Reklama

Jen žena ví, čeho je žena schopna.”
H. F. Amiel

Mám ve svém okolí jednu osobnost, která je pro mne jen těžko čitelná. Dalo by se také říci, že jí ani po čase nevidím do duše a stále nevím, co od ní mám čekat.
 
O tom, že je to osobnost v pravém slova smyslu, není pochyb. Je to totiž velice inteligentní žena, která si  v každém období svého života  uměla poradit.
Úmyslně vám neprozradím, jakou roli hraje v mém životě, myslím, že by vás to mohlo ovlivnit ve zdravém úsudku. A tak tedy čtěte, jak se mi tato žena jeví.

Když jsem ji před pěti lety poznala, ihned mi v mozku začal blikat vykřičník.
"Pozor, neříká opravdu co si myslí !" hlásala moje intuice. Její úsměv se objevoval vždy, když jsem to nečekala a naopak. Občas jsem v její blízkosti měla už dávno zapomenutý pocit méněcennosti, který se objevoval naposledy  v dětství. Snad tím spíš se automaticky zvyšovala moje touha ji zaujmout a dokázat jí, že jsem také právoplatným členem společnosti. Mé neúspěchy mě nadále hnaly dál a dál.

Pak přišla první slova uznání, jakési vzatí na milost, a já zažívala pocity vítězství a zadostiučinění.
A hned nato přišla velká rána. Udeřila na mou blízkou osobu a ve mne se probouzely bojovné sklony. Její útok náhle smazal mé pocity malosti. Na druhou stranu ale také probudil ty malé, doposud spící a ozbrojené bojovníčky, kteří jsou v případě nouze připraveni bojovat za má práva.
Zanedlouho přišla rána osudová a díky této osobě jsem zažívala něco velmi, ale opravdu velmi nepříjemného. Šlo o existenční problém, a to v době narození mého prvního dítěte.

Po čase studené války přišly omluvy. Nějaký čas jsem byla rozhodnutá složit zbraně a ukončit nadosmrti jakékoli kontakty. Byla jsem hodně zraněna na duši a její útok měl velký dopad i na mou čerstvou rodinu. Mírová smlouva pro mne byla nepřijatelným řešením.

Byl na mne vyvinut tlak mého okolí, nakonec jsem byla udolána proslovem mého otce, který přichází na scénu mého života asi tak jednou za pět let.
Ostatní čas jakoby jen někde sleduje průběh mého života a vychází z úkrytu jen v případě nouze. Promluví, poradí a zase zalézá do pomyslného kouta. Vždy ho poslechnu.

Stalo se tak i tentokrát. S velkým přemáháním jsem složila zbraně a v nepřirozené křeči podepsala mír. Od té doby uplynuly tři roky.
Jsem neustále ve střehu a mé city se jen velmi neochotně a pomalu vracejí ve vztahu k této ženě do těch dávných kolejí. Má nátura mi totiž většinou jen ztěžka dovolí takto pokroucené koleje narovnávat. Špatně zapomínám.

Nedávno jsem se ale přistihla, jak tuto osobu chválím a veřejně ji označuji za "prima ženskou", která mi čím dál více rozumí a někdy i dodá odvahy. Navázaly jsme jakési nové "cestičky" porozumění, a po těch běhá stále více spřízněnosti. Dokonce si začínám myslet, že jsme si podobné. Máme totiž, jednoduše řečeno, stejné cílové mety, a také jsme jaksi na stejně směrující lodi, která neunávně pohání (anebo chcete-li táhne) loďstvo mužské posádky.
Můj pud sebezáchovy a obezřetnost mi přicházejí na mysl stále méně a někdy se sama, v poslední době jen jaksi uměle, nabádám k obezřetnosti. Někde tam uvnitř přece není vše v pořádku a co když je to jen taktika?

"Zase mne dostala," běželo mi hlavou při posledním kontaktu. Zrovna tak, jak uměla udeřit na mé slabé stránky, umí zaklepat také na ty silné. A to ještě v pravou chvíli.
Asi vám došlo, že je to mistryně v manipulování.

O pojmu manipulování trochu více. Je to pro mne totiž neznámý pojem. Jsem zvyklá s lidmi v rámci možností jednat na rovinu a otevřeně od nich žádat  to, co chci, či nechci. Ona má však jiný systém, kterému já nerozumím. Nikdy nedám na první dojem, jelikož se často mýlím. Po čase u většiny lidí přehodnocuji a potvrzuji si svůj  špatný prvotní odhad.

V tomto případě jsem už pět let ve střehu a zbraně zcela neskládám. Doufám, že je nebudu muset už nikdy na tuto osobu použít, ale také jsem zvědavá, jak náš vztah dopadne.

 

Zažíváte s někým něco podobného? A uhádli jste, jakou roli má tato žena v mém životě?