Reklama

Psychologové často vedou spory o tom, kdy nastává ve vztahu krize. Na čem se ale shodují prakticky bez výjimky je tvrzení, že i v tom nejšťastnějším vztahu někdy ke krizi dojde. Úspěšné vztahy se od těch neúspěšných neliší nepřítomností krizí, ale tím, že problém řeší oba partneři a nakonec jej společně překonají.

Od zamilovanosti k lásce
Za jedno z nejcitlivějších je ve vztahu považováno období, kdy pomalu mizí prvotní zamilovanost - tehdy se buď začne rozvíjet zralá láska, nebo vztah ztroskotá. U někoho nastane tato fáze po pár měsících (psychologové obvykle mluví o třech), u někoho i více než po roce. V každém případě je však právě nezvládnutí této krize jednou z hlavních příčin rozvodů krátce po uzavření manželství - většinou do pěti let. „Přitěžující okolností“ bývají falešná očekávání, nereálné představy, neslučitelná přání partnerů či přehnané nároky na partnera. Největším problémem pak bývá odlišný hodnotový žebříček a často také jiné zvyky v rodinách partnerů.

Koukej se chovat jako...
Nenaplněná očekávání obvykle vedou k tlaku na partnera, aby byl takovým, jakého jsme ho vnímali ve chvílích zamilovanosti - tedy aby odpovídal našim představám. Často jsou vyslovovány různé podmínky a hrozby (pokud se nezměníš, tak...), které nakonec vedou ke stažení se partnera a k ochladnutí vztahu. Mnohdy je partner přirovnáván k rodičům a je mu předhazováno, že se chová stejně nebo naopak jinak. Někdy mohou být spouštěčem krize naprosté malichernosti, vzrůstající napětí ovšem ústí ve výbuchy hněvu, ke kterým často dává podnět i únava. Řešení pak spočívá v trpělivosti, empatii a toleranci, ve schopnosti uvědomit si a ovládat výbuchy emocí a především v respektování partnera v jeho jedinečnosti s přihlédnutím k jeho potřebám.

Hledání příčin
Krize ve vztahu lze rozdělit na dva typy - tranzitorní a netranzitorní. Netranzitorní krize bývají příčinou konce vztahu, zatímco krize tranzitorní jsou pouze přechodnými konflikty. Začínají ovšem stejně, a tak je třeba je nezanedbávat a řešit. K tomu si musíme všímat zejména symptomů krize a hledat její příčiny - některé vyřešit nedokážeme, s většinou si však společným úsilím poradit můžeme - a pokud ne sami, tak za pomoci psychologa.

Právo na soukromí
Mezi časté příčiny krizí patří nerespektování soukromí a tajemství druhého. Teze, že ve vztahu je třeba si všechno říkat, je pověrou. Měli bychom znát míru nejen ve vyptávání se partnera, ale i ve vlastní tendenci se mu svěřovat, například s problémy v zaměstnání, nebo ve vztazích k osobám, které vůbec nezná. Opatrní bychom měli být také při chválení jiných osob - partnera obvykle nepotěšíme, když budeme celý večer básnit o tom, jakého skvělého máme nového šéfa.

Nemluv za mě!
Pokud toužíme po tom svěřit se svému partnerovi, měli bychom respektovat jeho momentální náladu a situaci - na druhou stranu i my musíme být připraveni ho vyslechnout. Citlivost a vnímavost ke druhému je základem překonání krizí, stejně jako schopnost ujistit občas toho druhého o trvalosti a hloubce našich citů k němu. Musíme respektovat jeho odlišnosti a nesnažit se ho přizpůsobit svým požadavkům. Jedním z častých spouštěčů krize může být tendence mluvit za druhého - dokončovat za něj věty, automaticky předpokládat, že víme, co chce říct nebo co vysloveným myslí. I kdybychom to skutečně věděli, připravujeme tak partnera o možnost vyjádřit se vlastními slovy a projevujeme mu nedostatek respektu.

Za jeden provaz
Krizi může vyvolat také náhlá změna poměrů nebo ztráta společného cíle - pokud například společnými silami sháníme a zařizujeme bydlení, může se po dokončení prací místo kýžené odměny dostavit krize - veškerá energie, která byla zaměřena k cíli, se uvolní, a není-li pro ni nalezeno další uplatnění, může působit ve vztahu negativně. Problémy může přinést také narození dítěte - zejména nepečují-li o něj oba partneři - dítě málokdy krizi zabrání, může ji maximálně odsunout. Ve starším věku je pak příčinou rozpadu vztahů často odchod dětí a náhlá „samota ve dvou“.

S využitím knih Miroslava Plzáka.

Prožila jste krizi vztahu? Jednu nebo víc?
Která byla nejhorší? Po jaké době?
Co ji nastartovalo? Jak probíhala?
Míváte ve vztazích krizi vždy po stejné době?
Zvládla jste ji, nebo ne?
Pokud ano, co Vám pomohlo krizi překonat?
Nebo krizi právě prožíváte?
Myslíte si, že lze mít vztah bez krizí?

Podělte se s námi o své zkušenosti na redakce@zena-in.cz a nejlepší příspěvek odměníme!