samozřejmě). Ne vždycky tomu  tak ale je, jenže to už je jiná kapitola.

Možná by bylo také na místě připomenout, co všechno bude dítě v první třídě potřebovat. Jenže to už dnes není všude stejné, snad jen s výjimkou aktovky, penálu a přezůvek se to škola od školy může lišit. Dobrá škola by na to měla rodiče upozornit už při zápisu.

A jak hluboko si sáhnou rodiče prvňáčka do peněženek? Ani to vám tu přesně nevyčíslím. Jisté je, že málo to nebude. Útěchou budiž rodičům to, co se mohli dočíst 13. srpna v Lidových novinách:

Oprášit další ze svých dva roky starých slibů se snaží sociální demokracie. Chce rodičům, kteří mají děti ve škole, přispívat na nákup penálů, vodovek, sešitů nebo rýsovacích potřeb. Totéž chtěla prosadit i Špidlova vláda. Počítala s tím, že by každý rodič na začátku nového školního roku od státu dostal pět set až osm set korun...

Nu uvidíme!  

Dnes tedy přeji vám, milí rodiče a prvňáčci, šťastné vykročení do školy, skvělé paní učitelky  a ať si 30. června všichni můžeme společně  říci:

Zvládli jsme to!

Reklama