Reklama

Dobré ráno redakce,
musím se přiznat, že se mi asi zbláznily hormony, v poslední době brečím opravdu při všem:o))
Pustím televizi a běží romantický film, ještě se ani neobjali a já už brečím štěstím nad jejich vztahem a láskou.
Běží film o zvířátkách, střih - něco nebezpečného, začínám brečet, že se mu chudáčkovi určitě něco stalo a nedej bože umře.
Příběhy o dětičkách - zase slzím.
 
Ale tím to nekončí - vidím kočárek s miminkem na fotce, televizi či v reálu, už se mi zase derou slzy do očí a vzpomínám, jaké to bylo před  rokem s naším miminem.
Pokud slyším o nemocech dětí, úrazech, opět nemám suché oko.
 
Pak si pustím rádio a slyším hudbu, která mě dostane - vzpomínky na rande, písničky, co zpívám prckovi nebo pouštím z přehrávače. Taky smutná, melancholická muzika...
 
A nejhorší je pro mě slyšet zvuk houkačky záchranky, to spolehlivě začnu brečet jako želva.
Tak si říkám, kdybych náhodou jednou třeba natáčela film, tak ani nepotřebuju nějaké povzbuzovače na slzy, stačí přivolat aro :))
 
No a pokud náhodou ten den nemám svoji tklivou náladu, tak jdu vařit oběd a při krájení cibule mi to jde docela samo, že by zase nějaká lítost nad touto zeleninou???
 
Hezký páteční den, i když u nás zatažený přeje zoulinka.
 
Jojojoj, milá zoulinko, koukám, že u tebe by bylo jednodušší napsat, u čeho nepláčeš, viď? Ale - víš - já ti opravdu rozumím. Když mám své dny, bulím jako želva taky skoro nad vším... Když ono je to prostě někdy fajn... co si budeme povídat. Já ti za tvé vydatné poplakávání posílám dáreček, jo? A nebuuul..... Fakt se rádo stalo :o))))
 
Krásný ubulený patek přeji všem