Říká se, že kdo to nezažil, ten nepochopí. A skutečně – občas nad tím zůstává rozum stát – proč si hezká, chytrá holka vezme mizeru? A proč od něj neodejde, jakmile zjistí, jaký je?

Jisté procento mužů jsou mizerové
Jedna z feministických teorií to klade za vinu statistice. Jisté procento mužů (lišící se podle zapšklosti dotyčné feministky) jsou zkrátka mizerové. Jenže se to nepozná předem. A tak je vztah s mužem vlastně loterií – máte procentuálně vyčíslenou šanci, že si vezmete mizeru. Sečteno a podrženo, ženy si berou mizery prostě proto, že si berou muže.

Psycholožka Alena Jeníková ovšem tvrdí, že existují určité „varovné signály“, které nás mohou upozornit, že ten či onen muž zkrátka nebude tím pravým.

Takže, paní magistro, proč si ženy berou mizery?
Ono hodně záleží na tom, jak definujete „mizeru“. Jestli jako muže, který neporozumí všem vašim náznakům, budou se mu líbit i jiné ženy a tu a tam dá před vámi přednost svým kamarádům, tak je to skutečně tím, že si ženy muže vůbec berou. Muži jsou totiž především v důsledku výchovy, ale také jistých biologických aspektů, jiní než ženy. S tím zkrátka musíme počítat. Pokud ovšem za mizeru považujete muže, který svou ženu bije, peníze propije nebo prohraje, a ani k dětem se nechová nejlépe, pak skutečně existují určité varovné signály.

Dobrá, jak tedy máme poznat, že je náš vyvolený mizera?
Když upustíme od stále ještě rozšířeného omylu, že se dospělý muž dá převychovat, a rovnou vyloučíme ty, kteří už se jako násilníci, alkoholici, gambleři, záletníci a podobně chovají, jsou varovným signálem například extrémně tradiční názory na roli muže a ženy.

Na začátku je neodhalíte
Chybou je ovšem předpokládat, že se mizera musí projevit od počátku. Většina takových mužů naopak působí přitažlivě – jsou autoritativní, často šarmantní, sebevědomí – nejsou to na první pohled žádní slaboši nebo surovci. Všechny tyto vlastnosti však mají svou stinnou stránku. Spouštěčem může být stres v práci nebo obtížná bytová situace, neúspěch nebo frustrace. K propuknutí defektního chování přitom může dojít i po několika letech soužití.

Násilí je také závislost
Rizikoví jsou muži, kteří mají tendenci řešit problematické situace únikovými strategiemi, jako je pití alkoholu, nebo násilím. Násilí má přitom podobné projevy jako závislost – agrese způsobuje prudké emocionální uvolnění, příjemný pocit v důsledku chemických procesů v mozku, chování se fixuje a stejně jako u jiných závislostí se stupňuje jeho potřeba – to, co začalo fackou, může skončit neuvěřitelnou brutalitou.

Proč ale ženy takového muže neopustí?
Svůj nemalý podíl mají vnější okolnosti – obtížnost najít bydlení, děti, strach z výhrůžek... Hlavním problémem je ovšem naučená bezmocnost. Pěkně to ukázal jeden ze starších experimentů, kdy byla potkanům do podlážky klece pouštěna elektřina. Zvířatům přitom bylo znemožněno utéct. Když jim posléze byla dvířka od klece otevřena, neutekli, ani když se elektrošoky stupňovaly. Naučili se, že se svou situací nemůžou nic udělat, a už se o to ani nepokoušeli. Prolomit tento postoj, často spojený s výčitkami, pocity méněcennosti a s pocitem, že si žena takové chování „zasloužila“, je tím nejobtížnějším, a často to ženy nedokážou bez pomoci zvenčí (více o násilí a o pomoci ZDE).

Mizerové často slibují, že se polepší. Je to možné?
Vlastně ano, ale až na výjimky to nezvládnou bez odborného vedení. Ať už se jedná o alkohol, gambling či třeba milenky... Snaha se polepšit je samozřejmě důležitá, ale bez profesionální pomoci psychologa to muž obvykle nedokáže. Naopak selhává, je frustrován tím, že se mu nedaří, a znovu se uchyluje k chybnému chování.

Důležité je také uvědomit si, že chování „mizerů“ konflikty neřeší – může krátkodobě uvolnit napětí, a tak je obvykle následováno obdobím relativního klidu nebo dokonce vzorného chování, ale ve skutečnosti se problémy kumulují a defektní chování se bude stupňovat.

Co tedy můžeme udělat, abychom si nevzaly mizeru?
Měly bychom si všímat varovných příznaků a v případě jejich objevení se je nebagatelizovat, ale okamžitě řešit. Pak existuje i šance, že vztah zachráníme. Problém ovšem je, že muži v této fázi své potíže nevnímají a odmítají je řešit. Například v případě milenek tvrdí, že šlo o náhodný „úlet“. Pak je na místě vztah ukončit.

Chodila jste někdy s mizerou? Nebo jste si nějakého dokonce vzala? Co prováděl? Měl milenky? Pil? Nebo se choval násilně? Jak Váš vztah dopadl? Přitahují Vás mizerové? Proč ano nebo proč ne? Co všechno byste muži odpustila? Milenku? Facku? Že občas propije výplatu?

Reklama