„Je lepší mluvit nebo psát s chybami než jazyk vůbec nepoužívat,“ říká Lucie Bechná z jazykové školy Helen Doron English. Možná to zní překvapivě, ale dělání chyb dokáže učení cizího jazyka významně urychlit. Kdo se nebojí jazyk používat, ať už chybuje ve výslovnosti, při psaní nebo mluvení, zvládne ho většinou rychleji než ten, kdo se chyb sice nedopouští, ale trpí jazykovou nesmělostí.

Chybování ke studiu jazyka prostě patří. Studenti si opravenou chybu dobře zapamatují a příště ji už většinou neudělají. Je však také důležité korigovat nepřesnosti správným způsobem. Více než výsměch nebo kárání pomáhá pochvala za to, že žák nebo student nějakým způsobem dal větu dohromady. „Po pozitivním hodnocení má následovat oprava chyb. Vše se však musí nést v příjemné atmosféře, aby se cizí jazyk studentovi nezprotivil. To by byla velká chyba ze strany lektora či učitele,“ radí Lucie Bechná.

Chybování je ostatně nedílnou součástí každého vzdělávacího a výchovného procesu. Stačí si vzpomenout na své dětství. Kdo jako malý udělal nějakou chybu a dotknul se rozpálených kamen nebo třeba upadl z kola kvůli své nepozornosti, na takovou situaci jen tak nezapomene a příště se snaží udělat vše pro to, aby chybu neopakoval. S učením angličtiny nebo jiného jazyka je to podobné.

I ti nejlepší studenti, kteří zvládnou komplikovaná gramatická pravidla, neuspějí, když se těžké slovní konstrukce nepokusí uplatnit v praktickém životě. A ten, kdo má s gramatikou problémy, zažije si i složitá pravidla jiného jazyka pravidelným mluvením.

„Když jste v dlouhodobém kontaktu s rodilým mluvčím, nebojte se ho požádat, aby vás opravoval,“ říká Lucie Bechná. Korekce by však neměla mluvícího přerušovat. To by mu mohlo sebrat odvahu. Lepší je nechat ho dokončit větu a až pak ho upozornit na největší chyby.

Uložit

Reklama