Přečtěte si příběh kluka, který vystudoval teologii, chtěl se stát knězem, ale nakonec skončil v náruči dominy, jež mu chováním připomíná maminku.

kněz

Říkejme mu Honza. Je mu 40 let a známe se od deseti let. Tzn. přes třicet let. Do dvaceti jsme se viděli prakticky denně, nyní s frekvencí jednou za pár let. Poslechněte si kousek jeho příběhu. Celý v plné barevnosti by vydal na román.

Honza byl od malička menšího vzrůstu, byl chytrý, ale nevytahoval se, byl bystrý, ale ne vtipný. Takový malý kluk, co hrál šachy a nevyčníval z davu.

Jeho tatínek byl menšího vzrůstu a jeho maminka, s prominutím, velká hranatá almara. Alespoň tak jsem ji ve svých očích viděl já. Prostě obryně. Doma vládla pevnou rukou a nedopustila, aby se její manžel, nedej Bože syn, dopustili hříchu. Podstatné bylo, že byli věřící. V dobách komunismu, ve východních Čechách, takových rodin moc nebylo. Alespoň na jihu.

Honza neměl velký úspěch u holek. Nerostl, brzy se začal obalovat chlupy, což jsme mu my holáčci záviděli, ale holky to nebralo. Jeho vtipy nebyly moc vtipné a debaty o tom, co bylo v neděli na bohoslužbě, holky nebralo. Díky výšce ani ve sportech nevynikal.

Takže v době, kdy i my zcela obyčejní jsme si již poprvé „šáhli“, kdy ti výjimeční měli již první sex za sebou, on byl stále nepolíbený. Vadilo mu to, řešil to v sobě, ale nevěděl, kudy kam. A každým rokem dospívání se to pro něj zhoršovalo.

V 18 měl první rande. S milou holkou, Renatou, která ale nebyla v té době moc hezká. On byl okouzlen a mluvil o ní jako o obrázku svaté. I ona se tvářila, že jí na něm záleží. Jako jeho kamarád jsem mu to přál. Chodili spolu půl roku a ona za mnou přišla. Jestli je normální, se ptala. Políbit se ji nepokusil, za ruku ji sice občas chytne, ale bližší kontakt v podstatě odmítá.

Do toho ve stejné době si jeho vztahu všimla jeho maminka. Udělala mu obrovskou scénu, že na tohle má ještě čas, nejdříve ať vystuduje. On jí říkal, že má Renatu rád. Na otázku, zda ji miluje, odpověděl, že ano,a maminka si to jako v podstatě bigotní katolička nenechala vysvětlit. Měla ho za hříšníka prostopášníka. Honzu srovnala do latě.

A tak milý Honza na stejné schůzce, kde Renata chtěla, aby navázali intimnější stav – políbili se, místo vzrušení a pocitu štěstí zažila trpké zklamání.

Řekl jí, že ji miluje, ale že ji nemůže milovat jinak než platonicky, protože maminka rozhodla, že bude knězem, a zajistila mu, aby šel studovat teologii... Že se rozhodl věnovat svou duši i tělo Bohu.

Detaily, jak se jí to v roce 1990, tedy v roce, kdy maturoval, povedlo, nevím, ale jistě vím, že na teologii studovat šel.

Potkával jsem ho podivně oblečeného, stále spisovně mluvícího, a naše světy se rozešly. Prakticky nikdy jsem ho neviděl se usmívat jinak než blahosklonně. Renata začátek probrečela. Pak jsme jí s pár lidmi pomohli trošku se změnit, začala se líčit, změnila šatník a z „ošklivého káčátka se stala hezká labuť. Dnes o tom mluví jako o ztraceném roce života, na který moc ráda nevzpomíná.

A Honza? Potkal jsem ho letos na jaře. Vysmátý od ucha k uchu se držel za ruku almary. Ženské, které sahal po prsa. Dost připomínala jeho maminku. Jeho styl mluvy se nezměnil a tempo jeho řeči je nečekaně pomalé, ale udělal si chvilku a poseděl se mnou bez své budoucí manželky.

Maminka mu umřela před dvěma lety. V podstatě 15 let až do své smrti mu vyčítala, že se nestal knězem. Dokud neumřela, neodvážil se najít si ženu ani se odstěhovat z rodného domu. Stal se učitelem na vesnické škole.

A nejvíc mne pobavil tím, jak popisoval své zrození do nového života. „Dal jsem si na internetovou seznamku inzerát, že jsem věřící 40letý svobodný muž menšího vzrůstu bez jakýchkoliv závazků, a během měsíce jsem nebyl panic, pak jsem byl párkrát v podstatě znásilněn, a když jsem na schůzce poprvé uviděl Maruš, nemohl jsem udělat nic jiného, než se zamilovat až po uši.“  Tuhle řeč jsem převedl do slušné češtiny, protože tak, jak to řekl on během té hodiny, se to publikovat nedá.

A závěr? Honzova Maruš je vizuálně celá jeho matka, ale povahou pravý opak. Splní mu, co mu na očích vidí, a když potřebuje někam vysadit, je to pro ni hračka.

A Honza ve 40 letech ke štěstí přišel.


Tak to byl příběh, který mne napadl, když jsem přemýšlel o dnešním tématu:

  • Jak rychle se vaše vztahy vyvíjely, či vyvíjejí?
  • Jak si myslíte, že by to mělo trvat dlouho, než spolu skončí milenci v posteli?
  • Poprvé až po svatbě? Není to jako kupovat zajíce v pytli?
  • Za jak dlouho by se měl vztah posunout z chození v manželství?
  • Znáte nějaké krásné, nebo odstrašující příklady, krátkých unáhlených známostí, nebo dlouhých „uchozených“ do nudy?
  • Je toho hodně a vy máte jistě nepřeberně historek a zkušeností,  tak se zítra těším na vaše příspěvky.

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás odměním. Prý květina žádnou ženu neurazí, a tak se můžete na jednu krásnou těšit. Pošlu vám ji asi již zítra odpoledne, protože on-line obchod, kde květiny objednávám, slibuje doručení ještě týž den kamkoliv po ČR.

Reklama