Reklama

Vlaďka006 je správná fanynka, zavzpomínala na uplynulá léta a vyznala se z křivdy, kterou jí způsobil letos její manžel. Přesto bude své čáry provozovat dál.


 

Hezký pozdrav Radku Tobě i celé redakci, nejpředněji těm, kdo fandí.

U nás se fandí o stošest. Hokeji fandím už odmala. Nejen Čechům na MS, ale sleduji i extraligu, v první lize fandím Ústeckým lvům. Fotbal mě moc nebere, ligu nesleduju, ale jak hrajou Češi, tak fandím také.

Rodiče fandili, tak jsem asi odkojená na přímých sportovních přenosech a nepřijde mi nic nenormálního, když žena místo sledování telenovel raději sleduje hokej. Moje mamka je takový hokejový fanatik, že si v konání MS brala 14 dní dovolené. Já jsem fanatik po mamce a vzala jsem si bývalého hokejistu. U nás doma je mistrák 14 denní svátek. Když jsem byla těhotná a malá kopala, tak manžel tvrdil, že si trénuje bodyček, že je to hokejista/hokejistka, to je tutovka.

Na MS v hokeji se těším už od června, alespň je 14 dní v televizi na co koukat. Jak je mistrák, jde vše stranou. Neuklízím, maximálně o třetinách, psa jsme chodívali venčit vždy tak, abychom do dalšího hokeje byli zase doma. K jídlu je kaše ze sáčku a párky, no holt se to těch 14 dní přežije a každej den nemůže  být posvícení.

Sledujeme všechny zápasy, když jsme doma. Když se zrovna nepoštěstí a nedávají přímý přenos, děkujeme bohu, že vynalezl on-line vysílání a propojení televize s počítačem. Neváhali jsme vstávat ve 2 ráno, když se hokej odehrával za velkou louží.

Fandíme Čechům, to je jasné. Když zrovna neválčí s náma Slováci, tak jim. Manžel je napůl Slovák. Jinak fandíme těm slabším. Radost nám teď dělají Norové. Sice nás loni potrápili, ale teď je vše odpuštěno a jede se hezky od nuly. Nesnášíme Kanaďany, tu jejich hru u manťáků a smějem se Rusákům, jak jsou nervní, když prohrávají. Vytáčejí nás Švédi nepěknou hrou pro diváka, ale oni to na nás umí, to se musí nechat.

Každoročně po MS si léčím zánět hlasivek. Když dají naši gól, rovná se náš řev hysterickému jeku.

Pamatuješ loni zápas se Švédy? V poslední minutě jsme ještě prohrávali o gól. Manžel byl naštvanej, říkal: „Ti naši dnes hrají tak na hov.o. Já bejt Švédama a s takovejma močkma prohrál, já bych se styděl, já bych se tak styděl.“  Dala jsem manželovi dceru na klín a šla připravovat večeři. Houkla jsem mezi dveřma, že už se dlouho nestalo, že by při power play někdo vyrovnal. Vyndavám si nádobí, když v tom hysterický výkřik: Góóóól.

A za chvilku panický řev naší dcery. Chudinka malá. Manžel vylítl z gauče, Sárkou to trochu otřáslo a navíc ten panickej řev mého manžela. Muselo jí srdíčko vylítnout až do krku. Po zápase mi manžel řekl, že jsem asi vědma a našim jsem přičarovala štěstí. Já jemu na to odpověděla: „Já bejt těma Švédama... Ty se teda musej stydět, prohrát s takovejma močkama.“

Na dceři výkřik trvalé následky nezanechal. Její první věta byla: „A dám gó (a dáme gól)“ - to má odposlouchané ze zápasů z extraligy. No jo, láska ke sportu se musí pěstovat od mala.

No a přičarovala vítězství - jak se to vezme. Pamatuješ taky, už je to dávno. Prohrávali jsme s Finy o dva góly v poslední třetině. Kaberle pak snížil o gól, pak dal ještě někdo a vlasatá kometa Moravec střelil vítězný gól v prodloužení? Vymyslely jsme se ségrou naše kouzlo. Prohrávaly jsme o dva góly a já říkám: „Se na to nemůžu koukat, dám si panák Koskenkorvy peach.“ A nalila jsem i ségře. No a Kaberle dal gól. Tak jsme si daly ještě druhého na vyrovnání a před prodloužením třetího na vítězství. Tak takhle jsem fandila i s těma Švédama. Nevím, co to je za kouzlo, ale funguje :D. To mi připomíná, že nemám doma Koskenkorvu. Před Finama si jí koupím. Možná by byla lepší Finlandia.

Kdysi u nás v hospodě byla soutěž. Během konání MS se za 4 velký piva dostal los. Hlavní výhra byla dres, dál tam byly fandící banery, samolepky, šály. Postupně se z nás s manželem stávali notorici. Ten dres jsme tak chtěli.

Já vyhrála maximálně samolepky a baner, ale manžel měl větší štěstí, vyhrál šálu a i ten dres. Hospodský manželovi dával dres tajně, aby to neviděli ostatní štamgasti. Hospodskému by mohly klesnout tržby, když by se lidi dozvěděli, že dres už není :D. Od té doby nám dres a šála při MS nebo olympiádě visí v obýváku na obraze po babičce. Na autě vlaje česká vlajka.

dres

Zítra mi manžel odjíždí na Slovensko do našeho letního sídla. Je to 60 km od Bratislavy, staví se i na hokej. Jsem teda uražená, že mě nevzal s sebou. Prý pánská jízda. Ještě má jedno místo v autě volný, tak kdybyste někdo chtěl, není problém ani ubytování :D.

Vlaďka006

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Díky, Vlaďko006, na ty zápasy si vzpomínám - ti Švédi loni, to bylo maso. Myslel jsem, že u televize umřu. A tvému muži se nedivím. Nezlob se, ale prostě jsou věci, kdy muži potřebují být sami. Tomu vy nemůžete rozumět. Tak to prostě je ...

Prostě si kup Finlandii, zavolej pár podobně laděných kamarádek a udělejte si svůj holčičí fandící večer, nebo týden...

A jak to máte se sledováním sportu vy, ostatní? Jak to prožívali/prožívají vaši tatínkové a maminky? Máte doma český dres? Pište, posílejte fotky a třeba právě vás odměním na závěr dnešní editace plavkami v českých barvách...

plavky

redakce@zena-in.cz