Kdo z nás kdy tuto větu nevyslovil. Pan Jiří ji však slýchá od své manželky čím dál častěji, a už mu doslova leze na nervy. Jenže ona za to nemůže, na vině je někdo jiný. Zaměstnavatel.

night

Manželka pana Jiřího, Milena, pracuje jako prodavačka v malé soukromé firmě, zabývající se automobilovými součástkami a doplňky. V polovině loňského roku se majitel firmy rozhodl snížit stavy a dvě zaměstnankyně propustil. Milena byla ráda, že není mezi nimi, neboť sehnat dnes práci, není nijak jednoduché.

Jenže to ještě netušila, že práci oněch dvou propuštěných zaměstnankyň bude muset i s druhou kolegyní zastat sama. Včetně objednávek, prodeje, úklidu prodejny a dalších věcí patřících k chodu firmy. A za ty samé peníze, co doposud.

„Nelíbí se Ti? Nikdo Tě tu nedrží,“ byla slova jejího zaměstnavatele, když nesměle zažádala o zvýšení platu, protože pracuje prakticky za dvě.

V práci zůstává přinejmenším o hodinu až dvě déle než dřív, cesta domů přes celé město, a doma naštvaný manžel s pětiletým synem.
„Proč tam děláš pořád vola a nenajdeš si něco jiného?“ napadá ji manžel při příchodu z práce.
„A co jiného? Myslíš si, že kdybych o něčem věděla, tak už jsem dávno neodešla? Jsem vyučená prodavačka, těch je všude plno a ještě za menší plat, než mám já,“ odpoví paní Milena.  

Hádky jsou u manželů na denním pořádku. Jiří pracuje ve státním sektoru, má pravidelnou pracovní dobu, je to on, kdo vyzvedává syna ze školky, pak přijde domů, nachystá něco k jídlu... a čeká. Čím dál naštvaněji.

Jak tuto situaci vyřešit? Jak manželovi vysvětlit, že ona bohužel není ta, která je pánem svého času? Dodržování pracovní doby funguje málokde. U soukromých firem se pracuje, dokud je potřeba a dokud šéf benevolentně nepovolí: můžeš jít.

Milena může být ráda, že se Jiří alespoň dokáže postarat o syna, uvaří něco k večeři, ale ta jeho věčně naštvaná tvář u příchodu z práce ji už vážně nebaví.

Čtěte také:

Reklama