Rodina

Proč tady stojíme tak dlouho?

Uplynulý víkend patřil hřbitovům. Byly plné návštěvníků, ať už jednotlivců, nebo rodin s dětmi. Někteří přišli z povinnosti, jiní chodí pravidelně. Jako rodina s dětmi, která stála kousek ode mě.

gravePrávě jsem zapalovala svíčku, když se kousek ode mě ozvalo dětským hláskem: „Mami, proč tady stojíme tak dlouho?“ Zhruba šestiletý chlapec tahal za rukáv svoji maminku a chtěl už jít domů. Možná mu byla zima, ale spíš ho to na hřbitově nebavilo. Spolu s nimi stál u hrobu tatínek a na rukou držel asi dvouletou holčičku. Té zářily očička z všudypřítomných zapálených svíček a návštěva hřbitova, v teplé náruči tatínka, jí očividně nevadila.

Bratr však už začínal být nerudný a svůj dotaz opakoval čím dál častěji. Čekala jsem, že rodiče rychle odbudou položení věnců, zapálí svíčky a pomažou s dětmi domů. To jsem se ale spletla, podotýkám, mile spletla.

Maminka vzala svého syna za ruku, tatínek postavil holčičku na zem, a byť z toho ještě neměla rozum, začali oběma svým dětem ukazovat fotografie na náhrobcích, že tam spinká dědeček a babička jejich maminky, a že tak jako oni mají dědečka a babičku, tak je měla i jejich maminka. Na náhrobku bylo více fotografií a synek se najednou začal zajímat, kdo jsou ti ostatní lidé, co tam spinkají, a proč tam vlastně spinkají, a jestli jim není zima. Prostě takové ty nevinné dětské otázky.

Oba rodiče byli nesmírně trpěliví a vše se jim snažili v rámci možností vysvětlit. Poté společně zapálili ještě další svíčky a chvilku postáli. Při odchodu se ten malý chlapec najednou zeptal: „A kdy sem zase půjdeme? Už zítra? Aby tu nebylo babičce smutno.“

Myslím, že tato krásná mladá rodina nevzpomíná na své zesnulé jen o Dušičkách. Věřím, že se tu s nimi setkám i kdykoliv jindy. Ráda bych.

Čtěte také:

 

   
31.10.2011 - Rodina - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [6] átéčko [*]

    femme — #5 známSml22Sml67

    superkarma: 0 31.10.2011, 21:30:28
  2. avatar
    [5] femme [*]

    mám tři děti a všechny jako malé vyžadovaly při cestě z MŠ návštěvu hřbitova, za každého počasí jsme couraly uličkami a já jim musela číst jména mrtvých a počítat, kolik jim bylo let, když umřeli Sml80 nabízela jsem jim výměnou nějakou mňamku v cukrárně, ale v drtivé většině vyhrál hřbitov Sml22  

    1. na komentář reaguje átéčko — #6
    superkarma: 0 31.10.2011, 19:34:30
  3. avatar
    [4] átéčko [*]

    Já zapaluji svíčky doma. Nemám ráda jednodenní truchlení nad hroby. 

    Daleko více mě dojímá křížek u silnice, kde denně hoří svíčka.

    V hrobech jsou jen těla. Nad ně chodím průběžně zavzpomínat, nerušena davy.

    superkarma: 0 31.10.2011, 11:21:25
  4. [3] JustitiaJ [*]

    Na hřbitov chodím moc ráda, hrozně si tam odpočinu. Takovýchto rodin se ale už moc nevidí... Což ale nemusí znamenat, že na své zesnulé nemyslíSml16

    superkarma: 0 31.10.2011, 10:16:34
  5. avatar
    [2] ToraToraTora [*]

    Za chvíli vyrážíme též postát, věnce položit a svíčky zapálit.

    superkarma: 0 31.10.2011, 09:38:47
  6. avatar
    [1] átéčko [*]

    Moc hezké!Sml22

    superkarma: 0 31.10.2011, 07:45:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme