Reklama

Když začala natáčet svůj první a zároveň nejslavnější film, bylo jí devatenáct a nebyla ještě plnoletá, takže smlouvu musel za ni podepsat tatínek. Krátce předtím absolvovala hereckou konzervatoř a byla v prvním angažmá. Vlastně to bylo trochu nespravedlivé, že tak skvělou příležitost už nikdy nedostala…

Vlasta Fialová se narodila v roce 1928 v Brně a rodnému městu zůstala věrná skoro po celý svůj život. Odmalička se pohybovala v divadelním prostředí, a o svém budoucím povolání měla tedy jasno velmi brzy. Její rodiče totiž zpívali v brněnské opeře, a protože neměli peníze na hlídání, brávali si malou Vlastičku s sebou do divadla. Zpěvačkou byla dokonce i její teta, maminčino dvojče. První hereckou zkušenost získala coby tříletá holčička v baletu Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky.

V Brně bydleli Fialovi v Židenicích blízko Zbrojovky, která se stala v době války cílem leteckého náletu. Jejich dům byl srovnán se zemí, a proto herecká rodina přespávala do konce války v lóžích Mahenova divadla.

Vlasta byla všestranně nadaná. Hrávala ve školním divadle v Židenicích na Kuldově ulici, chodila zpívat do dětského sboru, hrála na klavír, brala hodiny zpěvu a navštěvovala i známou brněnskou baletní školu Ivo Váni Psoty. Začala sice studovat na reálném gymnáziu, ale v roce 1943 přestoupila na konzervatoř. Zkoušky na ni prý dělala tajně. Rodiče ji totiž zpočátku od hereckého povolání malinko odrazovali. Jenže talent byl tak evidentní, že brzy začali nadanou dceru podporovat. Úspěchy ale slavila i ve sportu – závodně plavala a skákala do vody. Sportovní kariéru nakonec po válce díky herectví pověsila na hřebík.

Mahenovo divadlo Brno

Budova Mahenova divadla v Brně - druhý domov Vlasty Fialové

Když dva roky po válce absolvovala konzervatoř, dostala několik nabídek i z brněnských divadel. Ona však chtěla začínat mimo Brno, a tak přijala angažmá v divadle v Opavě. Byla to skvělá zkušenost, divadlo jezdilo hrát po celém Československu. Po roce přešla na dvě sezóny do Olomouce. To už natáčela Divou Báru. Nabídku na konkurs dostala od začínajícího režiséra Vladimíra Čecha, kterého zaujala její tvář na maturitním tablu brněnské konzervatoře. Vlasta byla opravdu mimořádně krásná mladá dívka. Na konkurs přijela pozdě, navíc velice unavená několikahodinovým cestováním vlakem. S rolí vůbec nepočítala. Jaké bylo její překvapení, když za týden došel do Opavy telegram se suchým konstatováním: Točite Divou Baru.

Na natáčení pak vzpomínala celý život. Film byl mimořádně úspěšný nejen u nás, ale i v Latinské Americe, Austrálii či v Japonsku. Tam byla Vlasta Fialová dokonce zvolena nejkrásnější světovou herečkou roku.

V roce 1950 se vrací do Brna. Zlanařil ji tehdejší režisér Aleš Podhorský a bylo to i přání Vlastiných rodičů. A v Brnu zůstala už věrná. Hrála tu bezmála půl století až do své smrti v roce 1998, i když dostávala nabídky na angažmá i do pražských divadel. Zajímavé bylo, že po příchodu do Brna dostala hereckou šatnu své maminky. Odtud ji odváželi do porodnice, kde se malá Vlastička narodila.

Divadelních rolí v Brně ztvárnila Vlasta Fialová přes dvě stovky, mohla si vybírat. Nejspíš asi taky proto Brno nechtěla opustit. Když získala v roce 1964 titul zasloužilé umělkyně, patřila mezi nejmladší laureátky, bylo jí pouhých 36 let. Vzápětí jí nabídli členství v KSČ. Vymluvila se, že se necítí na vstup do strany ještě zralá. Později už na ni strana zapomněla.

Od šedesátých let působila na JAMU, kde učila melodrama. Proto se jí dost dotklo, když pak ze školy musela odejít, protože neměla vysokoškolské vzdělání. Zatímco v Brně byla na roztrhání – hrála v divadle, v rozhlase (tam hrála už od svých patnácti let), od šedesátých let byla hvězdou brněnské televize, hodně i dabovala (před Věrou Galatíkovou třeba Annie Girardotovou), pro zbytek republiky byla stále tou divou Bárou. Natočila sice několik filmů, hlavně v padesátých a šedesátých letech, ale takovou roli jako divou Báru už nedostala. A přitom měla opravdu našlápnuto na skvělou kariéru! Dost si ji také pletli s její vrstevnicí Květou Fialovou, která byla jen o rok mladší a v mládí stejně krásná.

Poslední inscenaci Stromy umírají vstoje dotočila v brněnské televizi den před svou smrtí. Premiéry se už nedožila. Zemřela zcela nečekaně, týden před svými sedmdesátými narozeninamiv lednu 1998, nejspíš na selhání srdce.

Foto: Jiří Lády

 

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách: