Protože o LMD už bylo napsáno hodně článků, vynechám úvodní část připraveného materiálu a napíšu jen to, že s programem, nazvaným KUPOZ, jsme udělali dobrou zkušenost. Odbornou část výkladu ovšem přenechávám povolanější osobě: PhDr. Marie Bělíková, která nám umožnila tento program absolvovat, připravila podle doktorky PhDr. Pavly Kuncové (autorky programu) následující povídání: 

Program KUPOZ:

Je určen dětem mladšího školního věku (8-12 let), lze ho nabídnout dětem starším, ale pro ně již není zajímavý a tolik je nepoutá.

Těžiště programu je v domácí práci.

Po dobu 15 týdnů pracuje dítě spolu s rodičem denně na zadaných úkolech. 1x za dva týdny přicházejí oba, rodič i dítě, do poradny, kde obdrží materiály na další období. S dítětem se předvedou úkoly pro 1 týden, úkoly týdne následujícího se proberou s rodičem bez přítomnosti dítěte. To se v té době věnuje zájmové činnosti mimo pracovnu. Rodič konzultuje své postupy, koriguje svůj přístup k dítěti.

Podstatné je to, že se úkoly provedou, nemusí to být provedení správné, dítě by mělo pociťovat radost a uspokojení z toho, že úkoly zvládlo. Každý den dítě plní 4 úkoly. Ty jsou zaměřeny především na oblast zrakového a sluchového rozlišování, na pojmové myšlení a na vlastnosti pozornosti, jako je její udržení a přenášení. Oblasti se často prolínají, doplňují a ovlivňují. Jedna lekce trvá týden. Úkoly z dané oblasti se denně opakují, obtížnost se zvyšuje. Některé úkoly jsou časově limitované. A to z toho důvodu, aby se zjistilo, jak se dítě opakováním úkolu zrychlilo a také proto, aby se snížil strach z časově limitovaných úkolů. Program je hravý, dítě se musí bavit, řešení sestavy úkolů by nemělo překročit denně 15-20 minut.

A pro rodiče:

Program KUPOZ nezbavuje děti LMD ani neodstraňuje projevy a příznaky.

Významně se však mění přístup dítěte k životu, vyladění k práci, dítě si zvykne na pravidelnou přípravu do školy, poznámky za chování nejsou tak časté. Velký význam má přístup rodičů k plnění programu - pokud jsou důslední k dítěti i k sobě, výsledky se dostaví.

Velkou naději na úspěch nemá nepravidelnost, výpadky v řešení úkolů, protože dítě je příliš zatíženo přípravou do školy, mimoškolními aktivitami, nebo v důsledku zaneprázdněnosti rodiče. V těchto případech by si měl rodič zvážit, zda se rozhodne pro zahájení programu, nebo se této činnosti vzdá. Je to pak neefektivně vynaložené úsilí pro všechny zúčastněné.

Přiznám se, že u mě nejdéle trvalo právě to zvykání si na pravidelnost - než jsem si dokázala uvědomit, že opravdu musím těch 20 minut denně najít, a to pokud možno vždycky ve stejnou dobu, měla jsem chuť se na celý program vykašlat. Paní doktorka Bělíková mi ovšem pomáhala docela hodně  -  a pokud se mám ohlédnout zpátky a zhodnotit výsledky, můžu říct, že syslíkovi zmíněný program pomohl - a to asi jako jediná terapie z mnoha vyzkoušených.

 

        

    
Reklama