Jako dítě jsem toho ve škole moc nevyrobila - asi největší problémy byly na gymplu, kde náš ředitel pečlivě tajil před mým otcem, takto externím pedagogem, že chodím s o rok mladším klukem. Neutajil to ovšem na dlouho a když to ruplo, byl to průšvih, nicméně nám dvěma to vydrželo, vzali jsme se a už nějakých 23 let netajíme, že jsme spolu...

Jako učitelka mám ovšem zkušeností dost a dost. Krásný průšvih jsme vyrobili rukou společnou a nerozdílnou v kurzech počítačové grafiky pro učitele.

Kurz končil výrobou ukázkové prezentace z předmětu, který pedagog učil. Já měla archivní povinnost a na požádání jsem prezentace předváděla - často vedení školy, které bylo zvědavé, jak jejich zaměstnanci pracují ve svém volnu. Jedna z prezentací se věnovala vývoji a porovnání savců - začínala od ptakopysků přes takové ty běžné savce, ukazovala jejich charakteristické znaky a protože byla vypracována pro několik hodin biologie, nikdy jsem se vlastně nedokoukala až nakonec - rozsah běžné závěrečné práce přesahovala asi desetkrát. Na uvedené škole měli obvšem hodně zvědavého ředitele, který si prezentace vyžádal vypálené na CD - a bohužel pro nás podrobně prohlédl. A jsa biolog, zajímal se hlavně o ty biologické...asi týden po zapůjčení CD mi došel mail: Paní lektorko, nedomnívám se, že by zaslaná prezentace byla vhodná pro výuku, zejména ne na naší škole, alespoň dokud bude její ředitel mužského pohlaví. Podepsán ředitel. Poslední snímek oné prezentace byl totiž určen člověku - byla tam fotka nahého muže a k tomu komentář: mají v poměru k tělu velký penis a malou mozkovnu:-D Přiznám se, že jsem nikdy nezjišťovala, jak je to doopravdy a zda uvedený snímek byl míněn vážně...

A jako třídní jsem pro změnu vyrobila průšvih spolu se svým žákem. Učila jsem tehdy na soukromé škole, nadstavbové studium. Jeden z mých žáků odešel od rodičů - důvody měl velmi závažné, nešlo o nějakou frajeřinu - a žil v domku po své babičce. Topil v kamnech, vařit, prát a žehlit jsem ho učila já a na autobus do školy to měl cca 5 km pěšky. K tomu pracoval přes noc v pekárně, aby se uživil. Bylo jasné, že docházka do školy nebude valná. když chyběl asi tři týdny, protože prostě nestíhal a na školné vydělat musel, navrhla jsem mu, že sice musím dát nějaký postih, protože už nedonesl dlouho nějaký podklad pro omluvení absencí, ale aby ho ze školy nevyhodili, tak mu můj bratr sežene raíztko do lékaře. Mládenec bratra znal, ten ho zanl taky velmi dobře, věděla jsem, že brácha v téhle situaci vypomůže a následující pohovor s ředitelkou školy jsem považovala za formalitu.

Mládenec ovšem těžce překvapil. Když jsem ho vyzvala, aby ukázal razítko, prohlásil, že žádné nemá. A na moji otázku, jak je to možné, odpověděl doslova: "Paní učitelko, já vím, že jste mi to domluvila, ale víte, já si vás moc vážím. Vy jste nás vychovávala k poctivosti a já to nemůžu udělat, abych s vaším vědomím podváděl, to se raději nechám vyhodit ze školy, ale to razítko prostě nechci..." Ředitelka se nadechla, vydechla, zařvala na něho "VEN!!!!" a já ke svému velkému překvapení zjistila, že pro takové šílené případy má ve stole flašku vodky:-D Po patřičném uklidnění jsme zavolaly kluka dovnitř a sdělily mu, že ho nikdo nevyhodí, ovšem ředitelka ho nechce vidět až do maturity...

Pajda

Pajdo, ty musíš být moc fain úča. Takovou bych taky chtěla. Simona

Pajdin pohled očima pedagoga je zajímavý. Téma by se dalo rozšířit i na průšvihy našich dětí. Co vy na to? Nejste také náhodou ostřílený učitel či rodič se zlobivým dítkem? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama