Kuchařská show Prostřeno se u nás vysílá od roku 2010. Fromát tohoto pořadu převzala televize Prima z britského originálu Come Dine With Me. Smysl pořadu je jednoduchý. Pět soutěžících se v jednom týdnu utká o odměnu ve výši 50 tisíc korun. A kdo vyhraje? Ten, kdo nejlépe vaří, je sympatický všem ostatním soutěžícím a připraví ten nejhezčí večer ze všech.

Tak by to mělo být. Ale je to tak opravdu?

V českém Prostřeno se hraje na taktiku. Do soutěže se hlásí lidé, kterým není hloupé na kameru pronést kouzelné věty. „No tak tohle je naše kuchyně. Je to manželčino království, já se tady vyskytuju zřídka, moc nevařím.“ A pak si boreček, který se snaží hrát na hanácké nářečí, bez kousky studu vytáhne do podrobna napsané návody na vybraný pokrm a vaří. „Tohle zkouším vařit poprvé, tak snad se mi to povede...“

Neměla by soutěž být o vaření? O pěkném prostírání? Slušném oblečení, když jdeme k někomu na slavnostní večeři?

Přece není možné, že si pozvu domů pět hostů, a ti mi vrací upatlané skleničky a příbory se zaschnutými kusy jídel. Chápu, že televizní reality nemusí vždy odpovídat realitě skutečné a že řada situací, které na obrazovce vyzní ne příliš pozitivním způsobem, ve skutečnosti nejsou tak vyhrocené. Ale opravdu nejde úlohu hostitele brát trochu více vážně?

Poprosila jsem svou kamarádku, Dagmar Derré, aby se vyjádřila k pořadu Prostřeno. Dagmar je vynikající kuchařka. Její specialitou je francouzská kuchyně, možná to bude i tím, že její manžel je Francouz. Vydala už dvě zajímavé kuchařky a nesleduje jen českou verzi, ale také německou a francouzskou.

„Nesleduji pouze české Prostřeno, ale i některá zahraniční. Například německé a hlavně francouzské.
Ač jde o pořad na stejné bázi, nemají mnoho společného. Tedy, ta dvě zahraniční mají.
Zahraniční Prostřeno sleduji proto, abych se inspirovala zajímavými kulinářskými nápady, pokochala se pečlivě připravenými menu a nápaditým servírováním, vkusně upraveným prostředím a v neposlední řadě strávila fajn hodinku ve společnosti příjemných lidí, s pozitivním vztahem ke gastronomii, kteří se snaží spolustolovníky nadchnout svojí kreativitou a pokusit se tak vyhrát.“

To zní dobře, že ano? Příliš to nepřipomíná pořad, který začíná šmejděním po obydlí hostitele a posuzováním, jestli vůbec ta milá paní, která se do soutěže přihlásila, vůbec výhru potřebuje. S takovým barákem!! K čemu jí ty peníze budou?

Proč vlastně Dagmar sleduje i českou verzi?

„České Prostřeno sleduji z nepochopitelných důvodů, možná jsem masochistka. Ano, kritizuji, a ne málo. Ano, mohu TV vypnout, s tím souhlasím, ale nedá mi to. Asi stále očekávám, že jednou bude i tento pořad o vaření a slušném chování, že bude mít aspoň zlomek úrovně z té zahraniční. Rozum mi zůstává stát nad nepromyšlenými pokrmy, navíc podávanými tak, jak mají ve zvyku je kydnout na talíř ve středu k obědu. V dnešní době, kdy není problém si najít recepty a inspiraci k servírování v krásných kuchařkách, časopisech nebo i na internetu, to prostě nepochopím!
V zahraničních pořadech jde hlavně o vaření, bohužel v tom našem jde pouze o show, o peníze, i za cenu celonárodní ostudy.“

Nepromyšlenost celého menu. To je přesně to, co nedokáže pochopit více lidí. Pokrmy, které k sobě naprosto neladí, nemají nic společného a jejich příprava je často odfláknutá. A když se potom přihlásí někdo, kdo vaří jinak - rozumějte promyšleně, zajímavě, z kvalitních surovin a nebojí se to ukázat a mluvit o tom, rázem je za snoba a v očích ostatních soutěžících za někoho, kdo se povyšuje.

Dagmar znám delší dobu a vím, že už při pohledu na fotky jejích jídel se mi sbíhají sliny. Můžu se někdy těšit, že své umění předvede a zasoutěží si v Prostřeno?

„Francouzského Prostřeno bych se zúčastnila s radostí, do českého bych se nikdy nepřihlásila.
Neumím si představit strávit dobrovolně 5 večerů s náhodně vybranými lidmi, v podstatě bez zájmu o vaření, neustále kritizujícími to či ono (ať už máte opravdu výborně uvařeno i naservírováno), neznajícími základní společenská pravidla, oblečenými ve vytahaném tílku, a nedej bože, jestli žijete a bydlíte trochu jinak, to se ozve i ta česká závist. Většinu soutěžících bych u mého stolu prostě nerozdýchala.“

Osobně mi hodně vadí, že v každém díle se najde někdo, kdo téměř na každé druhé jídlo říká oblíbenou větičku: „Je tam cibule, tak to mi bohužel vadí, já cibuli nejím. Nezlob se, to nebudu. Nejím vajíčka. Nejím rajčata. Nechutná mi olivový olej.“ A to stejné si myslí i Dagmar.

„Málokdo se bojí vyzkoušet nové chutě, většina nejí mnoho základních surovin a exotické nemají rádi, aniž by je někdy ochutnali.
I v zahraničních verzích občas někomu něco nechutná nebo jíst nemůže. Stává se to ale sporadicky, většina lidí se do pořadu raději nepřihlásí. U nás je to naopak pravidlem.
I v zahraničí se občas nějaký pokrm nepovede nebo soutěžící nenadchne. Vyříkají si to ovšem v klidu bez pomlouvání a zloby.
I v našem Prostřenu se občas objeví světlá výjimka, bývá ale sražena na kolena nepřejícími spolustolovníky.
V zahraničních verzích se také nedočkáte tzv. „šmejdění“, lezení hostiteli do šuplíků, válení se ve vaně či v posteli.
Prostě zahraniční Prostřena jsou civilizovaná a mají úroveň, to naše české má úroveň, pouze když je natáčeno v cizině, nebo s VIP osobnostmi.
Čímpak to si bude?“

Přihlásila jsem se taky. Těším se, že mě vyberou, a já ukážu, jak dobře umím vařit. Dagmar mě nechápe, ale já vím, že se dokážu postavit čelem i lidem, kteří se do soutěže přihlásili jen kvůli výhře. Já vyhrát nechci. Chci ukázat, co umím. A jestli dokážu rozdýchat nimrání se v jídle a hloupé řeči lidí, kteří považují za vrchol kulinářského umění řízek s bramborovým salátem? Nevím, ale zkusím to. :-)

Elly

Reklama