Dobré ráno,

téměř by se dalo říci, že jste mi dnešním tématem padli do noty. Nejsem prodavačka, ale velice ráda jsem tuhle práci dělala během letních prázdnin.

Sháněla jsem si brigádu jako prodavačka na celé dva měsíce a nikdy jsem nelitovala. Je to nejspíš divné, ale já byla v obchodě šťastná. Někdo řekne, že během dvou měsíců se mi ta práce nemohla zošklivit, ale na tohle opravdu odpověď neznám, protože déle jsem tam nikdy nebyla.

Tím více jsem vždy v šoku, když narazím na prodavačku, která bere svou profesi jako nucené práce. Z poslední doby mám dvě takováto setkání.

Jednou jsem si dovolila "obtěžovat" obsluhu v galanterii už jen tím, že jsem vešla. Mladá paní tam zrovna měla návštěvu a vychutnávala si kafíčko. Bylo pro ni doslova utrpení mne obsloužit a nebýt toho, že jsem určité zboží potřebovala, tak bych se otočila na podpatku a odešla. Ke všemu ani nevěděla, co pořádně prodává, a byla to tzv. "podavačka". Buď ukážete, co chcete, anebo máte smůlu :)

Druhou sprchu jsem dostala v potravinách, kde jsem objevila prošlé zboží.

Chtěla jsem dceři koupit makové buchty. Měli poslední a já byla ráda, že nemusím jinam. Při pohledu na datum spotřeby jsem chvíli přemýšlela, jaký je vlastně měsíc, jestli jsem se nespletla. Buchty byly 4 dny prošlé. Chvíli jsem čekala, jestli neprojde nějaká prodavačka, které úsek patří. Znáte to: "Jé, to já nevím, já patřím k uzeninám." :D

Bohužel nikdo nešel, tak jsem šla zpět k jogurtům, kde byly prodavačky rovnou dvě a rovnaly zboží. Přistoupila jsem a zeptala se, jestli můžu rušit. Paní se ani neotočila a mezi zuby procedila: "nemůžete". Byla jsem v šoku a jen jsem jí ty buchty podala, že jsou prošlé.

Vzala je a odešla. Čekala jsem alespoň děkuju, ale to bych chtěla moc. Místo makových buchet jsem koupila tvarohové a šla domů. Škoda, že nejsem dost asertivní nebo jak se tomu říká. Kdyby se něco podobného stalo mé mámě, tak by měla zmiňovaná zkažený ne jeden den a všichni v obchodě by si měli o čem vyprávět.

Celou cestu domů jsem nad chováním prodavačky přemýšlela. V duchu jsem si přehrávala, co jsem jí měla říct nebo co jsem měla udělat, ale po bitvě je každý generál.

Příště půjdu rovnou za vedoucí, abych zase nějakou prodavačku nevyrušila. Jen mě mrzí, že díky stravenkám, které manžel dostává v práci a které jako jediný obchod v okolí přijímají, budu muset do tohoto obchodu občas zajít.

S pozdravem a přáním příjemného nakupování se loučí zuzinka

Milá zuzinko,

nejhorší asi je, když se prodavačka chová arogantně.

Ona samozřejme ví, že ve chvíli, kdy si potřebujete něco koupit, má zákazníka tzv. v hrsti. Ale zneužívat toho :-/?!

Vám přeji hodně odvahy do případného dalšího boje a sobě taky, protože občas se v obchodě také jen divím a pění ve mně vztek, ale mlčím.
Reklama