Dobrý den,

dneska je teda tak strašný vedro, že vůbec nevím, jestli se mi dřív neuvaří mozek – než to dopíšu.  Žádný začátek pro mě není lehký, ale některé jsou speciálně náročné. Vzpomněla jsme si na Silvestr, kdy nám kamarádi přivezli novou společenskou deskovou hru – podle počítačové hry. Musím říct, že to byl jeden z nejtěžších začátků v mém životě vůbec :-).

Absolutně jsem nepochopila pravidla. Vůbec jsem nechápala, jak tomu může někdo rozumět.
Hra nám byla vysvětlována v akci, takže já jsem byla ráda, že jsem se orientovala aspoň na svou skleničku s vínem, když už jsem nebyla schopna orientovat se na hrací ploše. Z bedny vylejzaly nové a nové figurky a příšerky.

Jediný člen skupiny, který hru ovládal, byl jejím režisérem. Ano, tato hra musela mít režiséra. Režisér neustále upravoval hrací pole a přidával na něj další nástrahy, značky a figurky, o kterých jsme nikdo neměli ani ponětí. Z mrákot mě dostaly hlášky spoluhráčů:

Dej do něj dvě zranění!
Můžu se podhrabat?
Nesměle jsem se zeptala, jestli se můžu jít zahrabat i zcela mimo hru a režisér neprotestoval, takže jsem to díky bohu nemusela nikdy dohrát.

Hra se jmenovala Doom.

PetraX


Upřímně vás lituji, že jste oslavu musela trávit hraním stolní hry Doom. Velmi děkuji za vaše varování, čemu se rozhodně při společenské akci vyhnout ;).

Přispějte i vy, ženy-in, nějakým zážitkem z vašich (ne)těžkých začátků na naši mailovou adresu redakce@zena-in.cz.

Reklama