Zkuste zapomenout na make-up, nečešte se a oblečte si to nejhorší, co doma naleznete. Na záda si hoďte batoh. Vydejte se do nejbližšího luxusního butiku.

Prodavačky vás patrně sjedou zhnuseným pohledem a celou dobu vás budou okatě pozorovat, zda něco nechcete ukrást…

Z vlastní zkušenosti vím, že stačí přijít sportovně oblečená a už nejste příliš vítaným hostem. Takže si ani nemusíte v šatníku hledat něco, co se hodí už leda na podlahu.

 

Další den zavítejte do toho samého butiku s pečlivým nalíčením, oblečená elegantně a s nějakou ještě elegantnější kabelkou. Bude-li z vás čouhat značkové oblečení, tím lépe.

Patrně se prodavačky budou moct přetrhnout s radami a nabídkami a budou ztělesněnou ochotou.

Navíc nejspíš vůbec nepoznají, že jste tam už kdysi byla…

 

Je to prostě tak. V naší společnosti hodně záleží na tom, jak vypadáte. A můžeme si kdovíco povídat o tom, že záleží hlavně na tom, co máme uvnitř. I toho, kdo tuhle teorii uznává stoprocentně, ovlivní první pohled.

Prý trvá pár sekund, kdy náš mozek vyhodnotí, jestli je nám ona osoba sympatická, či nikoliv. A tyto první pocity nás ovlivňují v dalším jednání s touto osobou.

 

Určitě se vám bude lépe dívat na sličnou mladou, štíhlou ženu než na obtloustlou umolousanou ženu znaveného vzhledu. A přitom třeba právě ta štíhlá je hysterka, se kterou není doma k vydržení, a ta umaštěná dáma může být zábavná a milá…

 

Mně osobně se občas stalo, že jsem se v prvním odhadu osobnosti zmýlila a zklamal mě právě ten vzhled. Někdy se také stává, že nadmíru přelíčené a přezdobené dámy právě tímto maskují své nepříliš povedené nitro.

 

Jak hodně nás tedy první dojem ovlivňuje?

A zmýlily jste se také někdy?

A není posuzování lidí podle vzhledu vlastně diskriminací? Třeba právě v tom butiku bych to za diskriminaci docela považovala.

Reklama