Milé žínky, nevím, co to je otec u porodu, ale přestože v době kdy jsem povíjela svá robátka to byla výjimka, mohla jsem si to dovolit. Teda já jsem mohla, ale on nechtěl. Prostě prohlásil, že u toho nechce být. Můj švagr je gynekolog-porodník, byl u porodu mé první dcery a přímo tu protekci nabízel, ale manžel mi do dnešního dne nevysvětlil, proč tam se mnou nechtěl být. Vzhledem k tomu, že studoval veterinu by mu přímá akce neměla vadit, ale asi pro to vysvětlení žádné není.

Nejdříve jsem chtěla samozřejmě zvolit jiného lékaře, než je vlastní švagr už kvůli mé stydlivosti, ale můj švagr – liška podšitá, se mi hluboce zadíval do očí, položil mi ruku chlácholivě na rameno a pravil vážným hlasem: „Neboj, já se nebudu dívat!“ No odolaly by jste?

Protože nejsem normální, v životě mi nebylo tak dobře, jako když jsem byla těhotná. Žádné ranní nevolnosti, nechuť k jídlu a neohrabanost, natož rizikové těhotenství. Všechny tři děti byly poctivě přenošené a vyhnané provokačkou. Můj drahý pravil, že kdyby mi lékařská věda nepomohla, budu těhotná jako slonice – 21 měsíců. Ani devátý měsíc mi nezabránil tomu, abych jela na sraz od střední školy 100 km, nebo týden před porodem lézt přes plot. Můj nástup do porodnice byl vždycky jako na zakázku – bez porodních bolestí, se vzorně připravenou taškou a v klidu. U druhé dcery dokonce po dohrané partii žolíků s komentářem, že si teď odskočím do porodnice a za týden zase nashle. Přátelé, u kterých jsme tehdy hráli, málem upadli do bezvědomí, když jim manžel za tři hodiny po našem odchodu přišel oznámit, že máme dceru.

Švagr byl , než emigroval, zástupce primáře a tak před každým porodem můj manžel vedl takové „inteligentní řeči“ jako: „Každý tam zná naše jméno, tak buď hodná……“ Sakra, já jsem byla tak hodná, že to, že rodím, jsem oznámila porodníkovi, když už byla vidět hlavička!!!!  Já byla hodná i když porodník č. 3 a švagrův kamarád, po mém porodu syna prohlásil, že to je jediný chlap našeho jména bez vousů, co zná! Byla jsem tak hodná, že po posledním porodu jsem si sama došla ze sálu na pokoj, protože mě z porodního stolu bolela záda víc než porodní bolesti.  

Můj drahý si zatím mé porody užíval tak, že když si pro nás přijel poprvé, nemohl si dceru pořádně prohlédnout, protože si při bujaré oslavě rozbil brýle. Při mém druhém porodu byl na zabijačce a o dceři se dozvěděl až druhý den. Jen můj třetí porod prožíval trochu jinak, neboť měl na starosti naše dvě ratolístky a ty ho nutily volat do porodnice v pravidelných intervalech. Starší dcera, tehdy osmiletá, to komentovala později slovy: „A když tatínkovi řekli, že to je kluk, tak si u telefonu kleknul!“

Sestřička na sále, která s ním mluvila, mi to oznámila větou: „Volal váš manžel a když jsem mu řekla, že je to kluk, řekl, že mě miluje!“ Nevěřící Tomáš nechal obratem zavolat ještě mého brášku „jakože odjinud“ a potvrdit pohlaví dítěte. Budiž mu přičteno k dobru, že když jsem se vrátila, čekal mě vymalovaný a uklizený byt. Mou přítomnost suplovala moje kamarádka, která dcerky proháněla při úklidu jako dráb a naše Janinka se na ni zadívala a řekla: „Teto, ty jsi teď něco jako naše maminka, viď?“ Dojatá kamarádka přikývla a naše zlato pokračovalo: „……ale mnohem horší!!!!!!“

S vidinou rodiny a odpočinku na své vlastní posteli jsem dorazila domů a těšila se na klid a pohodu. S úderem osmé do našeho bytu dorazila horda slavičů, chtivých pití, neboť jsme byli zdaleka jediní z okruhu našich kamarádů, kterým se na potřetí povedlo mít dítě jiného pohlaví. Bujaré veselí trvalo do pěti do rána a já jsem ulehla se skřípěním zubů až v hodině duchů. Když jsem je byla ve dvě ráno napomenout ohledně hluku, bylo mi jedním opilcem řečeno, že jsem poněkud nervní a druhý tam s řevem pobíhal s vodní želvou zakousnutou v horním rtu, neboť ji vyndal akvária a dával „pušinku“. Dále v temném zákoutí našeho bytu bylo počato jedno nemanželské dítě a obývací pokoj se podobal  dobře prosperující restauraci IV. cenové skupiny.

O této oslavě se povídaly historky ještě několik let a já jsem přestala rodit. 

Vikina007

Milá Vikino..noo, jak jinak. Moooc, pěkné, díky, zvedla jsi mi náladu hned takhle po ránu. :o)))  Úžasné historky. :o)))

Reklama