Děvčata, zdravím po svátcích :-)

S těmi návštěvami - už to asi není, co kdysi bývalo!
Lidi raději odjíždějí ze svých domovů pryč, jen aby nemuseli vymýšlet a chystat pohoštění.  Aspoň si to tak myslím, protože znám konkrétní osoby, které raději na sváteční dny odjely pryč, jen aby nemusely návštěvám otevírat.
I já jsem byla včera trošku vyvedená z míry, protože mi přišel jeden jediný koledník, přestože jsem jich čekala dost, (ale stál za to a o to víc jsem se mu věnovala) a byl celý udivený, že se nedovolal svým kamarádům, se kterými chodíval, tak přišel sám.

No, mrzelo mě, že i ti "skalní" letos vynechali a ujeli.
Měla jsem napečeno, nazdobeno, a tak ten pán dostal na stůl vrchovatě všeho i za ty druhé.
Protože vím, jak miluje čerstvé domácí škvarky, naškvařila jsem je na pondělí, aby si pochutnal. Jen zářil a bylo vidět, jak moc se musí ovládat, aby je nevyzobal všecky :-).
Dort, müsli bochánky, kafe, víno, chorvatskou pálenku... Krásně jsme si popovídali a po jeho odchodu jsem přemýšlela, proč se tak bojíme návštěv a pohostinnosti?
Už jsem slyšela hodnocení nás Čechů zahraničními hosty - máme pověst nespolečenských morousů, kteří se zavírají před světem doma a není s námi žádná sranda. Já mám každou návštěvu ráda a nedělá mi problém ji pohostit a vyslechnout. Možná mám  štěstí v tom, že se znám vlastně jenom s příjemnými a zajímavými lidmi.
Malíř Komárek měl na domovních dveřích velmi moudrou větu: "Jen krátká návštěva potěší" - i na to máme štěstí.
Nikdo u nás není nadmíru dlouho, posedí  jen tolik, aby nás to všechny bavilo. Určitě je lepší návštěvy přijímat s radostí, než dumat,  z jakého důvodu k nám nikdo nechodí...

Gerda


Milá Gerdo,
vy mě nikdy nezklamete.
Vaše příspěvky jsou nejen krásně čtivé, ale vždycky se v nich najde i zajímavé zamyšlení.
Proč se bojíme návštěv a pohostinnosti?

No, milé čtenářky, nevíte, čím to je, že jsme se tak uzavřeli světu?
Je to strach, lakota, neochota komunikovat?
Napište svůj názor.

Reklama