A kdo patří mezi dvacet šťastných výherců, kteří získají krásnou kuchařku?

Labus, Bleblemcy, Hana Valešová, Rmarci, 1949, Martaaa, Řeřicha, Bednarova.Hanca, Setury, Pelsikova, Asedita, Stickr88, Brody, Mechanik, Karla K., Simkru, Nikolka13, Kožíšek, Jannis, Kive29.

Přinášíme vám posledních pět krásných příběhů, které odměníme krásnou kuchařkou Zeptej se mámy: aneb 100 receptů, jak se dožít 100 let.

Brody

Je vážně všechno zlé k něčemu dobré? Moji rodiče prožívali krizi a ve vzduchu visel rozvod. Protože byla moje mladší sestra ještě hodně maličká, za žádnou cenu jsem nechtěla, aby se rozvedli. Blížilo se jejich výročí svatby a já vymyslela plán, jak je trochu sblížit. Připravila jsem pro ně v obýváku videa, fotky z celého našeho života k tomu několik lahví vína a připravila je na vyšperkovaný hlavní chod a dezert. Dělala jsem na tom jídle od pěti ráno. A dle mě se všechno povedlo. Dokonce jsem slyšela, jak se smějí při procházení těch vzpomínek. Dort se mi chladil ve špajzu a maso s houskovým knedlíkem jsem si nechala na talířích v teplé otevřené troubě, zatímco jsem mixovala omáčku. Najednou slyším mamku: „Co to tam žereš?!“ „Nic, už to bude!“ volala jsem z kuchyně natěšená, jak mi to jde od ruky. „Néé, to není na tebe, ten pes sem něco přinesl a žere to.“ dodal táta. A fakt, že jo. To psisko mi přímo z talířů v troubě ukradlo ty kusy masa. Byla to na plátky nakrájená prošpikovaná svíčková. Šly na mě mdloby a do očí se draly slzy hněvu. Místo nadávek jsem si zacpala pusu. Nechtěla jsem ještě víc kazit atmosféru. Nezbylo nic než dát jim ty spečené prdýlky masa, které zbyly po nakrájení. „No, knedlík a omáčka byly vynikající,“ chlácholili mě a hrozně se smáli. „Ale neboj, ten dort bude báječný. Já miluju sladký,“ snažila se mě potěšit mamka, když viděla, v jakým stavu jsem. Dojedli tu katastrofu a já jim uvařila kávu a šla nakrájet dort. Když jsem otevřela špajz a spatřila to, sedla jsem si na zem a hrozně se rozbrečela. Voňavý malinový dort odněkud přilákal mravence, a ti ho obsypali. Rodiče sledovali video z dovolené a já v kuchyni bezradně seděla a cítila se jako „smůlonoška“, která jim pokazila nejen výročí, ale byl to i další hřebík do rozvodové rakve. Po chvilce se přišli za mnou podívat, kde to vázne, a já očekávala monstrózní hádku. Místo toho ale přišel výbuch smíchu. „Zrovna teď jsme to viděli na tom videu, smála se mamka, „ty mravence z Jugoslávie, který měli trasy celým kempem,“ dodal táta. „Vzpomínáš? Jak jsi tam s tou želvičkou,“ dodala máma. Bylo to v době, kdy se hojně jezdilo s obytným přívěsem a my ho měli. Zrovna tenhle kemp byl jedno velké mraveniště, a navíc tam lidé zahlédli šakala a já se bála chodit sama ven na záchod. „Pojď se podívat,“ táhla mě mamka do obýváku. „Trochu ty mravence ometej a naservíruj ten dort,“ dodal táta. Přidala se k nám i mladší sestřička a celé odpoledne jsme se pak koukali na fotky a videa a smáli se i věcem, který nás tehdy rozčílily a pokazily „dovču“ nebo oslavu. Nevím, jestli tohle sblížení byl důvod, proč se naši nakonec nerozvedli, ale jedno je jisté, blíží se jejich 45. výročí, tentokrát safírová svatba, a já jsem vděčná, že spolu zůstali v dobrém i ve zlém.

Bednarova.Hanca
Můj příběh je spojený s vařením marmelády. Objevila jsem super návod na marmeládu z černých jeřabin s medem. Tak jsem se pustila v kuchyni za krásného počasí do vaření této speciality, byl krásný slunný den. Otevřela jsem si všechna okna v kuchyni, mám v okně síťku. Po přidání medu se začaly dít pro mě strašné věci. Otevřela jsem dveře z kuchyně a tam se doslova rojily včely a vosy, které přiletěly přes obyvák na degustaci marmelády. Kdo ještě neviděl šílence, tak to jsem předvedla já. Zabouchla jsem dveře do kuchyně a honem otevřela okna. Utěrkou jsem vyháněla včely a vosy. Do dalších částí bytu jsem se odvážila až po zavíčkování marmelády a opatrném otevření dveří. Nikdy jsem si nemyslela, že kolem našeho paneláku létá tolik včel a ostatních bodavců. Myslím, že na to můj sporáček MORA nikdy nezapomněl. A já na něj také ne, protože se mnou žil strašně dlouho a skoro se mnou zestárl. Bylo mu úctyhodných 40 let.

Setury
Kuchyně je srdce domu a plotna v mém případě MORA je důležitou tepnou, bez které nelze žít. Je logické, že v kuchyni se kromě papání i debatuje o všem možném, a tak tento spotřebič vyslechl i stručnou větu dcery „Chci se vdávat.“ Nevím, jestli se zvedla tepovka našemu sporáku, ale našemu dědovi jo. Hned začal uvažovat nahlas, že kuchyně se musí vymalovat, až bude svatba, aby bylo všechno „tip ťop“, a že uvaří svíčkovou na oslavu atd. Děda s nadšením realizoval všechno a v den D ve vymalované kuchyni mixoval svíčkovou v mixéru. Krásná barva omáčky evokovala blížící se dobrůtku a konzistence už byla skoro akorát, když v tom vyletělo víko z nádoby. Motor stále běžel a gejzír svíčkové v síle zpívající fontány se rozlétl po místnosti... A teď je čas říct, co spotřebič MORA slýchává, napříč generacemi, časem, stále znovu a znovu, dost nehezká slůvka. :-)

Stickr88
Bylo mi dvacet let a s tehdejším přítelem jsem se stěhovala do pronajatého bytu. Vzhledem k tomu, že v bytě byl původně již hodně starý a plně nefunkční sporák, majitelka bytu pořídila sporák nový, od značky MORA. Moje začátky „samostatného bydlení“ se tedy odehrávaly kolem tohoto sporáku, který byl mimochodem v té nejkrásnější panelákové kuchyni, jakou jsem si dovedla představit. Ač už jsem měla dobrou kuchařskou praxi, najednou byla starost o vaření jen a jen v mé režii. Takže jsem mohla experimentovat a zkoušet vše, co mě napadlo. Začala jsem zkoušet péct, v troubě MORA vznikly moje první buchty, koláčky, a také první vanilkové rohlíčky, které mimochodem patří mezi nezapomenutelná fiaska, protože jsem z trouby místo rohlíčků vytáhla „vanilkové placky“. Další fiasko byly hnědé knedlíky, to jsme pozvali švagrovou na oběd, byla svíčková, bohužel jsem neodhadla množství těsta na knedlík (vařím je v páře). Šišky jsem udělala velké, a tak se slepily a uprostřed zůstaly syrové, tak jsem je nechala v páře déle. Voda se vyvařila, a než jsem to zjistila, knedlíky už byly hnědé jako chleba... od té doby se smějeme na téma „hnědý knedlík“ a dávám si pozor, aby se toto již neopakovalo. Neúspěchy si člověk pamatuje vždycky nejlépe. Po čase jsme se s Ondrou rozešli, zůstala jsem v bytě sama. Bylo to hrozné, protože jsem najednou neměla pro koho vařit. Pekla jsem akorát buchty pro kolegy z práce. Po Vánocích jsem už byla zoufalá a dala si inzerát s titulkem „uvaříme spolu“ nebo tak nějak na jednom serveru. Po několika dnech jsem tam našla kluka, se kterým jsem si rozuměla, nakonec k tomu vaření vážně došlo, domluvili jsme se, že uděláme palačinky. Pak už jsme zůstali spolu, odstěhovala jsem se k němu a do příběhu sporáku MORA přišel někdo nový, doufám, že se mu vařilo také dobře jako mně. S přítelem jsem se po několika letech rozešla, nebylo to moc růžové období mého života. Ale věřím, že v bytě s tou krásnou kuchyní se stále spokojeně vaří se značkou MORA.

Mechanik
Když jsem vyměnila starý spotřebič MORA za nový, nemohla jsem si zvyknout na to, že knoflíky se otáčejí na opačnou stranu, než jsem byla zvyklá. Jednou jsme se s manželem vypravili na cestu vlakem, a v tom jsem si vzpomněla, že mám na sporáku rýži, a že knoflík jsem otočila, jak jsem byla zvyklá, tím jsem rýži nevypla, ale jen ztlumila plamen. Okamžitě jsem vystoupila a uháněla domů, rýže byla sice připálená, ale nedošlo k nejhoršímu, jen manžel cestoval sám.

Výhercům srdečně blahopřejeme a v dalším článku se můžete těšit na další nádherné příběhy!

Příběhy z této soutěže budou předány zástupcům značky MORA, která je hlavním partnerem soutěže, takže si je můžete přečíst i na sociálních sítích značky MORA. 

Přečtěte si také dojemné příběhy ostatních výherců:

Reklama