„Až budu velká, stanu se prostitutkou.“ Tak to asi řekne málokterá holčička. Přesto stále vyrůstají další generace dívek, které prodají své tělo na hodinu téměř komukoli. Proč to dělají?

Maruška je devatenáctiletá Romka, vcelku milá holka, nejeví žádné známky nepřátelství nebo nedůvěry. U silnice v severočeském Varnsdorfu stojí každý den. Své místo u starého zdevastovaného domu, jehož okolí jeví standardní známky chápání kultury prostředí tohoto etnika, nezměnila už několik let. Prý tu zákazníci nejvíc berou", přestože by člověk řekl, že tu musí vystát důlek, a pak jde domů bez výdělku. Jenomže někteří zákazníci, hlavně němečtí, velké nároky evidentně nemají.

„Za den mám tak tři i čtyři týpky. Je to kolikrát na mašli, co si navymejšlí,“ říká Marie s tím, že peníze od týpků" odevzdává otci. Momentálně tu není, a do večera ani nebude. Zatímco dívka čeká na dalšího zákazníka, kolem si hrají děti. To je ségra, malá ségra a brácha, a támhle ty jsou od sestřenice.“

Uvnitř domu je hodně místností, ale ani jedna není obyvatelná. Zajímalo by mě, kam si Maruška vodí ty týpky". Cimra na kšefty je nahoře,“ vysvětluje slečna. Je to nejhezčí místnost v domě. Malá s velikou postelí, noční stolek a na něm navlhčené ubrousky, které se v normálních případech používají na dětské prdelky. Je tu i vymalováno a v oknech jsou oranžové záclonky.

Přehoz přes postel je bledě modrý, froté Vždycky večer sem dám jiný prostěradlo a vysypu koš s kondomy,“ směje se. Bez ochrany bych nešla. Ale hodně to chtěj. Divím se jim, kdybych byla nakažená...“ vypráví Maruška.
Dělám to od patnácti, ale to se asi ani nesmí.“ Kdo z klientů by to ale řešil? Ani policie neměla v té době možnost zasáhnout, stát před domem přece může každý.

To Helena je jiný formát - pracuje totiž přímo v night clubu, také tady na hranicích. Právě venku kouří. Jakmile jsem vystoupila z auta a šla k ní, okamžitě vyběhl z budovy ramenatý pořízek. Co je? Žádné fotky, žádná jména a já u toho budu stát. Dovnitř jedině bez tašky. Takže nevím, na co tam polezete.“ Taky nevím, ale hlídá dobře...

Helena začínala taky u baráku. O vesnici dál. Je to Češka světlé pleti. „Máma je v Liberci a dělá prodavačku v elektru a táta maká v Jiříkově,“ vypráví Helena. „Dělám tady, protože se mi to líbí a vydělám si dvakrát víc než matka. Není na tom nic špatnýho.“ Chtěla by se vdát a mít děti? Otázka ji pobavila, ale pak se zamyslí. Jo, jasně, to bych chtěla. Mám dost času ve třiceti. Je mi dvaadvacet, ještě si něco užiju a našetřim, a pak bude ze mě spořádaná mamina.“

Zařízení night clubu ani vzdáleně nepřipomíná zařízení domu u Marušky. Nic, co by člověk nenašel v běžném baru nebo noční vinárně. Jen červené barvy je trochu víc než jinde. Na stěnách visí motivační obrázky", třeba zarámované kalendáře Playboye. Za barem stojí slečna v černé vestičce, pod kterou má jenom podprsenku. „Tady se prostě posadí, pak si vyberou, pak jdou na pokoj a platí se od hodiny. Zvláštnosti jsou za příplatek a bez ochrany to neexistuje. Spokojená?“ 

Naše další cesta vede do známého night clubu v Praze. Tady jsem díky kamarádovi, který vozí zdejší slečny i klienty. Ve velice luxusním prostředí mě zaujal především jakýsi jídelní lístek" nebo menu". Je v něm nabídka dívek. U každé je její fotografie, národnost, zájmy, oblíbené pití i výčet služeb, které nabízí. Nakonec pochopitelně také cena za hodinu pozornosti, která není u každé stejná.

Jsem tady už pět let,“ vypráví Nina. Přišla z Ukrajiny, kde má maminku a tříletou dcerku. Každý měsíc posílá peníze domů. Částka, kterou podporuje na Ukrajině matku s dcerkou, je osmdesát procent toho, co tu vydělá - tedy několik desítek tisíc. Nina je inteligentní, milá a má kultivovaný projev. Na Ukrajině jsem neměla nic. Jen děcko. Musela jsem něco jít dělat. Chtěla jsem tady u vás začít pracovat, ale nebylo to tak snadné, jak jsem myslela,“ vypráví Nina. Tady je dobrá klientela a všechno je tu tak na úrovni. Dálkově studuji pedagogickou školu. Já vím,“ usmívá se, je to trochu paradox.“

Nikdo tu holky do ničeho nenutí, jsme solidní podnik a jen tak někdo tady na to nemá. Holky si vydělají dost peněz. Každý večer je tu program. Děvčata mají i procenta z pití, které jim klienti koupí. Pravidelné lékařské prohlídky jsou samozřejmostí. Dívky umí dva i tři světové jazyky a nestyděla bych se vzít každou z nich do jakkoli „lepší společnosti“. Ninu mám ráda, je to jedna z nejobětavějších holek. Ukrajinky jsou vůbec pro tenhle druh byznysu dobré. Mají v sobě zvláštní pokoru,“ říká k tomu majitelka klubu, šestačtyřicetiletá Lucie.

Povolání prostitutky je v zásadě stále totéž, ať stojí u domu, či sedí v kožených křeslech. Jen ho možná lze někde dělat i tak trochu s grácií. Efekt morální je vždy stejný, pocitový se liší a ekonomický je nesrovnatelný.

Reklama