Postávají na okrajích silnic. Jsou ve veřejných domech i na telefonu, připravené posloužit svým zákazníkům ve dne i v noci. Prostitutky a prostituté. Byli a jsou přítomni v každé společnosti, tedy i tam, kde je prostituce oficiálně zapovězena a stíhána přísnými tresty. Obecně lze prostituci vymezit jako poskytování sexuálních služeb za úplatu. Je stará jako lidstvo samo a kopíruje jeho sexuální potřeby již od starověku (jistě se tyto “obchody“ odehrávaly i v pravěku za naturálie, neexistují však prameny, ze kterých to lze věrohodně vyčíst).

Historie prostituce

Starověk

Nikdy a nikde na světě nehrály prostitutky větší roli než ve starém Řecku (Athény, Korint). Zde prostituce ovládala ve svých nejrůznějších podobách všechny oblasti života. Hlavně se používala v boji proti homosexualitě. Už filosof a zákonodárce Solón nechal zřídit nevěstince a předepsal je mužům jako lék proti homosexualitě. Athény ochotně trpěly prostituci, protože jim z ní plynuly nemalé daně, ze kterých financovaly stavbu lodí a výzbroj. Nevěstky byly pro stát tak důležité, že si musely vyžádat zvláštní povolení, když chtěly překročit hranice, a poskytnout záruky, že se vrátí.
V Římě byla spíše než ženská prostituce oblíbenější mužská. Byli dováženi mladí otroci, jejíchž cena byla vysoká a byli v té době považováni za velký luxus.

Středověk

Prostituce se ve středověku rozvíjela hlavně ve městech, vesnická společenství prostituci prakticky neznala. Křesťanství vyžadovalo rezignaci na tělesnou lásku. Sex měl v této době mít pouze úlohu rozmnožovací. Ale jak je známo, normy jsou většinou porušovány a obcházeny. Nad prostitucí bděla církevní i státní kontrola. Za vrcholného středověku byly zřízeny pro vojáky, cestující a zámožné občany tzv. ženské domy. Ženy v tomto domě měly mnoho výhod, město nad nimi drželo ochrannou ruku, nesmělo se jim ubližovat a okrádat je o mzdu. Byly také chráněny před konkurencí domů vzniklých bez povolení.

Novověk

Prostitutky v této době musely platit daň a také musely být označené zpravidla černou stužkou nebo odznakem na rameni. U nás po roce 1419, kdy se konal koncil v Kostnici, byly všechny prostitutky z Prahy vyhnány a nevěstince byly rozbořeny. Dokonce byl zřízen zvláštní úřad pro trestání cizoložství a jiných nemravností.

V 18. století se prostituce stala nejoblíbenější oblastí zábavního průmyslu. Za nejznámější a nejvyhledávanější město lásky byla v této době považována Paříž. Velkou odpůrkyní prostituce byla Marie Terezie. Vydávala nařízení, mravnostní zákony a dokonce vytvořila celý aparát tzv. "strážců mravnosti". Mezi tresty za provozování prostituce nejstaršího řemesla bylo stříhání vlasů, nucené práce a několik jich bylo i popraveno.

Období světových válek - 20. století

V tomto období se dávala přednost tajné prostituci a hodinovým hotelům. Začal vznikat jiný typ nevěstinců, a to tzv. pojízdní polní „bordel“, který se objevoval hlavně v posádkovým městech. Vojáci měli dovoleno se se ženami stýkat, ale museli se vyhýbat nebezpečí pohlavních chorob a vyzrazení vojenského tajemství. Novinkou této doby bylo používání prostitutek jako tajných informátorek. Jednou z nejznámějších vyzvědaček byla Mata Hari.

Během  2. světové války byl navržen zákaz prostituce a její trestní stíhání, ale nakonec se prosadila jen mírnější podoba zákona, a to zakázání veřejných domů. V dubnu 1946 bylo uzákoněno uzavření veřejných domů. Tím se ale mnohokrát zvýšil počet prostitutek v ulicích, které neplatily daně, a také došlo ke zvýšení počtu nakažených pohlavními chorobami. Jen jedinému státu, a to nacistickému Německu, se podařilo vypořádat jednoduše, ale o to brutálněji. Všechny prostitutky a jejich kuplíři byli posíláni do koncentračních táborů.

Po válce si sex a prostituce vytvořily novou říši v bytech a apartmánech, za pomoci telefonních linek. Tato říše je větší, nebezpečnější, hůře dostupná i obtížněji zničitelná než kterákoliv dřívější.

Přístupy k řešení prostituce

V jednotlivých zemích se řeší otázka prostituce jinak. V zásadě je lze rozdělit do tří okruhů - reglementaci, abolici a represi.

Reglementační přístup prostituci trpí, resp. legalizuje, ale současně ji podřizuje státnímu dozoru a kontrole, včetně navazujících sociálních, zdravotních a preventivních opatření. Toto řešení zvolili v Rakousku, Německu, Holandsku, Francii, Itálii, Švédsku a Maďarsku.
Aboliční přístup neřeší problém takové, zaměřuje se na postih jevů, které ji provázejí. Trestá nucení k prostituci a kuplířství nebo transport osob do zahraničí za účelem prostituce. Takový přístup je uplatňován  u nás, dále také v Polsku, Rusku.
Represivní přístup prostituci jako takovou zakazuje a trestá. Trestá osoby provozující prostituci a zákazníky. Z historické zkušenosti je známo, že tento systém prostituci nevymýtí, ale skryje do ilegality. Tento přístup zaujalo například Rumunsko a Bulharsko.

Právní nástroje regulace prostituce v ČR

Prostituce, jako sociálně patologický jev, na který se váže řada sociálních, zdravotních i bezpečnostních rizik, není právním řádem ČR komplexně řešena. Do jisté míry jsou právně regulované jen některé problémy, které s ní souvisejí.

Překvapivě dosud platnou právní úpravou, která byla přijata za účelem regulace prostituce, je zákon č. 241/1922 Sb. o potírání pohlavních nemocí ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb. Předmět úpravy tohoto zákona byl provedenými novelizacemi zásadně omezen. Jeho platné znění se výhradně omezuje na zákaz zřizování a udržování nevěstinců a na povinnost státní správy zřizovat ústavy, ve kterých se prostitutkám zajistí dočasný útulek a příležitosti k nápravě.

Otázka prostituce po roce 1990 byla předána do působnosti obcí. Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích umožňuje mimo jiné regulovat prostituci tak, aby nenarušovala veřejný pořádek, neohrožovala výchovu dětí a mládeže a neurážela mravní cítění veřejnosti. Provozování prostituce v rozporu s obecně závaznou vyhláškou lze postihovat jako přestupek. Za porušení vyhlášky může obec udělit pokutu do výše 30 000 Kč. Přestupky neprošetřuje Policie ČR (nemůže je řešit v blokovém řízení), ale pouze je oznamuje správnímu orgánu. Problémem ovšem je uplatňování vyhlášek v praxi, respektive vymáhaní sankcí uložených ve správním řízení.

V roce 1999 vláda ČR schválila materiál pod názvem "Rozbor problémů souvisejících s prostitucí a vymezení podmínek jejich systémového řešení". Z tohoto materiálu jednoznačně vyplynula potřeba zásadním způsobem změnit postoj státu k prostituci. Bylo navrženo upravit provozování prostituce a podnikání v této oblasti speciálním zákonem. Na prostituující osoby se navrhovalo nahlížet jako na osoby samostatně výdělečně činné (s povinností placení sociálního a zdravotního pojištění a daní z příjmu) a stanovovala se jim povinnost pravidelných lékařských prohlídek.

Při závěrečném projednávání však vyplynulo, že návrh tohoto zákona může narušit plnění závazků ČR, které vyplývají z ratifikace mezinárodní "Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce s lidmi a využívání prostituce druhých osob" z roku 1950. Tato Úmluva chápe prostituci jako něco, co je neslučitelné s důstojností a co ohrožuje blaho jednotlivce, rodiny a společnosti. Smluvní státy jsou tak nuceny zaujmout tvrdý represivní postoj, jak k osobám provozujícím prostituci, tak k osobám, které ji podporují nebo o jejím provozování vědí. Úmluva nepůsobí problémy pouze ČR, ale i dalším zemím. Na druhou stranu řada států k této Úmluvě nikdy nepřistoupila (Rakousko, Německo, Nizozemí, Velká Británie, USA, Kanada,…). Tyto státy mají v současné době už několika let fungující legislativu, která umožňuje regulovat prostituci včetně rizik, která ji doprovázejí.

Prostituce sama o sobě v ČR není trestným činem, je však možné stíhat jednání, které s prostitucí souvisí. Jsou to trestné činy kuplířství, obchodování se ženami a dětmi, zavlečení do ciziny. K dalším trestním činů, které se nejčastěji v souvislosti vyskytují, patří ohrožení mravnosti, ohrožování mravní výchovy mládeže, ohrožování pohlavní nemocí, omezování a zbavení osobní svobody, znásilnění, pohlavní zneužívání, vydírání a loupež.

Počet objasněných trestných činů souvisejících s prostitucí je poměrně nízký. Přitom lze předpokládat, že řada trestných činů se nenahlásí nebo se je nepodaří prokázat.
Při řešení sociálních a zdravotních problémů souvisejících s prostitucí, a to zejména s jejich prevencí, mají u nás zatím největší zkušenosti nevládní organizace. U nás je to hlavně La strada, Rozkoš bez Rizika, Karo nebo Magdalenum.

Jaký je váš názor na řešení prostituce? Je lepší ji zakázat, nebo povolit a stanovit přesné hranice? 

Reklama