Nedobré vztahy s matkou čtenářky Ekleinovky se odrazily i na jejím vztahu k vnukovi. Odmítavý přístup a neláska, kterou Ekleinovka popisuje, je velice sugestivní - žít v něčem takové, to by utekl snad každý...

Syn čtenářky Ekleinovky zmizel. Důvod? Nejspíš vztah s babičkou, tedy s matkou čtenářky. Více si přečtěte níže...


Pohodový pátek a hlavně nadcházející víkend, který nás má konečně potěšit slunečními paprsky.

Rodinné vztahy jsou vždy citlivé téma. Když vás nechám nahlédnout do svého soukromí, je to jakési obnažení sebe sama. Vzhledem k tomu, že jsem díky své upřímnosti na sebe prozradila mnohé, je toto jen malý střípek navíc.
Vztah dítě - prarodič. Začnu od sebe. Byla jsem v naší rodině poslední vnouče. Proto už jsem prarodiče z otcovy strany nepoznala. Z matčiny naštěstí ano. Přestože mne vlastní matka nechtěla, měla jsem vlastně štěstí v neštěstí. Babička a děda byli skvělí. Když jsem nebyla s tátou, trávila jsem prázdniny u nich. Mám na ně krásné vzpomínky.
Moje děti měly pouze jednoho dědečka - mého tátu. Máma se jako babička mého prvorozeného syna předvedla následně. Díky ní jsem porodila předčasně. Neměla mne ráda a moje těhotenství spojené se studiem jí bylo trnem v oku. Neustále mne utvrzovala v tom, že to bude mrzák, stejně jako já. /Vrozená srdeční vada/. Protože jsem stále ležela zavalená učením, byla jsem podle ní flákač. Poslala mne vyprat prádlo a pořádně vymáchat. Neždímat. To přece zvládnu. Zvládla jsem. Sotva jsem zvedla těžké kýble, začalo mne divně bolet břicho. To mne nazvala neschopným hypochondrem. Lehla jsem si a druhý den jela s bolestmi do školy. Zkrátím to. Během hodiny se mi narodil chlapeček. Malinký, ale zdravý. Když jsem si jej šťastná přivezla domů, táta brečel. Máma se na něj ani nepodívala a vyřkla nezapomenutelný ortel: „To ani nevychováš.“ Ono „TO“ byl její vnuk, můj syn. Čas běžel, syna jsem vychovala. Vystudoval. Pak zmizel. Na její slova přece jen došlo.
Postupně se mi narodily další děti. Můj táta byl super dědeček. Pomáhal nám strašně moc.
Jezdil s nimi na tréninky, do hudebky, do divadla, na výlety. Nevynechal jediné závody, zápasy, představení, když byly malé. Byl to milující dědeček. Děti mu lásku oplácely stejnou měrou. Nemohly se ho dočkat. Jeho láska a obětavost neznala mezí. Nesmím zapomenout na jeho nezištnou pomoc v době mé nemoci. Těžce jsem se zranila na lyžích. Rok jsem strávila v nemocnici. V té době jsem měla dva malé kluky. Kdo myslíte, že se o ně postaral? Můj táta, jejich děda. Staral se o ně se vším všudy. Jako jejich máma. Denně za mnou jezdili do nemocnice. Mne povzbuzoval a za dveřmi jsem ho viděla plakat. Díky jemu, dětem a své bojovnosti jsem se z toho vylízala. Začala jsem postupně chodit, běhat, jezdit na kole. A hlavně - lézt po skalách. A po horách.
Když odešel, ztratili jsme toho nejlepšího člověka na světě. Jsem mu vděčná za svůj život. V duchu i nahlas mu děkuju za všechno. V naší mysli a srdcích je s námi stále. Zrovna tak jako jeho vnuk.

Ekleinovka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 15. června 2012: Prarodiče a vnoučata

  • Jaký mají vztah vaše děti s vašimi rodiči?
  • Daří se vám tento vztah nějak korigovat?
  • A pokud ještě nemáte děti, napište mi, jaký máte, nebo jaký jste měla vztah se svými prarodiči?

Příspěvky zasílejte formou příběhů do redakční e-mailové schránky (viz níže). Jejich délka ať je rovna nebo delší tomuto odstavci, budete tak mít větší šanci na uveřejnění a tedy i větší šanci k získání dárku, který pošlu jedné z přispěvatelek. Tentokrát to bude sladký balíček, ve kterém najdete výrobky Orion a Haribo. Uzávěrka zasílání příspěvků je 15.6.2012 v 15.00 hodin.

sladkosti

Reklama