Opuštěných zchátralých domů se vyskytuje na našem území celá řada. O některé nemají zájem dědici, jinde žádní dědici nejsou. Některé jsou zchátralé vinou finanční zadluženosti a další jsou třeba neprodejné. Buď že jsou moc drahé, anebo také prokleté.

Věříte v prokletí? Pokud ano, je tento článek určen právě vám.

Proklít můžete člověka i dům. Jen vzpomeňte na slavný Zánik domu Usherů, příběh prokletého šlechtického domu, který se propadne do bažin.

„Dům“, který vidíte na fotografiích, šlechtický není, ani bažiny nejsou nablízku. Nachází se v jisté moravské vesnici, ale přesto i on se propadá. Do dějin minulosti, souvisejícími s prokletím lidí, kteří v něm bydleli. Od jistého okamžiku se v něm totiž žádné narozené dítě nedožilo více než 25 let.

dum

Na jihu Moravy se ještě v první polovině minulého století dbalo na to, kdo má jaký grunt, podle toho se pak mohli také oddat snoubenci.

Vraťme se na ještě dál k začátku minulého století, do roku 1915, kdy se do sebe zamilovali jistý sedlákův syn a chudobná děvečka od nich ze statku. Z této velké lásky bylo počato dítě, ale zámožní rodiče nedovolili, aby si jejich syn vzal „jenom chudou děvečku“. Ta ze zoufalství skočila do řeky Moravy a i s nenarozeným děťátkem se utopila.

Když se to dozvěděla její zoufalá matka, celý sedlákův rod proklela do posledního pokolení:
„Ať zhynou všechny vaše nenarozené i narozené děti do 25 let věku svého...“ (přesně tolik bylo její jediné dceři, když se utopila)

Pravdou je, že když si pak mladý sedlák přivedl novou nevěstu z bohatého gruntu, tak ta dlouho nebyla schopna porodit živé a zdravé dítě. Jednou potratila, jednou se narodilo dítě mrtvé, což málem ona sama nepřežila, až se konečně podařilo a do třetice se narodil vytoužený syn, dědic gruntu, a hned rok po něm následoval další.

Radost však netrvala dlouho, toho staršího kopl při práci na poli tak nešťastně kůň do hlavy, že na následky zranění v sedmnácti letech zemřel, ten mladší se stihl oženit a narodil se mu syn. Moc si ho však neužil, odešel do války, kde těsně před jejím koncem padl. Bylo mu teprve 24 let. Mladá vdova už se podruhé nevdala a vedla grunt s manželovými rodiči. Po znárodnění v roce 1948, kdy jim bylo zabráno téměř celé hospodářství, se starý sedlák oběsil a jeho žena odešla brzy po něm. Nevěsta zůstala v baráku sama se synem. Jeho výchovu však nezvládala a jediný dědic zchátralého gruntu začal pít. I přesto se však na konci šedesátých let oženil s místní „rádodajkou“ a narodily se jim dvojčata, chlapec a děvče. Tátu však skoro nepoznali. Nebylo jim ještě ani půl roku, když se jejich otec vracel opilý z hospody a svalil se do příkopu. Bylo to v zimě, ráno ho našli prochladlého, zmrzlého téměř na kost a pár dnů na to zemřel. Bylo mu 25 let. Jeho syna čekal podobný osud. O osmnáct let později, v necelých devatenácti letech, se vracel opilý z hospody, kde zapíjel s kamarády rozlučku před odvodem na vojnu. Po cestě zpátky ho srazilo neosvětlené auto a byl na místě mrtvý.
Jeho sestra, dvojče, byla už od narození slabá a nemocná, přesto se v devatenácti vdala a porodila syna. Byl však tak slaboučký, že po porodu zemřel. Do dvou let porodila dalšího, ale porod byl velmi komplikovaný a ona ho nepřežila.
Dítě pak vychovávala babička. Kluk byl už od narození tak trochu podivín, děti se ho bály, nehrály se s ním, neměl žádné kamarády. V patnácti letech ho našla jeho babička oběšeného na půdě, říká se, že se oběsil z nešťastné lásky ke své spolužačce.

puda

půda, kde se oběsil patnáctiletý chlapec

V baráku pak už žila jenom stará paní. Lidi se jí báli a stranili se jí. Ráda se napila, není se co divit, ztratila obě děti i vnuka.
Na ni samotnou se prokletí nevztahovalo, přesto tento rod vymřel bez dědiců. Možná, kdyby se tehdy v roce 1915 narodilo ono dítě z lásky, rodová linie by pokračovala dodnes. Kdo ví.
Barák je už dlouho opuštěný, a byť je na prodej za „babku“ nikdo ho nechce koupit. Mezi lidmi se říká, že je prokletý.

proklety

dveře do „prokletého baráku“

foto: autor

Čtěte také:

Reklama