Čas od času se mi stane, že prostě vstanu o něco později, a to pak kmitám, abych vše stihla a přišla včas do práce. Stejně tomu bylo i dnes, pospíchám, hledám kocoura před odchodem, a ten nikde, to je jako naschvál... Až po deseti minutách, kdy jsem to chtěla vzdát, jsem si všimla jeho nového úkrytu.

Musím uznat, že mě ve finále rozesmál. Seděl si v mé kabelce jakoby nic a smutným pohledem na mě koukal. Jeho pohled mi připomínal ten fantastický kukuč kocoura v pohádce Shrek. Chvilku mi ho sice bylo líto, ale říkala jsem si, že mu to vynahradím odpoledne a vezmu ho na procházku. Ale je fakt, že on prostě ví, jak na mě. :-)

as

Jinak vám všem přeji krásné příjemné úterní ráno...

Reklama