Když Jackie poprvé potkala Johna Fitzgeralda Kennedyho, asi jen těžko mohla tušit, jak těžký bude život po jeho boku. Byl nejen notorický sukničkář, ale také velmi nemocný. To vše ovšem podléhalo přísnému utajení, aby se neohrozila jeho dobře nastartovaná politická kariéra.
Jacqueline se narodila 28. 7. 1929 v rodině dobře situovaného Jacka Bouviera. Malá Jackie zdědila jeho šarm i temný půvab, a měli se velmi rádi. Její otec byl ale (stejně jako její pozdější manžel) okouzlující záletník, a především rád flámoval. Jackiino dětství poznamenaly neustálé hádky rodičů a došlo také k nevyhnutelnému rozvodu. Matka Janet se pak znovu provdala za bohatého podnikatele. Jackie tedy vyrůstala jako bohatá slečna.
Už jako dítě se projevovala jako tvrdohlavá osůbka, která si uměla jít za svým. Její současníci vzpomínali především na její komplikovanou povahu, jednou uměla být okouzlující společnice, ale jindy skoro neodpověděla na pozdrav. Na univerzitě se věnovala francouzské literatuře (mimochodem na rozdíl od JFK byla talent na jazyky) a poslední ročník studovala na pařížské Sorbonně.
Tady se přihlásila do soutěže Prix de Paris, kterou vyhlásil časopis Vogue. Projevila sympatickou dávku smyslu pro sebeironii, když se měla sama popsat: „Jsem 174 centimetry vysoká, mám hnědé vlasy, hranatý obličej a oči naneštěstí tak daleko od sebe, že mi trvá tři týdny, než seženu brýle s dost širokou obroučkou, aby se hodily na můj nos. Postavu nemám senzační, ale dokážu vypadat štíhle, když si vyberu ty správné šaty.“
Soutěž vyhrála, ale první cenu (roční stáž na místě redaktorky ve Vogue) odmítla. Chtěla se vrátit domů. V květnu 1951 na večeři u přátel se poprvé setkává s o dvanáct let starším Jackem Kennedym. Měl vše, co od muže očekávala, byl bohatý, hezký a úspěšný. Těžko říct, zda o ní Jack od začátku přemýšlel jako o budoucí manželce.
Nicméně když ji představil otci Joeovi, kostky byly vrženy. Hlava kennedyovského klanu se stejným neomylným instinktem, který ji dovedl k milionovým ziskům v podnikání, odhalila Jackiiny schopnosti a kvality – dobrý původ, vzdělání, vkus, sečtělost a reprezentativní vzhled. Sňatek byl pro politickou budoucnost Jacka Kennedyho nezbytný, a tak se 12. 9. 1953 konala velkolepá svatba.
Jackie začíná žít život manželky nadějného politika, vylepšuje manželův šatník, pracují na zlepšení jeho mluveného projevu. Coby hospodyně a kuchařka se projevuje jako naprostý antitalent, ale stojí svému muži po boku, když se rozhodne podrobit vážné operaci páteře.
Jack Kennedy trpěl Addisonovou chorobou, v jejímž důsledku měl sníženou imunitu a každá infekce znamenala vážné oh
rožení jeho života. V roce 1954 a 1955 se podrobil dvěma operacím páteře a stálo ho to téměř život. Ironií osudu je, že tenhle zdravě vyhlížející usměvavý muž se prakticky nemohl pohybovat bez berlí a jeho tým stálo dost úsilí tento jeho handicap zamaskovat.
Kennedyovi spolu chtějí mít co nejdříve dítě. V září roku 1956 očekávali narození prvního. Holčička se narodila o měsíc dříve a nepodařilo se ji zachránit. Jackie přišla málem o život, Jack byl tou dobou na prázdninové plavbě na moři, samozřejmě s dámskou společností, a neobtěžoval se svou dovolenou přerušit. O rok později se jim ale konečně narodila dcerka Caroline. JFK své děti (zanedlouho přibyl syn John) miloval a jakkoli nepředstavoval zcela ideálního manžela, tak otec byl příkladný.
Jeho snažení na politickém poli je také korunováno úspěchem, v roce 1960 se stává nejmladším a také prvním katolickým prezidentem v dějinách USA. Jackie a John F. vnášejí do prezidentského úřadu mládí, naději a elán. Jackie se díky svému vkusu a také dostatečným finančním možnostem svého muže stává jednou z tehdejších módních ikon.
Tisíce žen napodobují její natupírovaný účes, kloboučky ve tvaru kastrolku, přepychové, ale vždy elegantní róby. Speciálně pro ni je vymýšlí její dvorní návrhář Oleg Cassini. Jackie coby první dáma představuje díky svým půvabům, šarmu a jazykovým schopnostem také cennou politickou zbraň. Při návštěvě Francie okouzlí i na první pohled nedobytného generála de Gaulla, v Indii kvůli ní šílí davy…
Jackie se vrhá na nevděčný úkol vytvořit z Bílého domu reprezentativní sídlo ale zároveň místo, kde se bude moci v rámci možností normálně žít. Ačkoli se setkává s množstvím kritiky, podaří se jí tento úkol dotáhnout do konce. Navíc zúročí své úsilí vydáním publikace Bílý dům – historický průvodce. Za vše hovoří to, že se ho prodalo okolo pěti milionů výtisků.
JFK svou ženu stále více obdivuje, ale to mu nebrání v jeho záletnictví. Jackie to přijímá stoicky, když najde v jeho posteli dámské kalhotky, jen suše prohlásí, že to není její velikost…Aby zvládli hektické pracovní tempo a množství reprezentačních povinností a JFK navíc i své zdravotní potíže, začínají ve zvýšené míře užívat zázračné koktejly Maxe Jacobsona. Jenže ty obsahují mimo vitaminů především drogu metamfetamin.
Jackie má také velkou vášeň pro cigarety, zvládne jich vykouřit okolo šedesáti denně a neodradí ji od toho ani další těhotenství. To bohužel končí tragicky, novorozený Patrick záhy umírá. Rodiče jsou zdrceni, ale v této těžké chvíli se sblíží asi jako nikdy předtím. 
Moc společného času jim ale nezbývá, život Johna Fitzgeralda Kennedyho ukončí osudové výstřely 22. listopadu 1963 při návštěvě texaského Dallasu. Jackie ho přežije o více než třicet let a znovu se provdá za miliardáře Aristotela Onassise, ale nad rakví JFK symbolicky prohlásí: „Můj život skončil!“
Zdroj: Christopher Andersen: Jack a Jackie Kennedyovi – americké manželství, Rodinná encyklopedie světových dějin, nakl. Readers Digest, archiv autorky
Nový komentář
Komentáře
Beruška1: a koneckonců, pomoci světu můžeš třeba i tím "blbým" tříděním vlastního odpadu
Nebude tě to stát ani korunu, ale učiníš věc dalekosáhlého ekologického významu
Beruška1: k pomoci druhým přece nepotřebuješ milióny. Vždyť u nás pomáhají i lidi, co sami nežijou v nadbytku.
Nakonec já tě nenutím, abys někomu pomáhala, akorát mi připadá blbý, že někomu "cpeš", že by měl správně pomáhat, když má ty miliony... Myslím, že pomoc druhým není otázkou peněz. A pokud jde o peníze, pak je každého věc, jak s nimi naloží. Nemůžeš nikomu vyčítat, že svoje peníze nepoužívá tak, jak by sis ty představovala...
Vivian: Bohužel na tom nejsem tak finančně dobře, abych mohla pomáhat druhým. Ale věř tomu, že mít zbytečné miliony, tak pomůžu a konkrétně. Koupím přímo tomu, kdo to potřebuje invalidní vozík, nebo speciální program na počítač pro nevidomé, či někomu, komu sebrala povodeň všechno, zajistím na vlastní náklady nové bydlení. Ale nikdy bych nic nedala žádným organizacím, protože tam víc peněz spotřebuje provoz těchto nadací, jako je pronájem kanceláře, provoz vozidla, telefony a podobně, než aby ty peníze byly využity v plné míře potřebným.
Beruška1: neznáš ji, tak nesuď
. A s tou pomocí trpícímu světu začni sama u sebe
Já si za svými názory stojím, jenom nechápu, jak někdo může srovnávat můj názor na třídění odpadků a názorem na rozcrfanou namyšlenou bohatou slečinku, která sama v životě nikoho nelitovala. Ani halířem z těch svým milionů nepolitovala sirotky, všechno to promrhala za svou parádu. A kdo lituje všechny ty, kteří tehdy trpěli a i dneska trpí díky válkám, které USA stále někde znovu vyvolávají po celém světě, jenom svému území se vyhýbají.
42, 43: podla toho, co v tomto clanku pisu, si za tu druhu smrt jej dietata mohla sama, ked fajcila 60 cigariet denne. To je snad jasne, ze je to skodlive. A moznost ze jej zavrazdia manzela ktory je politik (navyse prezident USA v dobe studenej vojny) tak pardon, ale s tym uz snad musela pocitat, nie? To je proste mozna dan a risk za vysoku politiku. A co ma byt? Kolko nevinnych ludi zahynulo napr. v gulagu, a to takych, co vobec nemali s politikou nic spolocne. Proste zili v nespravnom case na nespravnom mieste - a naozaj tu biedu a utrpenie okusili.
Hele a moja prababicka tiez stratila pat deti (ktore zomreli este ako batolata, ani jedno sa nedozilo 6 mesiacov) a potom este ked mal moj dedko (jej posledny syn a jedine dieta, ktore prezilo) pat rokov, tak zase jej zabilo manzela na poli v burke (od blesku). A hned nato zacala druha svetova vojna, a ona bola sama ako vdova s deckom. Nemyslim ze sa nad nou niekto tak rozplyval... A ja predsa myslim ze medzi skusenostami mojej prababicky a medzi skusenostami prvej damy Bieleho Domu za Kennedyho je trochu rozdiel. To ze Jacqueline Kennedy stratila dve deti a na jej manzela bol spachany atentat este neznamena ze nemohla byt marnotratna a rozhadzovacna. Tot moj nazor.
Inac, aby si niekto nemyslel, tak proti nej nemam vcelku nic a je mi hlavne ukradnuta... len mi bolo trochu luto chuderky Marie Callas, ked som citala, ako sa zacala zrucat po tom, co jej milenec (ci manzel? uz to ani presne neviem) odisiel za JK... predsa len, ona si aspon tu svoju slavu musela TVRDO vymakat...
Beruška1: Jak můžeš oddělovat názory pod jednotlivými články? Je to snad pořád tvůj názor, tak si za tím stůj.
Proč se všechny tak rozčilujete nad mým názorem. Já vám ten váš taky neberu. A navíc holt nejstem ten, kdo sklapne podpatky a nechá si svůj názor pro sebe, jen aby nevybočil z davu. Všichni ji litujete, že měla chlapa, co jí byl furt nevěrný. Ale ona si ho takového už vzala, prostě jí byly peníze přednější než jeho věrnost. A že druhého manžela, řeckého miliardáře málem svými nákupy zruinovala, to už musí být fakt talent, utratit takový majetek. Takže já si nechám svůj názor a vy si nechte své. A už vůbec beru jako podlost tahat sem mé názory na jiné články. To normální slušný člověk nedělá.
Tak to jsem teda netusila .. ze moje priprdla poznamka o tom, ze jsme nikdy nepotklala Johna, co by byl Jack zaujme tolika 'nechtene' pozornosti ..
rozina: Příště prosím pod každým článkem přesně vymez téma diskuse a nemilosrdně odstřeluj ty, kdož se odchýlí od tématu. Budiž nám země lehká!
rozina: zdravím tě, ředitelko diskuse
Tak jsem si projela tuhle diskusi, ale řeknu Vám, to je
trapárna, jak se tu lidi dovedou bavit O NĚČEM tak stupidním.
Prosím kdo chce diskutovat ať k danému tématu poví nějakou perličku, JFK - popřeje tam nahoře klid, a raději ty diskuse typu - co jsou tady dál nerozvádí. Ó díky .
Beruška1, 39.: Jezkovy voci...
Jak nalozila s vlastnimi penezi snad byla jeji vec, ne?
A navic - aspon meli obchodnici trzbu
Vivian 50: Jo, na to si vzpomínám.
Vivian:
Rybulka: když si vzpomenu na Beruščiny1 příspěvky pod jinými články, tak mám dojem, že utrpení je třeba třídění odpadu...
Beruška1: Přijít o dvě děti a manžela není utrpení? Panebože, co už pak je utrpení?
Beruška1: Rozmazlenost a mrhání a nevážení si práce druhých? Co je to za kecy? Vážila si minimálně práce obuvníků.
Někde jsem četla, že ona to oslovení Jackie nesnášela.
*Kotě*: 34 Přesně