Když jsem začínala v roce 1992 s podnikáním, kamarádka pracovala v jedné firmě, která vozila z Německa obnošené šatstvo. Celá jejich rodina chodila stále v novém a vypadali jako ze škatulky, tak jsme se jednou ještě s EX jeli podívat na to jejich zboží a rozhodli se, že to zkusíme vzít do našeho rozjíždějícího se krámku.
Ten byl na vesnici, tudíž lidé byli rádi za každý sortiment, pro který by nemuseli jezdit do velkého města. Firma to obnošené šatstvo prodávala na kila, dávalo se do velkých pytlů, pak na váhu, k nám do auta a hurá do...
Neprala jsem to na celý program, ale jen na ten nejkratší, abychom zbavili šaty prachu a trochu je oživili. Přidávala jsem i aviváž. Potom jsem žehlila po nocích, a pak to teprve přišlo na krám.
Prodávali jsme to rychlostí blesku a nestíhali jezdit pro další, prát a žehlit. Lidí jsem měla pořád plno a nejhezčí na tom bylo to, že si to zákazníci koupili a třeba už za hodinku v tom jeli do města. Proč ne, když to bylo vyprané a voňavé? Jezdili k nám dokonce lidé i z města...jen kvůli našemu second zboží.
V našem docela velkém městě jich máme hodně, ale chodíme jen do některých. Mám ráda takové, kde mají oblečení hezky srovnané, pověšené na ramínkách, případně vyprané a vyžehlené. Z takových krámků vychází zajímavá vůně toho obnošeného, leč vypraného prádla. Jako to bývalo u nás.
Občas seženeme i značkové kousky, např. Fischbone (mikina pro muže za 100,-Kč, ale úplně nová-nenošená), Adidas (sportovní souprava za 150,-Kč), Nike (trika od 40,- Kč) a další. Naposledy jsme prošli asi tři krámky včera a donesli si každý jedny tepláky (za 50,- a 60,- Kč) a muž triko (26,-Kč). No NEKUPTO!
Lenka
díky za příspěvek i za prozrazení, jaká je cesta obnošeného zboží, než se dostane k zákazníkovi.
Abych se přiznala, nejvíc mě odpuzují sekáče, ve kterých se skoro nedá dýchat. I proto mě velmi mile překvapil Váš přístup k podnikání.
I když představa, že bych musela žehlit další prádlo navíc, je pro mě osobně trochu děsivá :-)!
Nový komentář