Když se řekne chůva, snad nikoho z nás nenapadne, že bychom měli přemýšlet v jiném rodu než v ženském. My ale známe profesionální chůvu - MUŽE, pro kterého jsou děti a péče o ně základním smyslem jeho života…

ccc

Když jsem se dozvěděla, že v Česku existuje muž, který pracuje coby profesionální chůva, ihned jsem ho oslovila a dala si s ním osobní schůzku. Vlastně ani nevím, jak jsem si jej představovala, ale když se do kavárny dostavil mladý pětadvacetiletý muž s úsměvem od ucha k uchu, který mě svým optimismem a energií nabil do konce celého dne, začala jsem litovat, že už nejsem malým dítětem…

Mirku, už dva roky si přivyděláváš jako profesionální chůva, jak ses k tomu dostal?
Má kamarádka rozjela před dvěma lety školku a potřebovala pomoc. Oslovila mne a já neváhal a udělal si rekvalifikační kurz na chůvu, jelikož jsem byl do té doby jen vyučený číšník a na peďák jsem bez maturity nemohl.

Určitě jsi ale musel být k lásce dětem vedený už odmalička?
Vedený ani ne, spíš už jsem byl odmalička zvyklý hlídat malé sestřenice a bratrance, hrál jsem si s nimi, bral jsem to jako skvělou volnočasovou aktivitu a také jsem často jezdil na dětské tábory, kde jsem pak začal dělat praktikanta, takže děti mě vlastně provázejí celým mým životem.

Jak tě na kurzu pro chůvy vnímaly tvoje spolužačky?
Velmi kladně (smích), pokud vím, jsem vlastně jediný certifikovaný muž-chůva v Česku, takže logicky jediný z mužů, který kurz dodělal. Výuka byla hrozně fajn, rád na ty doby vzpomínám, spolužačky i vyučující si mě hýčkaly (smích).

ccc

Co na dětech nejvíce miluješ?
To se nedá říct. Všechny děti jsou sluníčka! Když k vám malý dvouletý pišišvor vztáhne ruce a chce pochovat, tak jdu vždy do kolen, tomu prostě nejde odolat!

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Momentálně třikrát v týdnu hlídám malého Tobiáše (9). Vodím ho na kroužky, hrajeme si spolu, děláme úkoly, blbneme... neberu to jako práci, ale je to pro mě koníček. Vždy mě dobije neskutečnou energií... zkrátka se s ním skvěle odreaguji. Mám ho moc rád, máme spolu přátelský vztah a vždy se na něj těším...

Máš své vlastní děti?
Zatím bohužel ne, ale s přítelkyní se už na ně moc těšíme! Nemůžu se dočkat, až budu na mateřské a budu pozorovat, jak se malá zakuklená larva postupně mění v človíčka, který mi jednou řekne „táto“.

A co plíny, přebaluješ?
Jistě, mám v tom praxi a bude to pro mě hračka, je to něco, na co si člověk prostě a jednoduše zvykne. Nepřijde mi fér, že muži nechávají tyto úkony jen na ženách, měli by se taky zapojit!

Mirku, už ses někdy setkal s tím, že by se ti například tvoji kamarádi z řad mužů posmívali?
Zpočátku ano, ale jen do doby, než jsem jim vysvětlil, že povolání chůváka není práce, ale zábava – když je zabavíte a hrajete si s nimi, pak se uhlídají samy. Dnes mi kluci mnohokrát závidí, jelikož člověk je díky dětem šťastný!

ccc

A co ženy, jak na tebe reagují?
Většinou velmi kladně, jsou rády, že jim takto pomohu doplnit mužský element, který jim v rodině (pokud jsou rozvedené) chybí. Ve školce, kde jsem pracoval s kamarádkou Luckou, jsme také byli velmi oblíbení, jelikož jsme byli pro děti vzorem rodiny a maminky si to velmi pochvalovaly. Pravda ale je, že párkrát jsem se setkal s tím, že některé matky nechtěly, abych jejich děti hlídal.

Proč?
Protože se o své děti přespříliš bály – myslely si, že jako muž nejsem schopný je uhlídat tak, jak by to dokázala žena. Myslely si, že bych s jejich dítětem jen blbnul a příliš riskoval.

Mrzelo tě to?
Zpočátku ano, ale pak jsem pochopil, že tyto ženy byly velmi přecitlivělé a s péčí o své děti to přeháněly – jedna z nich nechtěla svou malou holčičku ani pustit na houpačku či do lesa, aby se jí něco nestalo. Proti tomu se bojuje velmi těžko.

Co bys vzkázal jakožto mužská chůva všem zástupcům tvého pohlaví?
Že být mužskou chůvou rozhodně není degradující, ba naopak. Vždyť každý chlap je vlastně velké dítě, a to je přece ideální kombinace! Nechápu, proč by se měli muži hlídání dětí bránit.

Mirku, děkujeme ti za rozhovor!

Čtěte také:

Reklama