Bulvár

První dáma slovenského divadla - Emília Vašáryová

Když natáčela s Janem Werichem slavný film Až přijde koucour, byla nesmírně mladá. Nicméně ji tento galantní „muž v nejlepších letech“ vzal pod svá křídla a chránil přede všemi. "Je v ní všechno, co je pojmenováno jejím jménem," řekl, " Emília to je čistá a blankytní modř nad Benátkami, Vašáry zní jako vzdouvající se kůň pod maďarským husarským důstojníkem." Tak vnímal už tenkrát veliký znalec lidí a umělec Werich – dívku, z níž se vypracovala v jednu z nejlepších hereček v československém divadelním i filmovém kontextu – Emílii Vašáryovou. V současnosti ji můžete vidět coby chůvu v Romeovi a Julii, v představení Letních shakespearovských slavností na pražském hradě.

Vaše účinkování na pražských jevištích je v posledním desetiletí skoro pravidlem. Jak k tomu došlo?

V pražském Divadle Na zábradlí jsem hrála několik sezón v slovenštině ve hře Thomasa Bernharda Ritter, Dene,Voss v réžii J. A. Pitínského. Mysleli jsme, že to bude jenom pokus, že zkusíme hrát po rozdělení republiky na českém jevišti ve slovenštině. Sama jsem byla překvapená, že to fungovalo a pořád funguje. Pak se mě ředitel Činoherního klubu pan Procházka zeptal, zda bych přijala hostování, kdyby měl pro mě nějakou zajímavou roli. Hru Návrat do pouště, kterou mi poslali z ČK, jsem začala studovat a uvědomila jsem si, že je to text velice těžký a velmi dobrý. Taky jsem pochopila, že mám skvělou životní šanci zahrát si v divadle, které pro moji generaci znamenalo absolutní kvalitu, v divadle, které jsme v době mých studií obdivovali a milovali. Taky možnost zahrát si s tak skvělým partnerem, jakým je Petr Nárožný, mě přesvedčila, že jsem roli přijala a už pět sezón s tímto skvělým souborem v Činoheráku hraji.

Návrat do pouště je psychologická hra procházející v grotesku a i když se hraje příběh o věčné přítomnosti konce, publikum se baví.

Koltésův text je velmi krutý, ale nebrání se humoru. Francouzi hrají tuto hru smrtelně vážně, ale my jsme zde našli spoustu komických situací, které by bylo možné přivést až ke komedii dell arte, kdyby jsme chtěli. A při tom bychom nemuseli změnit ani slovo textu. V životě, stejně jako v divadle, není smíchu bez pláče ani pláče bez smíchu. Žádná role, kterou jsem hrála, nebyla jenom tragická, nebo jenom komická. Dobrá hra dá divákovi šanci myslet, plakat i bavit se. I když je to smích, mnohokrát přes slzy.

Hrát Shakespeara je prý pro herce vždy radost. Je to vskutku tak? Kolikrát jste za svoji kariéru hrála ve hrách velkého Alžbětince?

Shakespeare byl skutečně geniální a co mě zajímá, že uměl výtečně napsat ženské postavy, které jsou podnes živé. Měla jsem štěstí a několik shakespearovských postav jsem si zahrála. Mojí první rolí ve Slovenském národním divadle (kde je mimochodem 40 sezon) byla Ofélie. Hrála jsem Pannu Čipernou ve Veselých paničkách windsorských i několik tragických figur - Elisabeth v Richardovi III. nebo Isabelu v Richardovi II.

Vyučujete už léta na Vysoké škole muzických umění v Bratislavě. Váš kolega z divadla a ze školy – herec a režisér Martin Huba - je taky režisérem loňského Krále Leara i letošního představení na Hradě – Romea a Julie, ve kterém hrajete chůvu.

Shodou okolností jsem minulý semestr na VŠMU se studenty udělala skoro celého Shakespeara. Říkala jsem si, že jsem do něj tak pěkně zamotaná a že by bylo zajímavé si zase vyzkoušet, jak to funguje na jevišti. Když mi režisér Martin Huba roli nabídl, uvítala jsem to. Napadlo mě, že by bylo krásné strávit léto v Praze, to se mi ještě nepodařilo. Výklad inscenace je zajímavý. Chůva má tady v sobě humor, vlastně je to ženský klaun. Je praktická a moudrá, ale také v sobě nese proradnost člověka, který musí přežít a okamžitě vidí řešení. Hrát klauna je těžké i vděčné, klaun je smích i pláč, slunce i zima, zkrátka život.

Film Vojtěcha Jasného Až přijde kocour vám v šedesátých letech přinesl mezinárodní věhlas. Byla jste tenkrát s filmovou delegací na festivalu v Cannes….

Šedesátá léta byla skvělá. Tenkrát se etablovala nová vlna československého filmu, hodně nás zvali na filmové festivaly a už nebyl takový problém vycestovat. Ještě dnes lituju, že jsem nemohla jet všude, kam jsem byla pozvaná. Konečně jsem si mohla procvičit jazyky, dostala jsem se na místa, kam jiní nemohli, potkala slavné herce a výjimečné lidi. Byla to úžasná doba, ale bohužel netrvala dlouho.

Měla jste určitě nabídky na spolupráci k filmování... Neuvažovala jste zůstat v zahraničí?

Moje sestra Magda i já jsme dostaly konkrétní nabídky, ale obě jsme byly mladé a velmi vázané na rodiče. Můj tatínek nebyl zdravý a nechat maminku v této situaci samotnou jsme si nedokázaly představit. Pamatovala jsem si z dětství, když odešel otcův bratr, že to pro rodinu znamenalo velké potíže. Tenkrát jsme si to “odskákali“ se vším všudy. Nechtěly jsme, aby se něco takového zopakovalo. Nemluvím už o tom, že rozhodnutí odejít, bylo tenkrát rozhodnutím navždy.

Mnozí tvrdí, že vy stejně jako jiné hvězdy československého filmu z 60. let byste za normálních okolností určitě udělaly světovou kariéru. Nebylo vám to líto?

Ne. Svět filmu je velmi náročný a tvrdý a možná je o všem jiném než o tom, jak člověk vypadá. Velkou roli hraje náhoda, štěstí. Opravdu jsem se tím nezabývala. Řeknu vám jednu vzpomínku z těch let: V roce 1974 jsem s význačným slovenským režisérem J. Budským začala pracovat na představení Tolstého Vojny a míru. Byl to sarkasta a ironik, a tak se do mě pustil: "Tak, Vašáryčka, ukažte, jaká jste herečka, když vaše fotky visí všude! Viděl jsem je dokonce na jedné salaši. Tak dokažte, že vaša popularita je oprávněná." Dusil mě, deptal. Inscenace se povedla a on mě vzal za ramena: "Víte co, Vašáryčka? Vy máte velkou smůlu, že jste se nenarodila 60 kilometrů jižněji!" Myslel tím Vídeň a tou "poklonou" se mi chtěl omluvit.

Patříte k nejvíce obsazovaným slovenským herečkám. Kromě stálého angažmá v Slovenském národním divadle, pracujete pro televizi, natáčíte.

Jsem tam už strašně dlouho.V divadle se nás sešlo dost spolužáků z bratislavské VŠMU a myslím, že by se dalo mluvit o určité generační výpovědi. Režiséři byli také naši spolužáci a kamarádi. Divadlo bylo vždy jednou ale dominantní částí mých aktivit, zlom nastal, když jsem dostala první charakterní roli, od té doby je to čím dál tím lepší. Poslední léta to řeším tak, že když mi někdo roli nabídne, jdu. Ráda pracuji s mladými režiséry a dramaturgy, a tak i hostování v pražských divadlech jsem přivítala.

Jedna z vašich nepřehlédnutelných filmových rolí je postava matky v Pelíškách. Jak vzpomínáte na tento film?

Když jsme v koprodukci s ČT natáčeli Pelíšky, první setkání a zkoušky probíhaly na Kavčích horách. Začínali jsme na koleně, tehdy nás pan režisér Hřebejk oslovil s tím, že na film není dost peněz a jestli přijmeme práci za těchto okolností. Všichni jsme přesto na jeho nabídku kývli.

Hovoří se o vás, že zrajete jako dobré víno. Že roli od role jste zajímavější. Jaké je to být populární herečkou dnes a tady?

Popularita? Vždy jsem byla nad to dost povznesena a ani v mládí mi to nic neříkalo. Chtěla jsem studovat jazyky. Dokonce jsem po prvních týdnech na VŠMU, utekla domů. Nikdy – ani v době největších úspěchů - jsem své povolání neglorifikovala. Říkávám to i svým studentům - nic se nestane, když se zmýlíte, nikdo vám neumře pod rukou. V našem povolání všechno okamžitě odplyne, i proto se nechci dívat na své filmy a inscenace. A když se to stane, jen zjišťuju tu starou pravdu - světská sláva, polní tráva. Co platí dnes, zítra platit nebude. Herectví pracuje s myšlenkami, s emocemi.

Aby herec mohl dávat, musí se někde dobít. Jak to děláte vy?

Stačí mi málo. Příjemně prožitý slunečný den nebo návštěva koncertu mi dají energii i na tři dny.                                                                                                                                

   
02.07.2004 - Společnost - autor: Mária Uhrinová

Komentáře:

  1. avatar
    [18] k@tchabinka [*]

    mirrea.. ne--- Bohumil z ++++ hosi..gutn:)

    superkarma: 0 07.07.2004, 11:48:08
  2. avatar
    [17] aninas [*]

    Jak bych to vyjadrila - pani Vasaryova nikdy nebyla sexbomba typu Sophie Loren, nebo Brigitte Bardot - je takova cloveci - lidska - jako my

    superkarma: 0 06.07.2004, 19:00:38
  3. avatar
    [14] mirrea [*]

    katchabinka:myslíš starej Vášary?

    superkarma: 0 02.07.2004, 19:00:55
  4. avatar
    [13] k@tchabinka [*]

    mirrea... nene rano tam byl Bohumil :)))

    superkarma: 0 02.07.2004, 16:59:09
  5. avatar
    [11] mirrea [*]

    Vivian: teď už je to opravené a je tam Emília, ráno tam byla Magda

    superkarma: 0 02.07.2004, 13:09:19
  6. avatar
    [10] Vivian [*]

    kdo teda je na těch fotkách?
    Mě se tahle paní z těch fotek hrozně líbila ve smutné roli maminky Krausové v Pelíškách - takže je to Emília

    superkarma: 0 02.07.2004, 12:54:53
  7. avatar
    [9] k@tchabinka [*]

    Na vysvetlenou. Ty fotky jsem vyhledavala ja, takze se timto velmi omlouvam autorce clanku potazmo i pani Emilii Vasaryove za takovou chybu.

    superkarma: 0 02.07.2004, 10:52:46
  8. avatar
    [5] Modroocko [*]

    Tak tentokrat redakce opravdu dost ujela .

    superkarma: 0 02.07.2004, 07:13:00
  9. avatar
    [3] aninas [*]

    Taky - i pres ten prvni tmavy snimek - jsem poznala Magru a druhy obrazek mi to jen potvrdil. To by se stat nemelo! Splest si Emilii s Magdou!

    superkarma: 0 02.07.2004, 03:36:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme