Vztahy

Proč se nerozvedete, když se nemáte rádi?


Sedím na lavičce v parku. Nevím kolikátého je, který je den ani kolik je hodin. Je mi to jedno. Jde mi jen o to, jak přežít den. Jsem zarostlý, neholený, je mi zima, mám hlad a žízeň. Mé šaty páchnou. Jsem bezdomovec. Lidi se ode mne odtahují. Kdysi jsem byl jako oni. Měl jsem rodinu... Svou ženu jsem miloval a našemu synovi jsem se snažil být dobrým tátou.

Ona se starala o domácnost a o malého, zdálo se, že to zvládá. Já pracoval ve firmě, kde se vyráběl nábytek na zakázku, a slušně jsem vydělával. Dával jsem jí celý plat, ale nevystačila s ním. Nedokázala udržet korunu, nakupovala nesmysly, které jsme nepotřebovali, a pak o ně ztratila zájem. Utrácela za šaty, kosmetiku a její vášeň pro boty byla zarážející. Zpočátku jsem mlčel a doufal, že ji to přejde. Nepřešlo. Vyčítala mi, že málo vydělávám. Hádali jsme se.

Omezil jsem jí výdaje na domácnost, Davidovi jsem založil vkladní knížku a pravidelně na ni ukládal, co jsem mohl. Tajně. Vyřešila to po svém: půjčovala si, kde se dalo. V očích sousedů a známých jsem se stal lakomcem a despotou, neschopným uživit ženu a dítě. Platil jsem její dluhy s pocitem studu. Smála se mi do očí. Řval jsem na ni. Když jsem ji poprvé uhodil, strašně jsem se opil.

S kamarády u plné sklenice mi bylo dobře. Někdy jsem šel z práce rovnou do hospody. Abych se vyhnul hádkám… kvůli synovi. David byl naše jediná radost. Dobře se učil, měl kamarády. Někdy o víkendu jsme si spolu vyjeli na kole. Rozuměli jsme si. Jednou nám řekl: Proč se nerozvedete, když se nemáte rádi? Bylo mu devět let. Rozvod? Nedokázal jsem si představit, že by Davida vychovával cizí chlápek.

Nevyčítala mi kamarády, udělala něco horšího; začala chodit taky. Zahýbala mi. Věděl jsem to.
Jestli jsem žárlil? Čekával jsem na ni celé dlouhé noci s popelníkem přetékajícím nedopalky, chodil jsem od okna k oknu, pořád jsem chodil sem a tam a vždycky jsem měl v ruce nějaké pití. Už se mnou nechtěla spát. Mohla mít ode mě všechno, ale neuměla s tím naložit. Řval jsem na ni: „Já tě zabiju.“ Smála se mi: „Jsi chudák.“

Zbláznili jsme se. Oba. V té době už jsem pořádně nasával a myslím, že ona taky. Náš syn toho měl plné zuby, samozřejmě. Násilí, zmatky a všechen ten blázinec… Jednoho dne se jednoduše sebral a odešel od nás. Po jeho odchodu se všechno spíš zhoršilo. Naše dny byly sečteny.
Někdy v té době jsem několikrát nedorazil do práce. Už jsem byl mimo. Měl jsem placatou láhev, ve které jsem si nosil do práce pití. Myslel jsem, že mi to projde, ale nedalo se to utajit, pochopitelně. Vyhodili mě. Ten večer jsem sedl do auta a řítil se ulicemi jako šílený. Probral jsem se v nemocnici. Auto bylo odepsané, já vlastně skoro taky. Ale dostali mě z toho, narovnali mi kosti, napumpovali do mě krev cizího dárce a všechno to pečlivě pozašívali. Dobrá práce, jen jaksi zbytečná, myslel jsem si, a všem jsem poděkoval.

Když jsem se vrátil, byla pryč. Moje žena a všechno, co v našem bytě mělo nějakou cenu. To ještě šlo, měl jsem tam postel, televizi a chlast, to především. Občas zavolal David, pracoval v zahraničí, říkal, že se má dobře. Ale brzy už mi měli vypnout telefon, elektřinu a plyn. Bylo mi to fuk, už jsem nefungoval. Byl jsem unavený vstát z postele, umýt se, učesat si vlasy. Byl jsem unavený z pohledů lidí, ke kterým jsem kdysi patřil. Byl jsem unavený vyprat si šaty a oblíknout se. Byl jsem unavený hledat si práci, abych měl z čeho zaplatit nájem. Vyhodili mě z bytu jako neplatiče.
Tak jsem se dostal na ulici. Mezi kumpány i všelijaké týpky. Přijali mě mezi sebe bez koruny, s taškou hadrů, páchnoucích zatuchlinou. Naučili mě, jak přežít, kde sehnat jídlo, kde se osprchovat. V létě jsme se protloukali, jak se dalo. Supermarkety a popelnice… Jo, člověk si zvykne. Ale zimu bych nepřál nikomu. Zima na ulici je krutá. Azylové domy jsou přeplněné, Armáda spásy mele z posledního… A my? Odkud se bereme? Bobtnáme? Chrchlající zástupy nemocných, podvyživených, hladových mátoh? Fialový mrazem jsem vibroval mezi nimi ve frontě na polívku. V mém věku byl táta na vrcholu sil. Srkal jsem polívku, u nosu se mi houpala nudle a z očí mi kapaly slzy.

Byl leden 2002, nejdelší zima v mém podělaném životě. Tehdy jsem si umínil, že až se oteplí, začnu se sebou něco dělat, najdu si práci, vezmu cokoli, za co budou nějaké peníze, dám se do kupy…Tehdy jsem to myslel doopravdy.
Ale s jarem na mě padla únava a zničující apatie, chlastal jsem na plný úvazek, a když jsem vystřízlivěl, kapal ze mě hnus. Hnusil jsem se sám sobě.

Často jsem při tom myslel na syna, jak žije, jak se mu daří a tak, stýskalo se mi, bezpochyby. Ale než se s ním sejít takhle, to radši chcípnout.
Jednoho dne v zástupu lidí, ve vestibulu metra, kam jsem se ukryl před deštěm, jsem ho uviděl. Míjel mě, mohl jsem si na něho sáhnout, tak byl blízko. Smrděl jsem alkoholem a cigaretami a styděl jsem se za svoje špinavé šaty. „Davide…“ vylítlo mi to z pusy, tohle jsem nechtěl. Zavadil o mě pohledem a zastavil se. Pátral očima v mém brunátném obličeji po známých rysech. Neviděli jsme se léta. „ Tati…“

Přinutil mě jít do léčebny pro alkoholiky, hučel do mě tak dlouho, až jsem uvěřil, že je to jediná šance. Povídal mi o sobě i o své dívce. Někdy přišla s ním. O životě na ulici jsem mluvil nerad, slova mi padala z pusy jako balvany. Odnášel si je s sebou, do posledního. Nijak se se mnou nemazlil, ale poskytnul mi zázemí a čas, abych se rozdejchal, abych si uvědomil sám sebe.
Vždycky je čas začít znova… Teď už zas bydlím ve svém, pracuju, vydělávám. Koupil jsem si kolo, a když je venku pěkné počasí, jezdím rád do přírody. Taky posiluju a těším se na první vnouče. Jo a taky se mi zase začaly líbit ženské. A to je dobré znamení, nemyslíte?

Ve snech se ke mně někdy vracejí na smrt nemocní ubožáci, ochlastové na konci své cesty. Jsem mezi nimi…
S hrůzou se probouzím. V tichu pokoje slyším údery svého srdce a myslím na ty, které jsem znal… Mají dost cigaret? Dost chlastu, aby mohli spát? Jsem s nimi… Tiše našlapuju, abych je neprobudil. Protože spánek je milosrdný, je jako smrt... než se rozední.

 
Vítěz kategorie Příběhy ze života

Autor: Eva Kadlecová

   
06.04.2007 - Láska a vztahy - autor: Markéta Breníková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [47] Kelly [*]

    Hodně silný příběh ...

    superkarma: 0 11.04.2007, 10:02:31
  2. [45] sahleb [*]

    skoda, ze zacal pit. A ridit jako silenec auto, mohl nekoho zabit. Kdyz nekoho vyhodej z prace tak poresne tohle nemel delat.
    "chlastal jsem na plnek uvazek"..... jo jo

    superkarma: 0 10.04.2007, 16:52:46
  3. avatar
    [43] danca79 [*]

    velmi povedeny clanek

    superkarma: 0 09.04.2007, 15:06:06
  4. [42] bejby [*]

    Dobrý članek.

    superkarma: 0 09.04.2007, 12:14:59
  5. avatar
    [41] átéčko [*]

    Meander: jo

    superkarma: 0 09.04.2007, 11:40:00
  6. avatar
    [40] Efča [*]

    Moc hezký článek , happyend mě potěšil ikdyž mu nevěřím

    superkarma: 0 09.04.2007, 09:24:53
  7. avatar
    [39] Nikusa [*]

    Bohužel-velmi podobný příběh se stal v mé rodině. Ovšem ,,ten muž" je už po smrti.

    superkarma: 0 08.04.2007, 19:05:52
  8. avatar
    [38] Eva_CZ [*]

    medved: hm, i to je zivot, Medvidko. Kdo vi, jakou pomoc jednou bude potrebovat sam...

    superkarma: 0 07.04.2007, 00:26:21
  9. avatar
    [36] medved [*]

    hezky napsany....akorat mi to to teda nepripada jako happy end...z celyho pribehu mi prijde jako nejvetsi chudak ten syn david...rodice mu udelali z detstvi peklo a misto aby mel od nich aspon v dospelosti pokoj, tak taha z prusvihu sveho srabackeho otce

    superkarma: 0 06.04.2007, 19:18:31
  10. [35] mindulinka [*]

    Tu většinu pak vidím v podobě houmelesáků.

    superkarma: 0 06.04.2007, 19:12:58
  11. [34] mindulinka [*]

    A vy se nedíváte na 13.komnatu? Kolik je ta známých osobností co mají za sebou alkoholickou nebo drogovou závislost??? Já myslím, že menšina lidí se z toho dostat happy endem může.

    superkarma: 0 06.04.2007, 19:12:32

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [33] Eva_CZ [*]

    Meander: he he, ja znam tolik stastnejch koncu, ze by je neveril vubec nikdo. Fakt. A kdyz si vzpomenu, v jakych srackach jsem byla ja...

    superkarma: 0 06.04.2007, 18:37:19
  2. avatar
    [32] 1_Kopretina [*]

    Fakt výborný - lepší než pohádka - gratuluju

    superkarma: 0 06.04.2007, 15:27:02
  3. avatar
    [31] Meander [*]

    Já tomu teda nevěřím, ale budiž. Aspoň to není mravoučná pohádka bez hlavy a paty. Tohle má aspoň úvod, dramatickou zápletku, rozuzlení a hepík.

    superkarma: 0 06.04.2007, 14:23:50
  4. avatar
    [30] Eva_CZ [*]

    Slza mi teda neukapla, ale senzacne napsanej pribeh!

    superkarma: 0 06.04.2007, 14:12:42
  5. avatar
    [29] Vanily [*]

    Musím se k něčemu přiznat.Ukápla mi slza.

    superkarma: 0 06.04.2007, 13:42:24
  6. avatar
    [28] lilithheta [*]

    Jupíí: Viď, mně se to taky nezdálo kdovíjak extra napsané - vzhledem ke všeobecné chvále

    superkarma: 0 06.04.2007, 12:53:13
  7. avatar
    [27] arjev [*]

    Velice zajímavý příběh,hlavně že se šťastným koncem.

    superkarma: 0 06.04.2007, 12:20:14
  8. avatar
    [26] tutik [*]

    znam osobne velmi podobny pribeh se stastnym koncem, tedy spise novym stastnym zacatkem
    vlastne znam minimalne tri puvodni bezdomovce alkoholiky, kteri stastne zacali novy zivot. Jeden pred asi 8 lety, jeden pred asi 7 lety a jedna pred rokem a pul

    superkarma: 0 06.04.2007, 10:52:12
  9. [25] balet.dancer [*]

    Amálie: Moc pěkná a pravdivá věta... Já ji četla jednou v nějakém ženském časopise, v článku o léčících se alkoholičkách: "Ostuda není zakopnout a spadnout, ostuda je nezkusit se zvednout a zůstat ležet Od té doby tu větu nemůžu dostat z hlavy, stalo se z ní takové moje "životní motto"

    superkarma: 0 06.04.2007, 10:29:48
  10. avatar
    [24] gerda [*]

    Konečně něco slušného.

    superkarma: 0 06.04.2007, 10:28:49
  11. avatar
    [23] Amálie [*]

    Zrovna čtu knížku od Moniky Plocové Na špičce ledovce. O ničení si života závislostí na alkoholu. A líbí se mi moc věta: není ostuda zakopnout, ale je ostuda zůstat ležet.

    superkarma: 0 06.04.2007, 10:23:57
  12. [22] tornado-lou [*]

    barkl2: nejsi. bylo by pekne, kdyby to byla pravda, ale silne o tom pochybuju

    superkarma: 0 06.04.2007, 10:21:26
  13. avatar
    [21] petul [*]

    superkarma: 0 06.04.2007, 10:16:19
  14. avatar
    [20] sanvean [*]

    superkarma: 0 06.04.2007, 10:09:27
  15. avatar
    [18] sweety77 [*]

    hezký článek, jen aby to tak v reálu fakt fungovalo....

    superkarma: 0 06.04.2007, 09:46:55
  16. avatar
    [17] marcellina* [*]

    superkarma: 0 06.04.2007, 09:27:02
  17. [16] a.... [*]

    Konečně nějaký realistický příběh ze života, jen ten happyend je moc happy.Ty dva poslední odstavce jsou trochu křečovitý a nedá se jim až tak věřit.

    superkarma: 0 06.04.2007, 09:25:45
  18. avatar
    [15] Marbulka [*]

    pěkný

    superkarma: 0 06.04.2007, 09:24:53
  19. avatar
    [14] algidda [*]

    Moc hezký.

    superkarma: 0 06.04.2007, 09:15:32
  20. avatar
    [12] barkl2 [*]

    Pěkný příběh jsem tady sama kdo si myslí, že je ten příběh vymyšlený??

    superkarma: 0 06.04.2007, 08:40:57
  21. [11] mindulinka [*]

    Asi si syna dobře vychoval, když ho z toho vytáh. Ale ve skutečnosti těch happy endů asi moc nebude.

    superkarma: 0 06.04.2007, 08:33:34
  22. avatar
    [10] Jupíí [*]

    Já nevím....nic extra,červená knihovna. Ale to jen že chválíte. Jinak dobrý

    superkarma: 0 06.04.2007, 08:28:59
  23. avatar
    [9] SENSITIVESKIN [*]

    vypadá to na profesionálního spisovatele včera článek od tydýta, dneska okopírovaný z nějaký psychopříručky

    superkarma: 0 06.04.2007, 08:24:47
  24. avatar
    [8] Evikus [*]

    Tak tohle se mi fakt moc líbilo

    superkarma: 0 06.04.2007, 08:20:56
  25. avatar
    [7] Z_U_Z_U [*]

    Zakopnout a nabít si hubu je jednoduché. Zase se sebrat a jít dál tisíckrát těžší a já obdivuju každého, kdo to dokázal

    superkarma: 0 06.04.2007, 07:48:00
  26. avatar
    [6] šája [*]

    superkarma: 0 06.04.2007, 07:47:05
  27. avatar
    [5] Aja [*]

    Dobré a čtivé Není to tu až podezřelé?

    superkarma: 0 06.04.2007, 07:40:37
  28. avatar
    [4] Léthé [*]

    Teda…..po hodně dlouhé době jsem přečetla čtenářský příběh až do konce a to se zatajeným dechem ….jsem ráda za ten happy end .

    superkarma: 0 06.04.2007, 07:11:22
  29. avatar
    [3] kočka123 [*]

    Moc hezký příběh, hlavně, že relativně dobře dopadl.

    superkarma: 0 06.04.2007, 06:03:55
  30. avatar
    [1] Vivian [*]

    Tak tohle je ve srovnání s těma trapnejma výchovnejma pohádkama fakt dobrý...

    superkarma: 0 06.04.2007, 00:30:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme