Nikdy jsem si deníček nepsala, ale asi to byla škoda. Určitě bych se teď od srdce zasmála, jaký ptákoviny byly pro mě tenkrát životně důležitý.
V učňáku (jsem prodavačka obuvi a kožené galanterie) a pak i později jsem si ale psala seznam hlášek, který někteří zákazníci dokázali stvořit. A ten mám schovaný dodnes jako lék pro špatnou náladu. Spolehlivě mě to rozesměje i po dvaceti letech.

S dovolením uvedu pár kousků na ukázku:
*Máte boty s plátkovým chodníkem? (s vyměnitelným plátkem na podpatku)
*Máte maklaky? Kosmický boty? Megasky? (sněhule)
*Co stojí ty šuplíky? (dotaz na cenu)
*Máte detektivku? (pánská aktovka zvaná diplomatka)
Moje máti má tutéž profesi a po ní chtěli místo diplomatky flobertku. Ona netušila, že se dotyčný zmýlil v názvu a poslala ho do loveckých potřeb, které byly přes ulici.
*Máte horalky? (pohorky)
*Máte boty na suchej škrk? (suchý zip)
*Máte lepáky? (také suchý zip)
*Prosím punčochy s kolama. (kola byla na obale a paní bylo úplně jedno, co v obalu je)
*Prosila bych korkáče bez korku, na pěně. (kdysi se dělaly zdravotní pantofle na mechové podešvi.

To je jen malý výtah. Byla toho spousta a jelikož kolegyňky věděly, že tyto hlášky zapisuju, usilovně mě zásobovaly.
Tak to jsou moje vzpomínky.
 
Peguša
 
:o))) Ta detektivka mě fakt dostala.... Díky, Pegušo.
Reklama