V minulém týdnu mě zaujal v televizi publicistický pořad, týkající se náhradních matek. Tyto matky odnosí ve svých dělohách děti, které pak „prodají“ ženám, jež děti mít nemohou. Dodnes na to téma myslím.

 

Co je to náhradní děloha?
Princip náhradní dělohy spočívá v přenesení uměle oplozeného vajíčka jedné ženy do dělohy ženy jiné. Náhradní matkou je tedy žena, která je ochotna přijmout do svého těla uměle oplodněné vajíčko jiné ženy, a po porodu jí dítě odevzdat. Tato náhradní nosička nemá s dítětem geneticky nic společného. Po porodu se náhradní matka dítěte zřekne a novorozenec je okamžitě adoptován „pravými biologickými rodiči“.

Téma, které řeším se sestrou, řeším ho s kolegyněmi v práci, řeším ho se svojí dcerou, matkou, tchyní, řeším ho i s manželem. Stále se nějak nedokážu smířit s myšlenkou, že se tady za tichého souhlasu „kupčí“ s dětmi.

děloha

„No jo,“ reaguje na to moje sestra. „Ale co bys dělala ty, kdybys nemohla mít děti? Já bych ho pro tebe klidně odnosila.“
Když o tom tak přemýšlím, já bych ho vlastně sestře odnosila taky. Ale cizí ženě? Dokázala bych se ho pak po porodu jen tak vzdát?

Surogační mateřství

Metoda náhradního neboli surogačního mateřství se provádí v Česku už pět let, ale teprve zhruba před dvěma lety se o ní začalo mluvit i oficiálně. Legislativa je však vůbec neřeší.
Stále u nás chybí jasně stanovené podmínky této „činnosti“.

Návrh nového občanského zákoníku České republiky  je k institutu náhradního - surogačního mateřství velmi skoupý. Stojí na zásadě, že  matkou dítěte je žena, která je porodila. /§ 721 

Návrh přesto však o náhradním mateřství hovoří. A to v  ustanovení § 751, které upravuje osvojení mezi příbuznými, kde se praví, že osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To ovšem  neplatí v případě náhradního mateřství. Návrh tedy počítá s tím, že i „objednatelka“ - tj. poskytovatelka biologického materiálu, si bude muset následně dítě osvojit.

Ačkoliv v ČR není surogační mateřství upraveno, vychází se z toho, že je dovoleno, a v praxi je rovněž praktikováno.

Inzerce

Etik a teolog Marek Orko Vácha se mimo jiné v odvysílaném publicistickém pořadu vyjádřil těmito slovy: „Dost těžko si umím představit, že otěhotním, porodím, umyju se, odejdu pryč a dál mě to nezajímá. Degradujeme tady člověka na jakousi mašinu.“

Opravdu ho degradujeme? Ale co když tato „mašina“ pomůže nešťastnému páru, který nemůže mít vlastní děti, a ano, co si budeme nalhávat, pomůže i ženám ve svízelné finanční situaci. Ale nemůžu si pomoct, v tom případě to ve mně opět budí dojem obchodování.
Na webových stránkách nalézáme inzerce typu, kdy na jedné straně pár hledá ženu, která by mu odnosila dítě, vedle toho se tam nabízí ženy, které to dítě odnosí, a mezi nimi čteme inzerci: prodám auto, koupím chalupu…

Například ve Velké Británii je tento způsob hledání přes inzerát zakázán. U nás se to neřeší.

Jak to vypadá v praxi?

Pokud naleznete vhodnou nositelku, což není rozhodně jednoduché, poněvadž většinou se touto nabídkou zabývají ženy sociálně slabých vrstev a chabého vzdělání, výjimkou nejsou ani ženy živící se svým tělem. Pokud tedy najdete nositelku, pronájem její dělohy (příčí se mi říkat prodej miminka) vás vyjde zhruba na půl milionu. Najít si náhradní maminku je výhradně v rukou budoucích rodičů, ne gynekologa, neboť ten by tím porušil několik zákonů současně.  
U porodu mohou být všichni. Po narození proběhne soud, kde náhradní matka (nositelka) podepíše, že se dítěte vzdává a předává ho čekatelce (rodičům). Při tomto procesu však nesmí padnout zmínka o jakékoliv finanční částce, jedná se o „dar“.
Během těhotenství se obě strany dohodnou také na tom, že náhradní matce bude vyplácena jakási měsíční mzda, o kterou si řekne, na vitaminy, oblečení, návštěvy u lékaře a jiné věci spojené s těhotenstvím.

Jedná se o trestný čin?

O trestný čin jde ve chvíli, kdy se jedná o jakékoliv obchodování s dítětem, nebo cokoliv, co by obchodování připomínalo. Kdyby se ovšem vypracovala „nějaká smlouva“, která by byla předložena soudu, ten by ji mohl shledat v rozporu s dobrými mravy.

Je to jako začarovaný kruh. Ženy, které nemají dělohu nebo mají jiné závažné onemocnění, které jim neumožní donosit dítě, by byly jistě vděčné za jakoukoli právní úpravu tento „obchod“ umožňující. Ale jsou zde také obavy, co kdyby teoreticky mohly chtít své děti tímto způsobem i ženy, které si například nechtějí zničit postavu? V zahraničí je znám nejeden takový případ.

Závěrem

Neumím danou situaci objektivně zhodnotit. Děti mám, má je i moje sestra a moje kamarádky. Zeptala jsem se svého manžela, co by dělal, kdybychom nemohli mít děti, zda by souhlasil, že by nám dítě odnosila sestra nebo kamarádka. Kamarádku okamžitě zamítl, ale od sestry prý ano. Stejně tak bych já pomohla svojí sestře, ale... to říkám, protože to udělat nemusím. Co by se stalo, kdybych to miminko porodila, a pak se na něj podívala? Vzdala bych se ho? Nebo bych si za něj nechala zaplatit jako za nákup? Víc než pomoc by to pak připomínalo obchodní byznys.
Neuměla bych se k této problematice postavit čelem.

Ale co já, k tomuto problému by se měl postavit čelem stát, aby obě zúčastněné strany neměly pocit, že dělají něco, co se sice dělá, ale nemá… (nebo má?)

Zdroj informací: http://zdravotnickepravo.info/navrh-noveho-obcanskeho-zakoniku-a-surogacni-materstvi/
http://www.stream.cz/prima/soukroma-dramata/668090-soukroma-dramata-2012-10

Reklama