První příklad člověk většinou nese poměrně statečně. Prostě jde do staré známé práce, sbalí si osobní věci, rozloučí se starými známi kolegy, se starým známým šéfem a odejde. Ale ten první den v novém, byť vytouženém zaměstnání, může vyvolat pořádný stres nebo dokonce paniku. Jací budou kolegové? Jaký bude šéf? A co práce, zvládnu jí? A šmarja, co si mám vzít vlastně na sebe? Honí se vám noc před nástupem hlavou. Převalujete se v posteli a až za hluboké noci se vám konečně podaří usnout.

Když se pak ráno vzbudíte s pocitem nepěkně prohýřeného večera,  při pohledu do zrcadla se vám chce plakat. Kruhy pod očima barvy myšího kožíšku, vlasy se jako na potvoru vzpírají hřebenu a ani půl kila tužidla výsledek nelepší. Stejný pocit marnosti prožíváte při pohledu do vašeho šatníku. Co si vzít první pracovní den na sebe se jeví jako nepřekonatelný problém. Navíc co si obléci, když  vlastně NIC nemáte.

První pracovní den jsem prožívala dneska i já. Měla jsem ale velkou výhodu. Právě včera jsem se přestěhovala do nového bytu, a tak jsem večer padla mezi ještě nevybalené krabice a spala jak zabitá. Pohled do zrcadla mi nemohl zkalit začátek důležitého dne, protože mi v koupelně ještě nesvítí světlo a jiné zrcadlo zatím nemám připevněné. Ani s garderobou jsem neměla potíže. Hodila jsem na sebe prostě to, co jsem vyhrabala jako první. A zřejmě byla moje volba šťastná, neboť jsem si nevšimla, že bych u nových kolegyň a kolegů budila údiv.

Jaký byl váš první pracovní den? Prožíváte příchod do nového zaměstnání s napětím a obavou? Nebo naopak nakráčíte do nové práce obrněné sebevědomím?

Reklama