Dnes je pro nás nepředstavitelné, že bychom si nemohli vybrat svého lékaře. A mnohdy v některých oborech dáváme my ženy přednost ženám – lékařkám, kterých pracuje v našem zdravotnictví už více než padesát procent. Jaká byla ale situace na počátku dvacátého století? Cestičku dnešním studentkám medicíny tehdy prošlapala odvážná Anna Honzáková.

Stala se první českou promovanou doktorkou medicíny na tehdejší české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Ale jednoduché to rozhodně neměla. Narodila se v roce 1875 v Kopidlně v rodině tamního váženého a oblíbeného lékaře MUDr. Jana Honzáka. Tatínek své nadané dceři slíbil, že ji pošle studovat do Švýcarska. Ženy totiž v českých zemích tuto možnost neměly. A právě ve Švýcarsku vystudovaly medicínu dvě české lékařky – Bohuslava Kecková promovala v Curychu roku 1880 a Anna Bayerová o rok později v Bernu. Těm ale po návratu do Rakousko-Uherska doktorát uznán nebyl, takže se lékařské praxi musely věnovat v zahraničí.

Anna HonzákováNečekaná smrt doktora Honzáka zabránila realizovat jeho záměry a zkomplikovala finanční situaci rodiny se šesti dětmi. Na studia v zahraničí mohla tedy Anna zapomenout. Dívky měly ostatně v té době problémy studovat i na středních školách. Naštěstí zásluhou Elišky Krásnohorské zrovna vzniklo věhlasné soukromé dívčí gymnázium Minerva, mezi jehož první absolventky patřila právě Anna Honzáková. Traduje se, že v sextě díky svým znalostem a duchapřítomnosti zachránila svou spolužačku při epileptickém záchvatu. Když s vyznamenáním maturovala, povzdechl si prý zkoušející profesor, že je škoda, že není chlapcem. 

V roce 1895 si podala přihlášku na českou lékařskou fakultu. Celý přijímací sbor kromě tří profesorů byl ostře proti! Pochopení nalezla na vstřícnější pražské německé lékařské fakultě. Bylo jí povoleno chodit na přednášky, ale zkoušky skládat nesměla. Aspoň něco. Po dvou letech se jí podařilo po velkých intervencích přestoupit na českou fakultu, ale opět to bylo jen tzv. hospitační studium, neměla tedy status řádné studentky.

Teprve po pěti letech navštěvování přednášek jí bylo v roce 1900 díky nově vydanému zákonu umožněno skládat zkoušky – a to za celé dosavadní studium. A Anna je zvládla skvěle. Musela přece všem dokázat, že jí to měli umožnit už dávno! Také závěrečné rigorózní zkoušky složila s výborným prospěchem. Zkoušky byly veřejné, takže si dovedete představit, jakou asi vzbudila pozornost. V jednoduchých hnědých šatech ozdobených kožešinou pak byla po sedmi letech studia 17. března 1902 v aule pražského Karolina slavnostně promována. Splnil se jí sen. Bylo jí dvacet sedm let.

Úplně však tato zdravě sebevědomá žena s krátkými vlasy vyhráno neměla! Po promoci doufala ve vědeckou kariéru u profesora Karla Maydla, zakladatele české chirurgie a anesteziologie. Mimochodem byl jedním z oněch tří profesorů, kteří Anně Honzákové fandili od začátku a zasazovali se o její přijetí na českou fakultu už v roce 1895. Nastoupila na jeho chirurgické klinice, ovšem na neplacené místo elévky. Když nečekaně zemřel, musela kliniku opustit. Marně se snažila získat lékařské místo ve státní nemocnici.

Nezbylo jí tedy nic jiného než si v roce 1905 otevřít soukromou gynekologickou ordinaci v ulici Na Moráni v Praze, kde také bydlela. Zde pracovala třicet pět let až do své smrti. Velmi rychle si získala renomé zdatné odbornice a díky jejímu lidskému přístupu se její klientela utěšeně rozrůstala. Mezi její prominentní pacientky patřily například Eliška Krásnohorská, Alice Masaryková či herečky Hana Kvapilová a Leopolda Dostalová … Ona však nedělala žádné rozdíly. Nemajetné ženy léčila zdarma. Stala se také školní lékařkou na gymnáziu Minerva, kde byla profesorkou dějepisu a zeměpisu její o dva roky mladší sestra Albína.

Nevyhýbala se ani publikační činnosti. Už v roce 1903 vydala spolu s Klementinou Hanušovou odbornou publikaci Jak chrániti dítě nákazy tuberkulosní. Napsala též životopis Anny Bayerové, lékařky, která ji ke studiu medicíny tak trochu inspirovala. V otázce potratů sice ostře vystupovala proti jejich legalizaci, ale její osvětová činnost byla zaměřena na rady ženám ohledně antikoncepce, odsuzovala „andělíčkářky“. Přispívala do časopisu Ženské listy, pracovala i v ženských spolcích, kde bojovala za větší uplatnění žen ve společnosti, založila Fond na podporu chudým a nemocným ženám. Přezdívalo se jí Matka matek. Sama se však matkou nikdy nestala, ani se neprovdala. Její život byla medicína...

Pamětní deska

Anně Honzákové byla na domě Na Moráni, kde do své smrti v roce 1940 vykonávala lékařskou praxi, odhalena pamětní deska. Datum promoce bylo ale 17., nikoli 18. března 1902

Jen pro zajímavost drobná poznámka k ženám - studentkám Karlo-Ferdinandovy univerzity. Anna Honzáková byla sice první promovanou lékařkou u nás, nicméně před ní získaly v roce 1901 doktorát Marie Zdenka Baborová v oboru filozofie a Marie Fabiánová v oboru matematika, takže byla vlastně až třetí v pořadí (ovšem nejznámější). A čtvrtý doktorát byl udělen Alici Masarykové v oboru anglických dějin.

Na našem webu jste si také mohli/y přečíst:

Reklama