Kdo z nás by si jednou za čas nezašel rád do restaurace. Zejména teď, v období letních zahrádek, které doslova volají: Přijďte a posaďte se. Můžete však sedět třeba i půl hodiny, než se dočkáte nějaké obsluhy.

objednat

K tématu dnešního dne mě doslova vyprovokoval nedávný zážitek z jisté pražské restaurace, kam jsme si chtěli zajít s manželem „jen na pivo“. To jen na pivo dávám schválně do uvozovek, poněvadž když přeochotný číšník zjistil, že nebudeme jíst, ale dáme si jen jedno dvě, nasadil úsměv rozmrzelého jezevce, a podle toho se k nám také choval.
První dvě piva nám hodil na stůl stylem Vlastičky z Dědictví, že nám málem vyšplouchla pěna na kolena. Manželovi už cukaly koutky, ale držel se. Druhého piva jsme se nedočkali, a tak jsme lokál opustili. Dobře nám tak, máme chodit tam, kde to známe.

A to jsme také udělali. Pár dnů nato jsme si řekli, že si zajdeme do naší oblíbené hospůdky, kde máme kamaráda vrchního, kterému by nevadilo, ani kdybychom chtěli jen vodu ze záchodu. Jenomže náš kamarád byl tou dobou právě na dovolené a zastupovala ho nějaká brigádnice. Pěkná holka, ale bože, jak ta se tvářila! Při druhém pivu to manžel nevydržel a povídá jí:
„Jestli vás to obtěžuje, já si můžu klidně točit sám.“
Zatvářila se jak kyselý citron, prý jak to myslí, ale úsměv nevyloudila.
A tak jsme zase odešli s tím, že se tam vrátíme ne dřív, dokud se nevrátí náš známý.

Dcerka měla narozeniny. To už chtělo nějakou větší oslavu, nejen nápoj s pěnou. Vydali jsme se na společnou rodinnou večeři do restaurace, kterou nám poradili známí. Prý tam skvěle vaří. V tom měli pravdu, jídlo bylo výtečné, ovšem než nám ho přinesli, tak už jsme pomalu zapomněli, co jsme si objednali. Uznávám, bylo tam plno a obsluha na to byla sama. Ale to je věcí majitele, že nepřibere někoho dalšího. Jak nám později číšník, který nás obsluhoval, prozradil, táhne to sám s kuchařem v kuse bez přestávky už tři týdny. Divím se, že ještě vůbec vyloudil úsměv na tváři a že měl kuchař sílu něco tak výborného uvařit.

Je to těžké. Nikdo nevíme, za jakých podmínek lidé v restauraci pracují. Kolikrát jim opravdu do smíchu není. Na druhou stranu, my jako platící zákazníci máme právo na příjemnou obsluhu, a ne jen na dlouhé čekání, na jehož konci se objeví rozmrzelý obličej, který se vás nevrle zeptá: „Tak co si dáátééé?“

Jak se na to díváte vy, milé Ženy-in?

Napište nám vaše zkušenosti i zážitky z restauračních zařízení.

Téma dne 12. června 2012: Obsluha v restauracích

  • Chová se k vám personál hezky, nebo vám naznačuje, že obtěžujete?
  • Jaké máte zkušenosti, když jdete s dětmi nebo se svými čtyřnohými mazlíčky?
  • Máte nějaký rekord v čekání? Ať už při objednávce, nebo při placení?
  • Odešly jste někdy bez placení?
  • Vrátily jste někdy nechutné jídlo?
  • Máte vy sama pracovní zkušenosti v oblasti restauračního zařízení?
  • Máte rády letní zahrádky?
  • Byla jste někdy v opravdu snobské restauraci?
  • Anebo naopak, v té nejhorší špeluňce?
  • Porovnejte zážitky.

Těším se na vaše příspěvky.
Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměním pěkným dárkem: kosmetikou zn. GABRIELLA SALVETE

darek

A když bude v Praze, tak ji pozvu na pivo. :)

Reklama