Reklama

"Když šla starší dcera do školy, zavedli jsme v rodině nový zvyk, společný oběd v dobré restauraci, kam jinam zase tak často nechodíme. Letos v tom samozřejmě budeme pokračovat, máme navíc dost dobrý důvod," říká maminka dvou dívek, Michaely a Zuzany, z nichž ta mladší jde právě letos do první třídy. Michaela pak do třídy čtvrté.

"Z takového oběda se může stát oblíbený rodinný rituál a děti zase díky němu mají pocit, že jejich nástup do školy je také důležitou událostí," soudí psycholožka Markéta Veselková. Podle ní by však rodiče na druhou stranu neměli nástup do školy zveličovat, ať už v kladném nebo záporném slova smyslu. Tedy ani dítě při této události zahrnovat dary či litovat, ani mu líčit začínající školu jako muka Tantalova a místo, kde už ho dají do latě. Výjimku je možno udělat u prvnáčků, pro které je nástup do školy skutečně velkým životním zlomem. Tam je na místě i nějaký menší dárek. Jinak je ovšem škola povinnost, kterou není třeba strašit, ale je prostě třeba ji brát tak, jak je. Rodinné rituály mohou samozřejmě mít různou podobu - krom oběda připadá v úvahu třeba zmrzlinový pohár, návštěva kina, nebo třeba skate parku, dle zájmu dětí.

V sousedním Německu se dětem, které jdou do školy poprvé, dávají kornouty plné sladkostí, koupit je lze už i tady, ale nemusí to být trefa do černého. "Já té reklamě před dvěma roky podlehla a synovi jsem kornout při vstupu do první třídy dala, ale měl ho jako jediný a děti na něj koukaly divně. Paní učitelku to taky překvapilo, a tak mu ho nakonec sebrala a bonbony rozdala všem dětem, což zase zaskočilo syna," líčí mírně trapnou peripetii Lenka z Prahy.

Prvního září tu bude za tři dny a rozhodně nemá nyní smysl dítě nutit k tomu, aby ještě dohnalo případné nebo jen tušené nedostatky. A platí to i u dětí, které jdou do školy vůbec poprvé. "Rozhodně se je nesnažte na poslední chvíli naučit něco, co shodou okolností umí stejně stará kolegova dcera. Rozdíly mezi dětmi jsou úplně normální," upozorňuje psycholožka. Podle ní je na místě hrát s dítětem slovní hry, nenásilně počítat při nákupech, vystřihovat, ale rozhodně ne ho cíleně učit. Kdyby mu to nešlo, jen by získalo dojem, že na školu nemá a vstupovalo by do ní se strachem. Je naopak na rodičích, aby tento strach mírnili.

Máte pocit, že vaše nově školou povinné dítě má nějaké slabiny, na které by bylo dobré učitlku upozornit? Pak to udělejte co nejdříve, ovšem nikoliv nutně hned prvního září - jde například o to, že si nejste jistí, nakolik dobrou má jemnou motoriku. "Je dobré učitelce říci o svých obavách a dát najevo, že rozhodně míníte se školou spolupracovat," vysvětluje vhodný postup psycholožka.

Stejné obavy jako prvňáčci mohou pociťovat i dět mnohem starší, které v září nastupují na  gymnázia, střední školy či učiliště.  "Pravděpodobně nebudou své obavy dávat příliš najevo, protože už jsou přece velcí, ale zkuste je vycítit a dát jim najevo, že jim důvěřujete a že školu jistě zvládnou," radí Veselková.  Mimochodem, pro dítě může být ještě těžší než nástup třeba na gymnázium "pouhá" změna školy, třeba kvůli stěhování. Zatímco při postupu do vyššího stupně vzdělávání jsou na tom všichni stejně a většinou se neznají, při změně školy se dítě ocitá v sehraném kolektivu, a proto je jeho pozice těžší.

Děti navíc od září nečekají pouze školní povinnosti, ale také kroužky a sportovní oddíly. Zvláště u prvňáčků je na místě zdrženlivost, lepší je s případným zapisováním do zájmových kroužků půl roku počkat, až si vy i potomek zvyknete na školní rytmus. "Je to ale asi hodně individiuální. Moje dcera chodila do kroužků už ve školce a ve škole si je vyžádala rovněž a nebyl to pro ni nejmenší problém," říká maminka Kláry, nyní mířící do druhé třídy. Její starší bratr, nyní páťák, však o kroužky projevil zájem teprve v loňském školním roce.

Také je dobré zkraje dítě nenechávat v družině až do večera, protože škola je mnohem náročnější než školka a dítě ocení domácí klid.