Když jsem si přečetla, jaké bude dnešní téma, okamžitě jsem si vzpoměla na svůj první utopenej mobil...
Ale od začátku.....

Stalo se to asi před 5 lety... šla jsem tehdy s tříletým synem domů od kamarádky, která nás šla doprovodit, a po cestě jsem s Dančou pokračovala  v započatém rozhovoru......

Syn nám stále vstupoval do hovoru tím, že prší. Myslela jsem si, že jen na sebe upozorňuje, tak jsem si toho nevšímala, řekla jsem, že pršet nemůže, a pokračovala v debatě... Od kamarádky jsem to měla domů asi 100 m, tak uznáte, že moc času na dokončení hovoru nebylo, a Marek stále opakoval, že prší, a mně se nechtělo se zdržovat vyptáváním, jak na to přišel....

Už jsme byli doma, a když jsme stoupali do čtvrtého patra po schodech, Marek zas...."Ono prší i tady.".....No to jsem měla dost....!

Neposlouchala jsem ho s tím, že opravdu se chce se mnou jen dohadovat....

Konečně u svých dveří.... odemykám.....Marek si sundal batůžek (takový ten malý s dětskými motivy) a já mu pomáhám s bundou.... najednou koukám, že má zezadu mokré nohavice.... už už jsem se chtěla zeptat jak to, že je má mokré, když jsem si vtom všimla, že i bunda je na zádech mokrá... nedávalo mi to smysl... a najednou... koukla jsem do baťůžku, tam nedovřená lahev s pitím.....vylitá...a v čaji plave můj mobil, vytřeštila jsem hrůzou oči.....Marek mi říká....:" MAMI JÁ TI ŘÍKAL, ŽE PRŠÍ "

Bohužel mě nenapadlo, že mu prší z batohu.....Bundu, kalhoty, batoh jsme usušili...mobil tu koupel už nerozchodil...a děti ho  mají  na hraní, takový pořádný OneTouchClub se už dnes nevidí......

S pozdravem Mirrule

Milá Mirrule... a z toho plyne ponaučení: nikdy neberte na lehkou váhu zdánlivě hloupoučké hlášky svých dětiček. :o))) Díky za Tvůj příspěvek... A mobil oplakávám dodatečně s Tebou. :o))

 


Reklama