Krásný a slunný den všem přeji.

Moje vysněné povolání - prodavačka. Již od útlého dětství jsem obdivovala prodavačky potravin. Ráda jsem chodila nakupovat, postávat a nasávat všechny možné vůně v malém obchodě u babičky na vesnici. Smíšené zboží, kde se prodávalo všechno od prášků na praní až po máslo, chleba a pečivo. Dodnes dnes cítím tu spletitost vůní.

Ve škole jsem se učila dobře, ne že bych byla premiantka, ale učení mi šlo samo do hlavy. Díky tomu si rodiče představovali, jak jejich jediná dcera půjde na nějakou školu, přímo jazykovou. Ovšem jaké bylo jejich zklamání, že dcera chce být prodavačkou. Byl to boj, který jsem vyhrála, a táta mi přihlášku podepsal. Máma se s tím ale nesmířila, jak jsem později zjistila, nikdy.

Vyučila jsem se, po nějakém čase jsem si zvýšila vzdělání a pracovala jsem jako vedoucí prodejny, což mě již tolik nebavilo, ztratila jsem kontakt se zákazníky, a tak jsem raději přešla na řadovou prodavačku. Chybělo mi přesně to, jak to zpíval v písničce Michal Tučný: 10dkg - 20dkg...  dobrý den, nashledanou, přijďte zas.

Později jsem změnila povolání, pracovala jsem i v restauraci a ve vinárně, ale pořád jsem byla ráda v přímém styku s lidmi.

Zdraví

Věrulinka


Milá Verulinko, hned jak jste začala o tom Smíšeném zboží, ta písnička od Michala Tučného mi v hlavě naskočila sama. „Prosím pěkně mohu nechat o jedenáct deka víc..." :-)

To je tak hezké, když má někdo takhle rád svoji práci! Jen kdyby byly všechny prodavačky takové. Některá se tváří, jako kdyby ji na to místo za pultem poslali za trest.

Reklama