Určitě jmelí zdobí i váš příbytek. Říká se, že jmelí zavěšené na lustru ochrání dům před vyhořením. Víte ale, odkud se vzala tato tradice? Její kořeny sahají až k dobám starých Keltů.


Jmelí je parazitická rostlina, která roste na stromech s měkkým dřevem, nejčastěji na borovicích a jedlích. Nalézt ho můžete i na mnoha listnatých s výjimkou dubu. Měřením bylo zjištěno, že se vyskytuje hlavně v oblastech se zvýšenou zemskou radiací. Jmelí, které svému hostiteli odjímá vodu a v ní obsaženou sůl a minerály, se mu odměňuje tím, že ho ochraňuje před účinky radiace.

 

Keltové věřili, že 12 nocí následujících po zimním slunovratu (21. prosince) ze země vylézají démoni, které dnes interpretujeme jako zemské záření. A vzduchem zase létaly čarodějnice – záření kosmické. Proti tomuto nebezpečnému dění bylo třeba se bránit a Keltové k tomu používali právě jmelí, které rozvěšovali ve svých obydlích.

Kromě toho také věřili, že přináší do domu štěstí, odvahu, lásku a plodnost. Z toho se vyvinula tradice polibku dvou osob pod jmelím stojících. Keltský muž směl políbit každou ženu, kterou uviděl procházet pod zavěšeným jmelím. Po polibku z něj utrhli společně jednu bobulku. Jen ta poslední musela zůstat.  

 

Druidi pak na Nový rok zlatým srpem odsekávali ze stromů jmelí nové. Jmelí zavěšené na krku mělo svého nositele ochránit před zlými silami. Odvar z něj se pil na ochranu proti uřknutí a jedům.

 
Máte také jmelí? Preferujete přírodní, pozlacené nebo stříbrné?

Reklama