Faktem, že šperk je ozdobou ženy a že je jich mnoho druhů, nebo tím, že drobný řetízek na ochlupené mužské hrudi může působit velice eroticky, asi nikoho nepřekvapíme. Jenže byly šperky vždycky jen ozdobou? Nebyly. Také ale nevypadaly tak jako dnes, i když zdobily stejná místa. Původní účel všech řetízků, náramků, čelenek, náušnic a opasků byl jednak ochranný, a jednak rovněž informativní.

Lidé věřili, že šperky z různých kovů, kostí, kamenů a podobně mají vliv na jejich zdraví, štěstí, osud a celý život. Byla to tedy nejen touha po kráse, ale i přání pozitivně ovlivnit svůj osud. Tento účel ovšem ani v dnešní době není ničím vzácným.

Tak například v Africe je význam zdobení těla stále mnohem obsáhlejší, než je pouze touha po krásné vizáži.

Nejstarší nalezené šperky pocházejí z jihoafrického Blombosu a jsou staré asi 75 000 let. Jedná se o provrtané mušle nošené jako náhrdelník, jejichž cinkání o sebe mělo zahnat zlé síly a duchy. Tento význam mají v prvotní podobě prakticky všechny šperky, které patří kolem zápěstí a kolem krku.

Na stejném principu fungují nám dnes už dobře známé feng-shuej zvonečky a cingrlátka, která si věšíme například do bytů či kanceláří. Tam, kde se cvinká, se zlo neusadí, protože cinkání nemá rádo.
V Africe se stále využívá zdobení těla a tetování velice významně a význam těchto věciček zdaleka překračuje pouze okrasný charakter.

U nás v Evropě tomu rovněž nebylo jinak. Máme pro jednotlivé druhy takových předmětů i specifické názvy.

Phylacteria

Byly kovové destičky, dřívka, kousky kostí, kamenné odštěpky či pergamenové nebo papírové lístky, na které se v přesně určený čas ryly ochranné obrazce. Nosily se buď na šňůrce na krku, pod paží, ovinutá kolem těla či všitá do šatu. V některých případech dokonce pod jazykem. Měly chránit svého nositele před uhranutím, očarováním, nemocí, otrávením, úrazem a dalšími druhy neštěstí

Ligaturie

To zase byly stužky, pásky a váčky naplněné například černobýlem, devětsilem, mateřídouškou, kapradím, jalovcem, lípou, dubem, trnkou či bezem, a to podle povahy toho kterého amuletu. Velmi oblíbenými ochrannými amulety byly ty, které obsahovaly části různých polodrahokamů. Ovíjeli je kolem nahého těla pod šatem s příslušnými zažehnávacími formulemi. Například proti padoucnici se považovalo za účinné nosit ve váčku na hrdle tři pivoňková semena, proti záškrtu hadí jazyk.

Kdož srdce supové ve vlčí koži zavázané při sobě nosí, hadóv, zvěři ani úkladov ďábla se nebojí. Kteráž žena jest s těžkým životem a dítě vyjíti nechce, když k levej noze jí péro supové bude uvázáno, porodí lehce; ale jakž by dítě rychlo vyšlo, ihned to péro odviež, ať ženě střeva nevyplynú...

Velmi ceněné byly „vlaštovčí kaménky", které se vybírají z půtkuov mladých vlaštovic, dokudž na nich ještě šeré peří bývá". Jejich účinnost se násobí promícháním s kousky dubové kůry a s lístky a bobulkami jmelí. Při moru pomáhá jablíčko z ryzího stříbra a proti neštovicím je dobré nosit na hrdle kus bílého korálu. Ve chvíli, kdy nemoc ustoupila, se amulety snímaly a s příslušným zaklínáním zahazovaly do proudící vody.

Ovazování těla nití, páskou, pruhy látky nebo kůží svlečenou z hada bylo součástí mnoha zaklínacích obřadů. Za velmi mocné byly považovány opasky, které byly zdrojem síly a uzavíraly se přezkou s magickým znamením kříže, ochranné rostliny či zvířete. Víra v kouzelné opasky byla rozšířena zejména mezi horaly a valašskými pastýři. Viz například Jánošíkův opasek.

Až do 18. století se v Evropě věřilo, že naplnění manželství může zabránit každý, kdo během svatebního obřadu zamkne zámek nebo udělá uzel na provazu, a pak zámek nebo provaz odhodí.

Lidský zub, nalezený za třetího úplňku v roce na bitevním poli nebo pod šibenicí, nošený na krku na červeném kovu (měď), ochránil před uřknutím a dával nadlidské schopnosti.

Význam ozdob:

Prsteny  
Věřilo se, že prsty jsou slabé místo, neboť jejich prostřednictvím vylučujeme nebo přijímáme magické fluidum. Jako ochrana sloužila na prstenech hebrejská písmena nebo řecké formulky, magický čtverec, monogram, Kristus, kříž, některé drahé kameny nebo zajíc, ryba, beránek apod.

Majitelé tzv. anglických suverénů se s nimi nikdy nerozloučí. Prsten představuje zlatý kruh s rovným rubínem, na němž je vyobrazený kříž svatého Jiří. Nosí se jen na prsteníku levé ruky. Tento prst se totiž všeobecně považuje za nejdůležitější. Jen na něm se dříve nosily prsteny.

Náušnice
Jsou nejznámější od hebrejské tradice, i když jejich původ je mnohem straší. Vyskytují se prakticky u všech primitivních národů. Už staré národy věděly, že stimulují zrak. V měkké spodní části ucha se totiž nalézá akupunkturní bod, který odpovídá na zrak. Někdy nosili náušnice i otroci. V takových případech byla náušnice znakem jejich sociálního postavení.

Náhrdelník
Jeho prapředkem je šňůra, na které byly zavěšeny ochranné předměty. Ochraňoval život jako takový, protože se věřilo, že uhranutí, zlý duch nebo posedlost přichází přes nechráněný krk.

Náramek  
Otroci nosili náramky na nohou, aby se zvýraznilo jejich sociální postavení. Kolem levého zápěstí se nosíval jako ochrana ženské linie a kolem pravého té mužské. Levé straně patřilo stříbro, měď a měsíční kameny (například křišťály) a vpravo zlato a kameny sluneční (kupříkladu karneol).

Nosíte na krku zvíře?

Když nemyslím na krku visící zvířata v podobě nezbedných dětí, manžela a podobně, je určitě zajímavé, že i podoba zvířete zavěšená kolem krku měla specifickou úlohu…

Kočka – Je považována za projev boha slunce Ra. Proto patří mezi nejrozšířenější amulety po celém Egyptě. Amulet Černá kočka spojuje s druhým břehem.

Had – Je od dávnověku symbolem moudrosti, života a sexuality. V podobě prstenu a náramku dodává svému nositeli životní energii.

Lev – Symbolizoval bohatství. Používali ho hlavně Etruskové. Tento amulet majiteli zaručoval vážnost a úctu.

Orel – v mytologii severoamerických Indiánů byl královským emblémem, stejně jako egyptský sokol, který v podobě náhrdelníku faraónů majiteli dával sílu vládnout.

Zlatá beruška – Jako talisman byla základem úspěchu a prosperity.

Cvrček – Ze zeleného drahého kamene nebo kovu zaručuje hospodářům dobrou úrodu.

Včela – Je symbolem pracovitosti, pomáhá na cestách a dodává odvahu.

Sova, Výr – Symbol rozumu a dobrých zpráv, dává sílu při učení. Měl být ze zlata či stříbra.

Stříbrná vlaštovka  Dává štěstí a čistý vztah mezi manželi.

Ryba  Je jedním z nejstarších amuletů ještě z předkřesťanské doby. Původně byla amuletem plodnosti. Později se stala symbolem křesťanů.

Žába  Je amulet proti sterilitě. Už Egypťané ji používali jako amulet při imitativní magii. V její schopnost věřili také staří Aztékové. Gravírovali ji do nefritu a smaragdu. Žába byla symbolem bohyně vody Čalčiutlique.

Slimák  Aztékové používali slimáka jako amulet se symbolem sňatku

Šperk nemusí být vždy nositelem štěstí

Některé šperky jsou opředeny doslova hrůzu nahánějícími legendami. Proč by na tom nemohlo být něco pravdy? Špatnou věc dělá z takového předmětu už jenom fakt, že v jeho moc uvěříme. A protože všechno souvisí se vším a zákon zpětné vazby funguje i na pouhou energii myšleného, mají prokleté šperky určitě pravdivý základ.

Diamant Hope
Nejprokletějším šperkem je diamant Hope. V roce 1668 jej získal král Ludvík  XIV. Nazval drahokam Modrý diamant koruny a po následujících 118 let byl uchováván ve Francii. Po letech se objevil v Amsterdamu, kde byl  přebrušován u firmy Wilhelm Fals. Falsův syn jej ukradl a jeho otec následně vinou podlomeného zdraví a zármutku zemřel. Syn zakrátko spáchal sebevraždu. Roku 1830 diamant získal bankéř Henry Hope a od té doby nese jeho jméno. Jeden z jeho potomků, lord Francis Hope, se octl téměř na mizině. Nový kupec, makléř Jacques Colot, zešílel a spáchal sebevraždu. Následující dva jeho majitelé byli zavražděni. Roku 1908 koupil Hope za 400 000 dolarů turecký sultán. Krátce na to probodl svoji ženu a byl svržen. Říká se, že jediným způsobem, jak se osvobodit z moci tohoto prokletého šperku, je jeho darování. A to v pravdě souhlasí. Jediná osoba, již žádná pohroma nestihla, když Hopeův diamant získala, byl klenotník Harry Winston. Diamant koupil a věnoval jej Smithsonovu institutu, kde zůstal až dodnes jako mineralogický zázrak.

Korunovační klenoty

Tento český národní skvost zase spolehlivě přinese neštěstí tomu, kdo se jím neprávem ozdobí. Tak prý učinil i Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor, který si 19. listopadu 1941 vyžádal klíče a vyzkoušel korunu, žezlo a jablko. Moc štěstí mu to popravdě nepřineslo.

Co nosíte na krku vy? Proč? Věříte v magickou moc šperků? Máte vlastní amulet?

Reklama