Královna Viktorie, známá jako „babička“ Evropy, měla devět dětí a čtyřicet dvě vnoučata. Díky nim byla prakticky spřízněna s většinou evropských panovnických dvorů. Jednou z jejích vnuček byla i norská královna Maud (1869 –1938).

Narodila se do liberální rodiny britského následníka trůnu a pozdějšího krále Edwarda VII. a jeho ženy Alexandry Dánské. V době, kdy se Maud narodila, už truchlila babička Viktorie po svém manželu Albertovi a byla vůči svému okolí apatická.
Manželství rodičů Maud nepatřilo zrovna k těm příkladným, přesto se oba svým dětem snažili připravit hezké dětství. Edward byl velký požitkář i známý sukničkář, což výrazně ovlivňovalo nejen jeho manželství, ale i vztah s dětmi. Ty jednoznačně byly na straně své matky, kterou bezmezně milovaly.
Edward byl prapradědečkem prince Charlese a kromě mnoha avantýr měl jednu stálou milenku, o osmadvacet let mladší Alici Keppelovou, což byla prababička Camilly Parker Bowlesové, současné Charlesovy manželky. To je náhoda!

Ale vraťme se k princezně Maud. Tato veselá a odvážná dívka si v dětství užívala naprosté svobody. Milovala sport, obzvláště jízdu na koni, turistiku a cyklistiku. Právě kvůli cyklistice se dostávala do konfliktu se svou babičkou královnou Viktorií. Té se tento sport jevil jako naprosto nevhodný pro dívky a dávala to Maud najevo. Maud si vůbec s babičkou příliš nerozuměla a vždy se snažila nějakým způsobem vykroutit z návštěv u ní.
V osmnácti letech se začala výrazně měnit povaha Maud. Už to nebyla ta veselá, bezstarostná dívka, naopak začala být zadumaná a plachá. A poprvé se zamilovala! Jenže objekt jejího zájmu František z Tecku její lásku neopětoval a ji to nesmírně trápilo! A jak léta běžela, všichni se snažili Maud najít vhodného ženicha. Samozřejmě se v tom nejvíc angažovala babička Viktorie, která nedokázala pochopit, že je její vnučka ještě v 26 letech svobodná!

Maud se ale nenechala do ničeho nutit a nakonec se v roce 1895 rozhodla, že si vezme prvního vhodného ženicha. Stal se jím její bratranec, o tři a půl roku mladší dánský princ Carl. Ten ji miloval již delší dobu, ale ona o něj dlouho nejevila zájem. Když ji ale pak po jednom cyklistickém závodě požádal o ruku, „nedělala fóry“ a hned napoprvé jeho nabídku přijala.
Důvod byl prostý. Jednak už byla skoro kandidátkou na staropanenství, ale hlavně jejímu manželovi jako druhorozenému synovi nehrozilo, že by zdědil trůn a Maud by se musela stát královnou v cizí zemi. A o to jí hlavně šlo! Myslela si, že bude v Anglii žít i po svatbě. Nepřála si totiž svou vlast opustit.
Svatba se uskutečnila v srpnu 1896 v kapli Buckinghamského paláce. Nevěstiny šaty ze saténu, s dlouhou vlečkou zdobenou mušelínem byly doplněny páskem, vyšívaným stříbrnou nití. Kolem výstřihu je zdobily oranžové květy. Od rodičů dostala Maud darem perlovo-diamantovou tiáru, kterou si oblíbila a často nosila.

Svatba Maud a Carla, v popředí královna Viktorie žehná nevěstě

Tiáru pak zdědila současná královna Sonja. Ta ji spolu s dalšími šperky v roce 1995 poslala na opravu a ocenění do proslulé šperkařské dílny Garrard v Londýně. Když už bylo vše připraveno k převozu do Norska, vtrhli do klenotnictví tři ozbrojení lupiči a všechny šperky včetně tiáry ukradli. Lup nebyl nikdy nalezen, takže dnešní královna nosí repliku původní tiáry královny Maud.

První týdny po svatbě, prožívané v Anglii, připadaly Maud přímo pohádkové. Netrvaly však dlouho. Brzy se novomanželé na nátlak ženichovy rodiny museli odebrat do Dánska. A tady Maud přímo trpěla. Nic se jí tu nelíbilo, připadala si tu jako vězeň. Proto často jezdila za rodiči do Anglie nebo aspoň udržovala čilou korespondenci s matkou.

Když po více než šesti letech konečně otěhotněla, měla o důvod víc pobývat ve své staré vlasti. Vždyť dítě, které se má narodit, nebude nikdy v Dánsku vládnout, není tedy nutné, aby se tam narodilo! Syn Alexandr přišel na svět
2. července 1903
v anglickém Appletonu. Bylo to její jediné dítě.  
Podle historika Tora Bomanna-Larsena ale nebyl otcem chlapečka princ Carl, ale ošetřující lékař Maud, jehož spermatem měla být prý Maud tajně oplodněna v Londýně. A to není všechno! Některé jiné, odvážnější hypotézy jdou ještě dál. Zpochybňují i to, zda byla Maud skutečně matkou dítěte, když ji vlastně nikdo v Dánsku těhotnou neviděl. Kdo ví, jak to tedy bylo. Možná snaha za senzacemi...

V roce 1905 do života Maud znovu zasáhl osud. Norsko ukončilo dlouholetou unii se Švédskem a vyhlásilo samostatnost. I když v zemi sílily i republikánské tendence, monarchistům se nejlepším kandidátem na norský trůn se jevil dánský princ Carl a jeho žena Maud.
Carla sice nabídka i důvěra Norů velice potěšila, nicméně rozhodující byl pro něj názor Maud. A ta se velice rozmýšlela. Děsila se představy, že úplně ztratí svobodu. Když se o tom zmínila před svým otcem Edwardem VII., který se po smrti královny Viktorie stal anglickým králem, ten jí důrazně vysvětlil, co je její povinností. V žádném případě si nepřál, aby se norským králem stal některý ze synů německého císaře Viléma II.

Pro přijetí norské koruny se ale Carl s Maud rozhodli teprve po uskutečnění referenda, které potvrdilo zájem obyvatel na monarchistickém uspořádání země. Korunovace se uskutečnila v létě 1906, ale ještě předtím Carl přijal v duchu norské tradice nové jméno Haakon VII. a jeho malý synek Alexandr byl překřtěn na Olafa. Jen Maud si ponechala své jméno. Nechala se slyšet, že když bylo dobré pro anglickou princeznu, bude dobré i pro norskou královnu.

Maud se snažila být dobrou královnou. Okamžitě se začala učit norsky, absolvovala kurz lyžování, stala se patronkou charitativních sdružení, podporovala umělce. Přesto si v nové zemi nedokázala zvyknout, stále se tu cítila cizinkou. Tesknila po Anglii. Za první světové války jí sice neutralita Norska zaručila jakousi bezpečnost, ale ona se přece jen stále cítila více Angličankou, takže se strachovala o životy svých příbuzných, které navíc nemohla navštívit.
Vlastně svou rodnou vlast nikdy nepřestala milovat, a tak se po válce v roce 1919 rozhodla, že tam oslaví své padesátiny. Jenom tady mohla být sama sebou, mohla zapomenout na své postavení.

Ačkoli byla štíhlá a vypadala mladě, trápily ji silné bolesti hlavy a objevovaly se další zdravotní problémy. Při svém delším pobytu v Anglii v roce 1938 onemocněla a musela být okamžitě operována. I když vše proběhlo hladce a Maud se zotavovala, nakonec ji skolil infarkt, kterému podlehla.
I když Maud kdysi vyslovila přání, aby byla pochována v rodné vlasti, její postavení královny to neumožňovalo. Po rozloučení v Londýně musely být její ostatky bitevní lodí převezeny do Norska a pochovány v rodinné hrobce v Akershusském kostele…
Foto: Wikipedie

 
V našem volném seriálu o zajímavých ženách jste si také mohli přečíst:

Uložit

Reklama