Reklama

Knih na téma „jak si udělat pořádek“ se poslední dobou urodilo více než dost. Když se rozhlédneme po regálech knihkupectví, dalo by se říct, že vytvářejí těžkou konkurenci titulům o vztazích, osobním růstu a nalézáním štěstí. Nebo že by to spolu – jako vše – souviselo?

věci Odborníci na úklid, jak můžeme autorům podobných knížek říkat, se shodují na tom, že nahromaděné věci, zvlášť když nejsou srovnané, nám mohou velmi znepříjemňovat život. Kvůli nim jsme prý více unavení, otupělí, chybí nám energie do skutečného života. Jsou přesvědčeni, že tento nepořádek může dokonce představovat z dlouhodobého hlediska zdravotní problémy. A někteří dokonce tvrdí, že příliš mnoho věcí kolem nás je příčinou nadváhy a nekontrolovatelného tloustnutí.

  • Čím je člověk starší, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že ho bude obklopovat stále větší množství věcí. Nemluvíme teď o autech a plazmových televizích (smích), ale drobnosti, které do jisté míry mapují naše předešlé roky života.

Někdo schovává skutečně každičkou věc, která mu připomíná události v jeho životě: vstupenky do kina, divadelní programy, pohlednice od přátel, staré časopisy, rozličné dárky od rodiny či známých, věci po dětech… Proč?

Alena (26 let)

Musím říct, že s pořádkem (resp. nepořádkem) tohoto druhu bojuji stále. Bydlíme v malém bytě a množství úložných prostorů je velmi omezené. Spousta věcí nemá své místo, což je chyba. Navíc pro některé nemám ani motivaci jej nějak násilně vytvářet – jedná se hlavně o časopisy, u kterých se předpokládá, že až je přečteme, tak je vyhodíme.

  • Jenže vždy mám pocit, že ještě nějaký článek jsem nepřečetla a že je škoda plátek už vyhodit.

Manžel je podobně postižený. Nejen že je vášnivým sběratelem různých drobností jako známky apod., ale ještě má objednané tematické katalogy a ročenky a já nevím, co ještě. A samozřejmě je není kam dávat, tak se povalují všude, často i na podlaze. Strašně mi to vadí a cítím, jak mi neustálé přendávání hromad ubírá energii. A to nejen při úklidu, když je třeba vyluxovat.

Zhruba jednou za rok bouchnou saze a přijde na mě obrovská potřeba vyhodit všechno tohle haraburdí. Většinou je to spojeno s hádkou a mou následnou frustrací nad tím, jak špatně vedu domácnost.

Bohumila (35 let)

Mou slabinou je schovávání věcí, které by se ještě někdy mohly hodit. Jde převážně o oblečení po našich dětech a také některé moje kousky, ze kterých jsem za ty roky vyrostla, jestli mi rozumíte (úsměv). I když asi správně tuším, že už nikdy nebudu mít velikost 36 jako za svobodna, když mi po dětech dlouhodobě zůstalo nějakých deset kilo, mám schované všechny vypasované kalhoty a kostýmky, které jsem nosila do práce.

  • Někde jsem četla, že když to nic nežere, tak proč to vyhazovat. To tvrzení jsem si vzala k srdci. Asi až moc…

Také to dětské oblečení se hromadí, ale pořád si říkám, že kdyby se nám narodilo ještě další dítě, tak se věci budou při dnešních cenách hodit. A když ne nám, tak třeba dětem našich dětí. Vím, že to zní divně, ale prostě tak uvažuji.

Možná je to tím, že mamka žila v době, kdy jsem byla malá, sama a pamatuji si, jak jsem sama jako dítě chodívala v oblečení, které už mělo něco za sebou, a jak maminka vždy zdůrazňovala, že je velké štěstí, že to či ono po starších sourozencích nevyhodila.  

Eliška (29 let)

Načetla jsem o tom spoustu knih, a tak mohu zodpovědně říct, že vím, že mě moje nahromaděné věci drží v minulosti, ale já jsem snad asi i ráda.

  • Odstěhovala jsem se celkem brzy z domova, a abych se necítila tak sama, postupně jsem si od rodičů navozila celé „muzeum“ věcí,  které mi připomínaly dětství.

Mám schované snad všechny svoje plyšáky, panenky, knížky. Prostoru je dost, takže místo mi tyhle věci nezabírají, ale stejně někdy cítím zvláštní nervozitu. Nedokážu je však vyhodit. Každá z nich mi připomíná nějaký okamžik v mém životě. Někdy si je prohlížím a úplně cítím, jak jsem v té době byla šťastná…

Tolik tři příběhy, které zhruba nastiňují, jak to někdy máme. Winston Churchill říkal, že si utváříme svůj prostor k obrazu svému a ten pak zpětně utváří nás. Myslím, že měl jako vždy pravdu. Takže na to při příštím úklidu mysleme...

Pár knížek na téma pořádku jsem již také prolistovala. Asi nejvíce mě oslovil titul Zjednodušte si život (Werner Tiki Küstenmacher, Lothar J. Seifert), kde je sympaticky strukturovaný text (žádné dlouhé romány) a své kouzlo má podle mě také Zbavte se nepořádku s feng-šuej (Karen Kingstonová).    

Nicméně s pořádkem je to asi jako s vařením. Člověk může mít stovky kuchařek, ale dál „točí ve svém repertoáru“ pět osvědčených jídel, nebo si vystačí s jednou, kterou skutečně využívá a je to vidět. Žádná kniha za vás neudělá to rozhodnutí a následnou práci. Ano, může inspirovat, nakopnout… ale budete to zase jen vy, kdo se musí rozhodnout, zda si tu či ono konkrétní věc ponechá. 

Přečtěte si také: