První cíl – Vaše UCHO
Jezdíme po nákupní hale, posloucháme tlumenou všudypřítomnou hudbu linoucí se z reproduktorů, která má za následek, že nakupující stráví v obchodě více času a více nakoupí. Prostě jen jde do rytmu.
Největším záludnostem zvukových efektů jsou vystaveny děti. Jakmile uslyší roztomile pískající, kvákající a bručící hračky, nemají rodiče šanci. Upískají, ukvákají a ubručí je k nucenému nákupu nějaké té „voloviny“, která stejně skončí zapomenuta na dně skříně s hračkami.

Druhý cíl – Váš NOS
I na nos útočí fantazie a chuť podporující vůně. K čemu jinému by byly ochutnávky? K podobnému účelu slouží i promoční akce. Díky nim často zabrousíte i do oddělení, která jste původně neměli v plánu navštívit.

Třetí cíl – Vaše OKO
Hypermarkety dodržují při rozmísťování zboží osvědčená pravidla. Tím nejznámějším je umísťování základních potravin v nejzazší části nákupní haly. U pokladny pak platíte tisíce, přestože jste šli jen pro chleba.
Známá je i poučka, že co je od kolen dolů a nad úrovní 180 cm, tj. výškou očí, toho si zákazník nevšímá. Tam najdete ty nejlevnější výrobky.
Zboží je také řazeno od nejlevnějšího po nejdražší zleva doprava. Stejným směrem totiž čtete, a tak logicky skončíte u nejdražšího
Další pastičkou na zákazníka je občasné přemísťování zboží. Při jeho hledání totiž projde spoustu regálů. (Vzpomínáte si na reklamu, kde zoufalý zákazník volá: „Prosím vás, kde je dneska máslo?") Když už jste konečně u pokladny a máte pocit, že jste to jakž takž zvládli, při čekání provokují vaše oči (a namožené nervy) sladké laskominy. O dětských kukučích nemluvě.
A když pak zaplatíte ty hříšné peníze, jste ještě vděční, že vám dali zadarmo tašku.

Jak se nenechat úplně chytit
Choďte nakupovat najedené – znáte se přece. Neškodí napsat si seznam a zboží ze stejné skupiny připsat k sobě. Nebudete tak poletovat po celé ploše hypermarketu. To pak něco hodíte do košíku tady, taky něco tam … jen aby ten velký košík nevypadal tak prázdný. (Proč asi myslíte, že jsou v hypermarketech hypervozíky?)
Vyplatí se vzít si omezený obnos peněz, kartu nechte raději doma. Ona je sice moc fajn a pohodlná, ale člověka tak „nepálí“ s ní platit. Má pocit, že ho to stojí jen podpis. Když budete mít omezený obnos, budete se do něj muset vejít. Kdo si umí poručit, tomu stačí jen určit nejvyšší sumu jako psychologickou hranici.
Určitě při výběru nevynechávejte spodní police. Za ty peníze stojí za to se ohnout. Pozor také na akce typu 3+1 (za zakoupené tři výrobky obdržíte jeden zdarma). Mohlo by se vám stát, že doma budete mít 4 litry pálivého kečupu.
Jsou-li u všech padesáti kas kilometrové fronty a vy beznadějně nestíháte, využívejte rychlopokladen. Na vozík se vykašlete, nakupujte do pěti položek (to poberete) a „do krámu“ se vraťte třeba třikrát. Pořád se to vyplatí.
Nejméně zákazníků prý bývá v hypermarketech mezi půl třetí a čtvrtou hodinou ranní. Jestli vám ta nekřesťanské doba za to stojí, můžete si to ověřit.

Nebo víte co? Vyšlete na nákup muže. Ale vypněte si mobilní telefon, jinak ušetřené peníze provoláte neustálými radami a navigováním.

Žena-in varuje: Když už máte vozík, tak ho nepouštějte z ruky. A hlavně v něm nevozte kabelku!  

   
Reklama