escort

Jednou jsem na severu Čech dost riskantně zpovídala jednu z mnoha slečen, které se někdy doslova vrhají pod kola jedoucích automobilů s úmyslem téměř vnutit posádce vlastní tělo.

Za toto zprostředkování pohledu až domů jsem dostala dokonce vynadáno, protože podle mínění mého přítele vůbec netuším, co dělám... vzpomínáte?

„Za den mám tak tři i čtyři týpky. Je to kolikrát na mašli, co si navymejšlí,“ říká Marie s tím, že peníze od „týpků“ odevzdává otci. Momentálně tu není a do večera ani nebude. Zatímco dívka čeká na dalšího zákazníka, kolem si hrají děti. „To je ségra, malá ségra a brácha, a támhlety jsou od sestřenice.“

Uvnitř domu je hodně místností, ale ani jedna není obyvatelná. Zajímalo by mě, kam si Maruška vodí ty „týpky“. „Cimra na kšefty je nahoře,“ vysvětluje slečna. Je to nejhezčí místnost v domě. Malá s velikou postelí, noční stolek a na něm navlhčené ubrousky, které se v normálních případech používají na dětské prdelky. Je tu i vymalováno a v oknech jsou oranžové záclonky.

Přehoz přes postel je bledě modrý, froté. „Vždycky večer sem dám jiný prostěradlo a vysypu koš s kondomy,“ směje se.

„Dělám to od patnácti.“ Že se to nesmí? Kdo z klientů by to řešil? 

Nechci dnes o tomhle příhraničním fenoménu psát, byť se od té doby nic nezměnilo.

Povím vám o jiném kalibru.


O Dagmar, která plynule hovoří čtyřmi jazyky a která se dokonce ještě učí pátý. Latinu. O dívce, která pracuje jako nejluxusnější společnice s výdělkem sta tisíc korun za týden!!!!

Byla na zaoceánské lodi, procestovala celý svět, a jestli prý něco nechce, tak „vysedávat v prosklené kanceláři výškové budovy a vařit kafe“.

Za rozhovorem jsem šla do jednoho z nejluxusnějších podniků v Praze. Žádné lucerny, žádné neony. Nebýt Dagmar, ani bych se tam nedostala.

U vchodu je mříž a chybí jakékoli označení. Působí dokonce nenápadně. Snad se nic nestane, když prozradím, že místo se nachází v jedné z uliček ústících na Staroměstské náměstí.

Povolání prostitutky je v zásadě stále totéž, ať stojí u domu či sedí v kožených křeslech. Jen ho možná lze někde dělat i tak trochu s grácií. Efekt morální je vždy stejný, pocitový se liší a ekonomický je nesrovnatelný.

Dagmar, jak vás mohu najít, kdybych byla třeba potenciální klient?
Prakticky nijak. Mé jméno není součástí žádné inzerce a také ani nepoužívám své jméno. Na případného klienta dostanu kontakt já a já se rozhodnu, jestli ho oslovím. Já sama jsem pak vlastně na doporučení. Ovšem v současnosti ani další klienty nepřibírám. Stačí mi ti, co mám.

Kolik jich je?
Pět.

A můžete jen okrajově o nich něco říci?
Jen velmi opatrně. Jedná se o velmi společensky dobře situované muže. Jeden je diplomatem. Jinak jde v zásadě ale o byznysmeny, kteří ani v jednom případě nejsou z tuzemska. Jsou to stálí klienti.

V jakých jazycích s nimi hovoříte?
V angličtině, španělštině, francouzštině, němčině a domluvím se docela dobře švédsky.

Proč ta latina?
Jednou, až mě moji pánové unaví, ráda bych se věnovala historii písemnictví a archeologii, kterou jsem studovala.

Jak to vlastně vypadá, když... jste v práci?
Já bych to, a já vím, že vám to bude znít divně, jako práci ani nenazvala. V mém případě jde vskutku o koníčka. Velmi výnosného, ale neobyčejně zajímavého.

Dělala jsem doprovod i jednomu šejkovi. Byl neuvěřitelně slušný, galantní, s velice vybraným smyslem pro humor. Je to vzdělaný člověk. Týden jsem se plavila ve společnosti jeho dvou manželek, které mě ohromily inteligencí a všeobecným přehledem. Byly nesmírně přátelské. Lze říci, že se z nás staly přítelkyně.

Ti další muži jsou na tom, co do chování, vystupování a přístupu identicky. I společenské postavení je obdobné .

Jak byste tedy charakterizovala to, co děláte?
Jsem společenský doprovod. Doplněk řekněme. Je to v těchto kruzích dokonce jakási móda. Fakt, že jsem k dispozici 24 hodin denně, a tedy i v noci, je spíše jakási perlička nebo bonus, ne hlavní důvod, proč tyhle pány doprovázím.
Dokážu komunikovat s obchodními partnery svých klientů, a dokonce i s jejich dětmi, případně manželkami.

Smím se zeptat na honorář? Alespoň přibližně…
Předně vám musím říci, že vize hodinové mzdy tady nepřichází v úvahu a není to tady vůbec takto nastaveno. Můj honorář je za můj čas a také výplň. Pohybuji se v rozmezí kolem několika tisíc korun či euro na den, plus případné kapesné a výlohy. Může to být i o několika tisících za jeden týden.

A nejkratší doba, kterou jste ochotná s klientem strávit?
To je o dohodě a je to velice individuální. Ještě jsem nebyla oslovena nebo nedoprovázela klienta  po dobu kratší než 72 hodin.

Jste vdaná?
Ne.

Máte přítele?
Ne.

Už se vám někdy stalo, že byste se třeba zamilovala do některého z vašich klientů?
Nestalo se mi to, ale s některými je velice příjemně a s některými třeba jen příjemně. Stalo se to obráceně, ale pán si celou situaci nechal snadno vysvětlit. Je tak jedním ze stálých klientů.

Závěrem, kde jste byla nejdál, na co nezapomenete?
Velice mě zaujaly Spojené arabské emiráty a také Portoriko. Moc se mi líbilo i v Brazílii.


Z logického důvodu jsem si slečnu Dagmar nemohla vyfotografovat.

Snad vám postačí, že je poměrně vysoká, i když to je z mého pohledu asi i kropicí konev. Má pod zadek dlouhé, vlnité kaštanové vlasy, modré oči, vskutku přepychovou postavu, velmi vkusně upravené nehty, nepřekypuje zlatem, i když náušnice bych řekla, že zdobí opravdový kámen. Podle mého jde o smaragd.

Dagmar je 33 let, ovšem vypadá jako panenka.

Já vím, řeknete – placený sex je prostě vždycky prostituce. Snad máte pravdu, jen...

I takováto činnost je, jak vidno, otázkou nejen peněz, ale také vkusu, čistoty, hrdosti, grácie... prostě úrovně na obou stranách. Necítila jsem pohoršení a vlastně má i dílem můj obdiv.

Reklama