Bulvár

Průkopník ženského aktu


František Drtikol se narodil 3. 3. 1883 v Příbrami jako syn kupce. V katolické rodině byl třetím dítětem, dvě starší byly dívky. Lákalo ho malování, ke kterému od dětství inklinoval, ale otec ho po dokončení gymnázia nechal vyučit fotografem, z praktických důvodů. Po vyučení začal s vlastní tvorbou. Odjíždí do Mnichova, kde vystuduje fotografickou školu „Lehr und Versuchsanstalt für Photographie“ (Institut pro výuku a výzkum fotografie). Absolvuje jako výborný žák, s diplomem  uznání mimořádné píle, zvláštního uměleckého nadání, a k tomu ještě první cenou a bronzovou medailí spolku jihoněmeckých fotografů. 1903 nastupuje do svých prvních zaměstnání – v Karlsruhe, pak ve švýcarském Churu, nakrátko v Turnově a nakonec i v Praze u fotografa Faixe. Následující rok odchází na tři léta na vojnu.

Po návratu otevírá v Příbrami vlastní ateliér. Krachuje a v r. 1910 se stěhuje do Prahy. Nejprve má vlastní malý ateliér, po dvou letech spolu s Ing. Augustinem Škardou otevírá ve Vodičkově ulici č. 7 moderní ateliér Drtikol a spol., který je v činnosti až do r. 1935. Toto místo se stává centrem uměleckého dění Prahy. Zde fotografuje velikány té doby – politiky, filosofy, umělce apod. (mezi jinými Masaryka, Beneše, Muchu, Destinovou, Demla, Sovu, Machara, Jiráska, Janáčka, Suka, Martinů, Vojana, M. Gorkého, H. Manna, P. Valéryho, R. Thákura a mnoho dalších), ale také se věnuje umělecké fotografii, která mu v této době přinesla světový věhlas a množství ocenění.

 

Krátce před 1. světovou válkou se začne dvořit Elišce Jánské, které během války, kdy slouží v Benešově, píše dopisy. Vztah je nenaplněn, Drtikolova láska je exaltovaná, platonická. Ještě na škole ho významně ovlivnili jeho učitelé Spurl a Emmerich, díky nimž objevil krásu secese. Po návratu z války však hledá Drtikol vlastní umělecký výraz, secese se přežila. Nejdřív se vrací k dřívějším námětům, pak začne objevovat nové prvky – zvláštní napětí, křečovitost. Objevují se jak v zakázkových fotografiích, tak ve volné tvorbě. Fotograf je velmi senzibilní a není schopen zvládnout původní umělecký záměr. Jeho tvorba je silně expresionistická. Inspiračním zdrojem se pro něj stává tanec, v němž se snaží najít harmonii, ale zároveň i lidské nitro. Zaujal ho výrazový tanec žaček školy Jaqueze Dalcroze. Mezi nimi nachází Ervinu Kupferovou, se kterou se r. 1921 žení. Po roce se jim narodí dcera Ervina. V roce 1921 z ateliéru odchází Škarda.



Počátkem 20. let se v jeho tvorbě objevily geometrizující tendence. Využívá architektonických prvků (sloupy, desky, kulaté terče). V jeho kompozicích hraje velmi důležitou roli světlo. Fotí ženské akty, stává se v těchto dílech průkopníkem. Rok 1925 je pro Drtikola zlomový. Na Mezinárodní výstavě moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži získává hlavní cenu Grand prix. Stává se světově uznávaným fotografem stylu art-deco. Své fotografie vystavuje po celém světě. Z této doby pocházejí jeho asi nejslavnější díla Akt, Studie, Kompozice a desítky dalších. Zároveň tvoří experimentální fotografie, které nejsou určeny veřejnosti. Např. experimentální pohybové studie, související s pokusy o filmový záznam aktů. Umělec se snaží zachytit nehmotné objekty.

Koncem 20. let dochází k dalším změnám. Vznikly fotografie, které nemají ve světě obdoby. Souvisí to i s duchovním životem autora, věnuje se buddhismu, který od útlého mládí studuje. Mění priority života. Roku 1926 je jeho manželství odloučeno. Ervina odjíždí do Ruska, kde dostává angažmá v Charkovském divadle. Vrací se r. 1929. Dcera se s otcem setkává až v 50. létech, a to pouze několikrát. Drtikol je unaven z ateliérové práce, podnik začíná upadat po ekonomické stránce. Velkou měrou k tomu přispívá světová hospodářská krize. V třetí etapě autor vypovídá o tom, co to znamená, „žít Boží myšlenkou“. Soubor těchto neopakovatelných fotografií nazývá Svět duše.


Roku 1930 vytváří rozsáhlou sérii fotografií bez použití živého modelu. Jsou na nich aranžované siluetní figurky a neobvyklá světelná režie. Někdy jsou figurky nahrazeny sochařskými akty. „Ovšem, používané modely nejsou pouhými siluetami, jsou to do detailů provedené figurky, tak aby odpovídaly skutečnosti, a přece zase ne. Zidealizoval jsem si tělo a vytvořil svůj typ. Mohu říci, že teprve teď jsem s výsledky své práce spokojen, protože je to od A do Z moje. I myšlenka, i použitý materiál. Vím, že narazím na všelijaké předsudky, ale to mi zůstává jedno. Myslím, že je lepší jít svou cestou a nerozmnožovat počet fotografů, kteří nedovedou než ubírati se vyježděnými kolejemi.“ Jeho fotografie jsou naprostým protikladem k celé dosavadní živnostenské práci ateliéru. Svá díla označuje za „fotopurismus“.

1935 – zavírá a prodává ateliér, aby splatil dluhy. Stěhuje se do ústraní. V pronajaté vile na Spořilově se věnuje malířství. Jeho obrazy jsou mystické. Především však medituje, studuje duchovní vědy, překládá texty východních filozofií.
Jeho světový věhlas mu pomáhá sehnat nejnověji objevené a orientalisty studované texty. Své poznatky předává žákům. Ve své době výrazně převyšuje ostatní jogíny či mystiky a přirozeně se tak stává vyhledávaným duchovním, otcem, přítelem. "Fráňa Drtikol byl jako slunce, neboť vyzařoval hlubokost Klidu, Míru, kterým přímo voněl. A všichni ti vnímavější tuto jeho auru přímo hmatali vnitřními smysly. Byli jí povznášeni a prozařováni. Ti plní starostí přišli, vysypali mu je a odcházeli plni svěžesti…" (František Hein, Drtikolův žák) Jeho překlady buddhistických textů jsou první svého druhu u nás. O tři roky později vychází v jeho překladu Tibetská kniha mrtvých."

V roce 1942 daruje svůj fotografický odkaz Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze – přes pět tisíc fotografiií a kreseb. Toho roku se žení se svou žačkou Jarmilou Rambouskovou, která u něj už delší dobu žije a stará se o domácnost.

Zvláštní přelom nastává v roce 1945. Aktivně se účastní Pražského povstání a 1. června vstupuje do KSČ. Nakrátko se vrací k fotografii – vyučuje na grafické škole. Roku 1948 se na Spořilově zapojuje do dění „Vítězného února“. Přes jeho nadšení komunismem a budováním nové republiky k němu stále docházejí  žáci buddhistického učení. 1959 umírá jeho žena Jarmila. Drtikol, Fráňa, jak mu říkají nejbližší, je těžce nemocen, upoután na lůžko. Může se pohybovat jen na invalidním vozíku. Stará se o něj jeho poslední žákyně Anna Soukupová-Fárová. V její přítomnosti Fráňa 13. 1. 1961 dobrovolně odchází ze světa. Pro své žáky je Mistrem, došel Poznání už na tomto světě.


Poslední vůle Františka Drtikola: "Jinak hleďte co nejdříve na moji formu zapomenout, ale nezapomeňte, co jsem vás všechny učil. Slova, která jsem mluvil, ať ve vás obživnou. Jinak mě nikde nehledejte - jsem všude - také tedy ve vás - v Učení."

 

Zdroje: Uměleckoprůmyslové muzeum Praha
            Vladimír Burgus - František Drtikol
            www.esoteric.mysteria.cz

 

 



   
13.01.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [17] aninas [*]

    Opravdu hezky napsane, diky

    superkarma: 0 15.01.2006, 15:40:19
  2. avatar
    [16] Dudlajlama [*]

    Z dnesnich ceskych fotografu mam moc rada Jana Sibika, i kdyz jeho temata nejsou radostna.

    superkarma: 0 13.01.2006, 22:31:30
  3. avatar
    [15] karlik [*]

    Ti dva páni fotografové kdyby žili dodnes tak by se stále drželi černobílé fotografie protože u ní se nejvíce projeví umnění zacházet se světlem a stínem.

    superkarma: 0 13.01.2006, 19:16:30
  4. avatar
    [14] Aja [*]

    superkarma: 0 13.01.2006, 13:11:09
  5. [10] a.... [*]

    před pár roky jsem byla na jeho výstavě v Rudolfinu...skvělý!!!!

    superkarma: 0 13.01.2006, 09:14:49
  6. avatar
    [9] Kekka [*]

    Ten pán opravdu uměl

    superkarma: 0 13.01.2006, 09:01:37
  7. [8] Hanule [*]

    Perfetkní článek

    superkarma: 0 13.01.2006, 09:00:55
  8. avatar
    [7] Gabi [*]

    Drtikol - jasně, to je klasika

    superkarma: 0 13.01.2006, 08:55:01
  9. avatar
    [6] kočanda [*]

    Drtikol,Sudek Saudek

    superkarma: 0 13.01.2006, 08:35:59
  10. avatar
    [5] Odemětobě [*]

    Dneska je taky spousta fotografů,kteří umí krásné věci,kdy akt je na hony vzdálený tomu,co nám nabízejí časopisy.Jen se jim těžko prosazuje.Byla jsem na výstavě fotek Klubu Canon,byly tam věci asi od 12 autorů a nemohla jsem se odtrhnout.Kdyby se na to podíval nějaký agent,možná usoudí,že je to komerčně nezajímavé a ti lidi budou dál fotit jen sobě pro radost.

    superkarma: 0 13.01.2006, 08:31:57
  11. avatar
    [4] kareta [*]

    nádhera

    superkarma: 0 13.01.2006, 07:33:23
  12. avatar
    [3] Luciš [*]

    Galadriel: Drtikola a Sudka už nikdo nepřekoná, taky protože fotografie už není co bývala, pokrok fajn, ale tehdy to bylo úplně něco jiného, milejšího

    superkarma: 0 13.01.2006, 07:30:11
  13. avatar
    [2] Dudlajlama [*]

    Drtikola nejen, ze muzu, ale primo miluju, nektere jeho veci jsou primo nadcasove. Je snad jediny, s Josefem Sudkem, kdo je jmenovany ve svetove fotograficke encyklopedii.

    superkarma: 0 13.01.2006, 01:43:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme