Včelky od jara pilně pracovaly a byl nejvyšší čas na stáčení medu. Nás včelař-poradce je bohužel dlouhodobě nemocný, a tak jsme si museli poradit sami. Jak dopadlo naše první medobraní se můžete dočíst v tomto článku.
Všichni včelaři v okolí už byli v předstihu a my jsme stále váhali. Copak o tom něco víme? Sebrat včelám med, který si pilně střádají do zásob, nebude žádná legrace. Včely vypadají mírumilovně, ale jak jsme vypozorovali, jsou dost náladové. Reagují na zvuky, počasí a samozřejmě na pohyb okolo úlu. Po několika zkušenostech s jejich bodnutím se nám k nim moc nechtělo, ale pokud jsme chtěli získat nějaký med, nebylo zbytí.
Počkali jsme na slunečné počasí, dobu, kdy jsou „bodavky“ venku a manžel provedl obhlídku nástavků. Obdivuji jeho statečnost, já bych se asi klepala strachy, ale včely se chovaly ukázkově a nechaly ho v klidu pracovat.
Zjistil, že rámky jsou doslova obtěžkány medem a je potřeba ho stočit.
Připravili jsme si potřebné vybavení mimo dosah úlů a začali s naším prvním medobraním. Rozdělili jsme si úkoly. Manžel přinášel rámky, já jsem (za zavřenými dveřmi, v bezpečí kuchyně) speciální vidličkou odstraňovala vosková víčka
... rovnala do medometu a stáčela.
Zpočátku to vypadalo, že ho bude málo, moc to nepřibývalo, ale v tomto oboru se opravdu vyplatí trpělivost. Nakonec nás výsledek mile překvapil. Z prvních dvou nástavků jsme vytočili něco přes dvacet kilo medu, a to nám pro začátek a zkušenost zatím stačilo. Na další medobraní se chystáme v první polovině července. Uvidíme, jestli tím naši sezonu ukončíme a necháme zbytek včelám na zimu, nebo se ještě pokusíme o stočení medovicového medu a rozšíříme zásoby. Zájem o náš med je obrovský, takže ani nestačíme uspokojit poptávku.
Každý včelař si svůj med určitě pochválí, ale při vší skromnosti musím říct, že lepší med jsem dosud nejedla. Voňavý, jantarově zbarvený a chuti tak jemné, že by se dal plnit do bonbonů.
Nebereme to jako samochválu, která „smrdí“, je to přece dílo našich včel, kterého si (po tom všem, co jsme s nimi zažili) moc vážíme. Ale chuť medu je určitě ovlivněna i tím, že je absolutně čerstvý, prostě panenský.
A to nám potvrdil každý, komu jsme dali ochutnat.
Čtěte také:
- Když včelám saháte na med, musíte počítat se žihadly. Pravda, nebo mýtus?
- Patnáct žihadel a včely až v kalhotkách. I tak můžou vypadat včelařské začátky
Nový komentář
Komentáře
Dana Haklová — #33Děkuji za poučení,ale mezi včelaři se běžně říká,že med zcukernatí,ovšem do článků se spisovně píše, že krystalizuje,je to totéž.Pastovaný med jsem několikrát koupila,není to ono.A doporučila bych ,víc se věnovat pravopisu.
Mariena47 — #32Med necukernatí, ale krystalizuje, tak se tomu správně říká mezi včelaři. Pokud chcete, aby med netekl, kupujte si pastovaný. Ten je míchaný v době krystalizace, takže má krémovou konzistenci
catcat — #26 Ricardo — #29Já mám radši medové máslo,rozetřela jsem vždycky odpovídající množství másla a medu misce,co zbylo,taky v ledničce dlouho nevydrželo.Děti to milovaly a mlsaly.Já si teď,když jsem sama dělám chleba s máslem a medem jednou za čas a to si to rozetřu lžičkou přímo na chlebu.
Ono to vypadá hezky,chleba s máslem a pokapaný tekutým medem.Jenže kdo tomu rozumí,tak ví,že pravý med je tekutý jen nějaký čas po vytočení,potom zcukernatí a těžko se s ním "dělají ornamenty"Já kupuji med od včelařů,ten z obchodu bych si netroufla.
Mám takový pocit, že ten dnešní med už není to, co znám z mládí!
Dana Haklová — #23 Aha,tak děkuji.Já jsem začala jíst med asi tak před 3 lety,dřív jsem to nedokázala,skoro se mi zvedal žaludek.Pravděpodobně mě muselo v hlavě něco "přecvaknout",protože dneska bych se po medu utloukla.Hned bych si od vas koupila
Mariena47 — #21 jak děláte to medové máslo? a uchováváte v lednici? jak dlouho vydrží?
misa.35 — #11 pokud už neplánujete točit další med, tak vytočené voskové mezistěny se roztaví a z nich se pak udělají nové mezistěny
catcat — #26Já mám taky radši, když je chleba namazaný máslem a med na tom másle - seshora pomalu ze lžičky stékající - dělá pěkné ornamenty. Přirovnala bych to k pití vína, když se v pozvednuté skleničce proti světlu jiskří, než ho poprvé ochutnáme. Taky je to napřed zážitek pro oči....A takový krajíc, ozdobený medem, se musí hezky rychle zbaštit, aby med nestihl utéct dolů
. O důvod víc si to zopakovat a zakrojit další.
Mariena47 — #21je zajímavé, že chleba s máslem a medem mám ráda, ale medové máslo nemám ráda ani omylem
Dana Haklová — #22Tak to je prima a co vlastně paní kačenka či pan kačer?
(Snad se tak nejmenuje nějaký soused
) Zrovna zakládáme mini jezírko a musím si nastudovat jak na lekníny
Eliana — #14Krásné čtení, souhlasím. A když jsou k tomu navíc fotky, to je skoro jak přímý přenos. To by mohlo vyjít knižně, o včelařích - a tak vtipně a živě podané - jsem dosud nečetla nic. Pole neorané, to by určitě ležák nebyl, Dana umí psát.
kobližka — #16Strhnou se jenom víčka, jinak byste med nevytočila, zbytek se jim zase vrátí a ony si to zase rychle dostaví
Eliana — #19Děkuji, rybníček je sice kalný, ale už vykvetly lekníny, žijí v něm žáby a různý vodní hmyz. Asi si pořídím ještě rybičky
My měli doma velký včelín,med jsme mlsali od mala.Maminka vždycky rozetřela sklenici medu s máslem a tím nám mazala chleba a rohlíky.Rozčilovalo ji,když jsme si med nakapali,a,chleba a byli potom ulepení až za ušima.Já dětem taky dělala medové máslo.
Dana Haklová — #12 Děkuji, to já jsem jen teoretik, zatím. Ovšme táta má sad, tak přemýšlím, že bych to zkusila
Dana Haklová — #15budeme se těšit! Ještě se chci zeptat jak se daří rybníčku?
zajímavá a pro městského člověka poučná reportáž. Těším se na další. Jinak vás obdivuji a blahopřeji
Já to v životě neviděla naživo,jen nedávno v televizi a jelikož jsem včelařením nepolíbená,přišlo mi strašně líto,že se včelkám ten vosk musí strhnout,když se s tím tak dělaly
...ale jak říkám,vůbec tomu nerozumím,nicméně vás obdivuju 
Eliana — #14Už mám další "včelí"téma, které mi připravilo horké chvilky